¹ Rozhodl¹ jsem se však, že k vám nepřijdu² opět v zármutku.

1. 1K 2,2
2. 12,21; 1K 4,21

² Neboť jestliže já vás zarmucuji,¹ kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji?

1. 7,8

³ A právě toto píšu,¹ abych po svém příchodu neměl zármutek² kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen,³ že moje radost je radostí vás všech.

1. ř.: jsem napsal
2. L 22,45; J 16,21n; Fp 2,27
3. 10,7; Ř 8,38!; Ga 5,10

⁴ Vždyť vám píšu¹ ve velikém soužení,² v sevření srdce a s mnohými slzami;³ ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉.⁴

1. ř.: jsem napsal
2. 1,4!
3. Jr 13,17; Sk 20,31; He 5,7
4. n.: mám obzvláště k vám; ř.: mám více než hojně k vám

⁵ Způsobil–li někdo zármutek,¹ nezpůsobil ho² jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl³ -- vám všem.

1. 1K 5,2n
2. ř.: Zarmoutil–li … nezarmoutil
3. n.: nepřitěžoval

⁶ Takovému člověku stačí pokárání,¹ kterého se mu dostalo od většiny z vás.

1. 7,11; Př 12,1

⁷ Takže mu raději naopak odpusťte¹ a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

1. Ga 6,1; Ef 4,32

⁸ Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.¹

1. Ga 5,13

⁹ Proto vám také píšu,¹ abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉² poslušni.³

1. ř.: jsem napsal
2. ř.: ke všemu
3. 7,15; 10,6

¹⁰ Komu vy něco odpouštíte,¹ odpouštím i já. Neboť i já, co koliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před² tváří Kristovou,

1. J 20,23
2. ř.: ve

¹¹ abychom nebyli oklamáni od Satana;¹ vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.²

1. 11,14; Mk 1,13
2. L 22,31

¹² Když jsem přišel do Troady¹ ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉² -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉³ v Pánu --,

1. Sk 16,8
2. ř.: k evangeliu Kristovu
3. ř.: dveře mi byly otevřeny; Sk 14,27

¹³ ⌈můj duch⌉¹ neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita;² rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.³

1. ř.: ve svém duchu jsem …
2. 7,6; 8,6; 12,18; Ga 2,1; Tt 1,4
3. Ř 15,26

¹⁴ Díky Bohu,¹ který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu² v Kristu⌉³ a zjevuje skrze nás na každém místě vůni⁴ své známosti.⁵

1. 8,16; 9,15; Ř 6,17!
2. Ko 2,15
3. tzn. jako Kristovy zajatce ke zjevení jeho vítězství a jeho slávy
4. Pís 1,3; Ez 20,41; Ef 5,2; Fp 4,18
5. 10,5; Fp 3,8

¹⁵ Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉,¹ kteří jsou zachraňováni,² i ⌈mezi těmi⌉,³ kteří jdou do záhuby.⁴

1. n.: v těch
2. 1K 1,18
3. n.: v těch
4. 4,3; Mt 7,13; 2Te 2,10

¹⁶ Jedněm jsme vůní smrti¹ ke smrti, druhým vůní života² k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

1. var.: ze smrti
2. var.: z života

¹⁷ Neboť nejsme jako mnozí,¹ kteří ²kupčí s Božím slovem,³ nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti,⁴ jako ti, kdo mluví z Boha,⁵ tak mluvíme⁶ před Boží tváří v Kristu.

1. var.: ostatní
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 4,2
4. 1,12
5. 1Pt 4,11
6. 4,13; 12,19; 1K 2,6.13