¹ To začínáme opět doporučovat¹ sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy² k vám nebo od vás?

1. 5,12; 10,12; 12,11
2. 1K 16,3; Sk 18,27

² Vy¹ jste naším dopisem, který je napsán v našich² srdcích a který znají a čtou všichni lidé.³

1. 1K 9,2
2. var.: vašich
3. Ř 1,8

³ Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha,¹ ne na kamenných² deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉³ srdcí.⁴

1. Mt 16,16
2. Ex 24,12
3. ř.: masitých deskách
4. Př 3,3; 7,3; Jr 31,33

⁴ Takovou pak máme skrze Krista důvěru¹ k Bohu:

1. Ef 3,12

⁵ Ne sami ze sebe se pokládáme¹ za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost² je z Boha.³

1. Ř 4,4
2. 2,16
3. 4,7; 1K 15,10

⁶ On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky¹ Nové smlouvy,² ne litery,³ nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.⁴

1. 1K 3,5
2. Jr 31,31; L 22,20
3. Ř 2,29; 7,6
4. J 6,63

Poklad v hliněných nádobách

⁷ Jestliže se služba smrti¹ vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,²

1. Ř 7,5
2. Ex 34,29—35

⁸ jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?

⁹ Neboť jestliže byla sláva¹ v službě odsouzení,² mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.³

1. He 12,18—21
2. Dt 27,26
3. Ř 1,17; 3,21

¹⁰ Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k té to vše převyšující slávě.¹

1. Ag 2,3.7—9

¹¹ Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

¹² Když tedy máme takovou naději,¹ počínáme si zcela otevřeně.²

1. Sk 24,15!
2. n.: směle; 7,4; Mk 8,32; Ef 6,19; Fp 1,20

¹³ Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj,¹ aby synové Izraele nehleděli na konec² toho, co pomíjí.

1. n.: zastření (1K 11,10)
2. n.: k cíli

¹⁴ Avšak jejich myšlení¹ otupělo.² Až do dnešního [dne] zůstává při čtení³ Staré⁴ smlouvy tentýž závoj neodkrytý,⁵ protože pomíjí jen v Kristu.

1. 4,4
2. Ř 11,7
3. Sk 13,15
4. ::v. 6
5. n.: a není odhalován

¹⁵ Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš,¹ leží závoj na jejich srdci.

1. L 24,27

¹⁶ Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.

¹⁷ Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův,¹ [tam] je svoboda.²

1. tzn. Boží / Hospodinův
2. Ga 5,13

¹⁸ A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu¹ jako v zrcadle, jsme proměňováni² v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

1. 4,6; L 2,9; J 17,22; Sk 7,55
2. Ř 12,2