¹ Musím¹ se chlubit, ač [mi] to není k užitku,² přistoupím k viděním³ a zjevením⁴ ⌈od Pána⌉.⁵

1. var.: [Musím–li]
2. prospěchu; 1K 10,23
3. Nu 12,6; Ez 1,1; Sk 9,10.12; 22,17; 23,11
4. Ga 2,2; Ef 3,3
5. n.: Pána

² Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen¹ až do třetího nebe² -- zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.³

1. v. 4; Sk 8,39; 1Te 4,17; Zj 12,5
2. srv. He 4,14; Ef 4,10
3. 11,11

³ A vím, že tento člověk -- bylo–li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví --

⁴ byl vytržen do ráje¹ a uslyšel nevypravitelné věci,² o nichž není člověku dovoleno promluvit.

1. L 23,43
2. n.: slova

⁵ Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda [svými] slabostmi.

⁶ Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný,¹ vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo [co] ode mne ⌈slyší.

1. v. 11; L 12,20; 1K 15,36

⁷ A abych se mimořádností ¹zjevení nepovyšoval, byl⌉² mi dán do těla trn,³ Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval].

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.: slyší, i při mimořádnosti zjevení. Proto abych se nepovyšoval, byl …
3. ř. skolops — trn / osten; HL; Nu 33,55; Ez 28,24; Oz 2,6

⁸ Kvůli tomu jsem třikrát¹ prosil Pána, aby ⌈to ode mne odešlo⌉,²

1. Mt 26,44
2. ř.: aby ode mne odstoupil

⁹ ale on mi řekl: Stačí ti má milost,¹ neboť [má] moc se dokonává² ve slabosti. ⌈Velmi rád⌉³ se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula⁴ moc⁵ Kristova.

1. 1K 15,10
2. n.: se dovršuje
3. ř.: Nejraději
4. ř. episkénún — spočinout / usídlit se (dosl. postavit stan), HL
5. 1K 2,5

¹⁰ Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních¹ a úzkostech² pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

1. 2Te 1,4
2. 6,4

Pavlův zájem o Korintské

¹¹ Ztratil jsem rozum!¹ K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován,² neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly,³ i když nejsem nic.⁴

1. 5,13; ř.: Stal jsem se nerozumným; var.: + když se chlubím
2. 3,1
3. 11,5
4. 1K 13,2; 15,9

¹² Znamení apoštola¹ byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti² znameními, divy³ a mocnými činy.

1. 1K 9,1
2. n.: trpělivosti
3. Ř 15,19

¹³ V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž?¹ Odpusťte mi tuto křivdu!

1. v. 16; 11,9

¹⁴ Hle, [to] ⌈jsem potřetí¹ připraven k vám přijít⌉.² A nebudu vám na obtíž. Nehledám³ to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče⁴ pro děti.⁵

1. 13,1
2. n.: jsem připraven přijít k vám potřetí; 1,15; srv. 13,2
3. Sk 20,33; 1K 10,24.33; Fp 4,17
4. Př 19,14
5. 1K 4,15; Ga 4,19

¹⁵ Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe¹ vydám pro vaše duše. Když vás více miluji,² mám být za to méně milován?

1. Ř 9,3; 1Te 2,8
2. 11,11

¹⁶ Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák¹ a obelstil jsem vás.

1. HL; srv. 4,2; Ef 4,14

¹⁷ Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal?¹

1. 9,5

¹⁸ Vybídl jsem Tita¹ a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali² v témž duchu³ a ne šli ve stejných šlépějích?⁴

1. 8,6
2. ř.: nechodili
3. n.: Duchu
4. Ř 4,12

¹⁹ Už dávno¹ si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme,² a to všechno, milovaní,³ pro vaše budování.⁴

1. var.: Opět
2. 2,17; Ř 9,1
3. 7,1
4. 10,8

²⁰ Bojím¹ se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby ne povstaly svár,² žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy,³ nadutosti,⁴ zmatky.⁵

1. 11,3
2. var.: pl; 1K 1,11; 3,3; Ga 5,20; 1Tm 6,4
3. Ř 1,29; 1Pt 2,1
4. HL; srv. slso v 1K 4,6p
5. 1K 14,33; Jk 3,16

²¹ Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u¹ vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu² a neučinili pokání z nečistoty,³ smilstva⁴ a bezuzdnosti,⁵ kterých se dopustili.

1. n.: pro
2. 13,2
3. Ř 1,24!
4. 1K 6,15—20
5. Ř 13,13!