¹ Pavel, apoštol¹ vyslaný ne od lidí² nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista³ a Boha Otce, který ho vzkřísil⁴ z mrtvých,

1. Ř 1,1!
2. v. 11
3. Sk 9,15
4. ř.: probudil

² a všichni bratři,¹ kteří jsou se mnou, sborům² Galacie:³

1. Sk 1,15p; Fp 4,21
2. n.: církvím
3. [Na lokalizaci adresátů záleží určení data, kdy byl dopis napsán. Starší teorie tvrdí, že adresáti byli v etnické Galácii v sev. částí Malé Asie, kterou prý Pavel navštívil při druhé mis. cestě (ačkoliv to není ve Sk zmíněno). Potom by dopis byl napsán cca r. 53—57 po Kr. Pravděpodobnější je tzv. jižní teorie, kdy za galatské sbory jsou považovány ty, jež byly v jižní části římské provincie Galatie (Antiochie, Ikonium, Lystra a Derbe) a které Pavel založil při první mis. cestě. V tom případě by Pavel dopis napsal r. 48—49 v Syrské Antiochii po první mis. cestě, ještě před koncilem v Jeruzalémě (Sk 15). Srv. Sk 16,6; 1K 16,1]

³ Milost¹ vám a pokoj od Boha ⌈našeho Otce a Pána⌉² Ježíše Krista,

1. Ř 1,7p
2. var.: Otce a našeho Pána

⁴ který dal¹ sám sebe za naše hříchy,² aby nás vysvobodil³ z tohoto přítomného zlého věku⁴ podle vůle⁵ našeho Boha a Otce,

1. 2,20; Mt 20,28; Ef 5,2.25; 1Tm 2,6; Tt 2,14
2. 1J 2,2
3. n.: aby si nás vybral
4. Mt 12,32!
5. Ř 1,10

⁵ jemuž buď sláva na věky věků. Amen.¹

1. Ř 1,25!

Není jiné evangelium

⁶ Divím¹ se, že se od toho, který vás povolal² ⌈Kristovou milostí⌉,³ tak rychle odvracíte k jinému⁴ evangeliu.

1. Mk 6,6
2. v. 15; Ř 8,30!
3. n.: v [Kristově] milosti …; v. 15; 2,21; 5,4; Ř 1,7!
4. ř. heteros (tzn. odlišného druhu)

⁷ Není jiné¹ evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek² a chtějí ⌈Kristovo evangelium⌉³ překroutit.

1. ř allos (tzn. jiné stejného druhu); 2K 11,4
2. 5,10; srv. Sk 15,24; 17,13 (bouřili)
3. n.: evangelium o Kristu

⁸ Ale i kdybychom [vám] my nebo sám anděl z nebe ⌈zvěstoval v evangeliu⌉¹ něco ⌈jiného než⌉² to, co jsme vám zvěstovali,³ budiž proklet!⁴

1. ř. euangelizó
2. ř. para; tzn. proti (jako Ř 1,26) i vedle / mimo (1K 3,11)
3. ř. euangelizó (aor.)
4. Ř 9,3; 1K 12,3; 16,22

⁹ Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo ⌈zvěstuje jako evangelium⌉¹ něco mimo² to, co jste přijali, budiž proklet!

1. ř. euangelizó
2. ř. para; tzn. proti (jako Ř 1,26) i vedle / mimo (1K 3,11)

¹⁰ Získávám si teď lidi, nebo Boha?¹ Či se snažím líbit lidem?² Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok.³

1. Ř 8,8p
2. Ef 6,6; 1Te 2,4
3. Ř 1,1!

Pavel povolán Bohem

¹¹ Oznamuji¹ vám, bratři, že evangelium,² které jsem vám zvěstoval,³ není podle člověka.⁴

1. 1K 12,3
2. 1K 15,1
3. ř. euangelizó (aor.)
4. tzn. není lidskou věcí (n. lidského původu)

¹² Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení¹ Ježíše Krista.

1. Ř 16,25; Ef 3,3; Zj 1,1

¹³ Vždyť jste slyšeli o mém někdejším počínání,¹ když jsem byl v židovství,² že jsem do krajnosti pronásledoval³ Boží církev a ⌈ničil ji⌉.⁴

1. n.: způsobu života
2. Sk 26,4nn
3. Sk 22,4
4. n.: snažil se ji vyhubit; v. 23; Sk 9,21

¹⁴ Předčil jsem v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem byl mimořádný horlivec pro otcovské tradice.¹

1. Mk 7,5; Ko 2,8

¹⁵ Když se však [Bohu], který mne oddělil již ⌈v lůně⌉¹ mé matky a povolal² svou milostí,³ zalíbilo

1. ř.: z lůna
2. v. 6
3. ř.: skrze svou milost

¹⁶ zjevit ve¹ mně svého Syna, abych evangelium o něm hlásal mezi pohany,² neporadil jsem se hned ⌈s tělem a krví⌉,³

1. n.: na; 1Tm 1,16p
2. ř.: národy
3. tzn.: s člověkem

¹⁷ ani jsem nevystoupil¹ do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku.

1. Sk 11,2

¹⁸ Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou,¹ a zůstal jsem u něho patnáct dní.

1. tj. Petrem; 2,9; J 1,42

¹⁹ Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba,¹ Pánova bratra.²

1. 2,9; Sk 12,17
2. Mt 13,55; 21,18; 1K 9,5

²⁰ Hle, před Bohem prohlašuji, že to, co vám píšu, není lež.¹

1. Ř 9,1!

²¹ Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie.¹

1. Sk 15,23; 9,30

²² Ve sborech¹ v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně² neznali.

1. v. 2
2. ř.: tváří

²³ Pouze o mně slýchávali, že ten, který nás kdysi¹ pronásledoval, zvěstuje² nyní víru,³ kterou kdysi ničil,

1. Tt 3,3!
2. v. 8
3. 6,10; Sk 6,7

²⁴ a slavili¹ kvůli² mně Boha.

1. n.: vzdali slávu; Sk 11,18
2. ř.: ve

¹ Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma¹ s Barnabášem² a vzal jsem s sebou i Tita.³

1. dle 1,2p někteří ztotožňují tuto událost se Sk 11,30, jiní s 15,1nn
2. Sk 4,36; 13,1
3. Tt 1,4n

² Vystoupil jsem tam ⌈na základě⌉¹ zjevení² a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany;³ předložil jsem je však v soukromí⁴ těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel⁵ nadarmo.

1. n.: kvůli
2. 1,12
3. ř.: národy
4. Mk 4,34
5. 5,7; Fp 2,16; 2Tm 4,7; He 12,1

³ Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat,

⁴ ⌈jak to chtěli ti⌉¹ falešní² bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili,³ aby vyšpehovali⁴ naši svobodu,⁵ kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.⁶

1. ř.: totiž kvůli těm …
2. 2K 11,26†
3. HL; Ju 1,4v
4. srv. doslovné užití výrazu v 2S 10,3 (LXX)
5. 5,1
6. 2K 11,20

⁵ Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia.¹

1. v. 14; Ko 1,5

⁶ Od těch, kteří něco znamenají -- na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá ⌈člověka podle významu jeho osoby⌉¹ -- ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili.

1. ř.: osobu člověka; Sk 10,34

⁷ Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno¹ evangelium ⌈pro neobřezané⌉² jako Petrovi ⌈pro obřezané⌉³ --

1. 1K 9,17; 1Te 2,4; 1Tm 1,11; Tt 1,3
2. ř.: neobřízky
3. ř.: obřízky

⁸ neboť ten, který působil u Petra k apoštolství¹ ⌈pro obřezané⌉,² působil i u mne k apoštolství pro pohany³ --;

1. Sk 1,25
2. ř.: obřízky
3. n.: národy

⁹ když tedy poznali tu milost, která mi byla dána,¹ po dali Jakub, Kéfas² a Jan, kteří byli uznáváni za³ sloupy⁴ církve, mně i Barnabášovi⁵ pravici⁶ na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany⁷ a oni mezi obřezané.

1. Ř 12,3!
2. 1,18
3. ř.: být
4. Zj 3,12; Ef 2,20; Zj 21,14
5. v. 1
6. 2Kr 10,15
7. n.: národy

¹⁰ Jen žádali, abychom pamatovali na ⌈jejich chudé⌉,¹ což jsem právě i já sám pilně činil.²

1. ř.: ty chudé; prav. jeruzalémské
2. Sk 11,30; 24,17

Pavel v Antiochii napomíná Petra

¹¹ Ale když přišel Kéfas¹ do Antiochie,² postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť ⌈si zasloužil odsouzení⌉.³

1. var.: Petr
2. Sk 13,1
3. ř.: byl odsouzený; [protože podlehl tlaku a nejednal podle svého poznání a přesvědčení]

¹² Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával¹ společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál² těch, kteří byli z obřezaných.

1. Sk 11,3
2. Př 29,25; Iz 57,11

¹³ A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím.

¹⁴ Když jsem však uviděl, že nejdou rovně¹ podle² pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi³ přede všemi: „Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany,⁴ aby žili jako Židé?“

1. He 12,13
2. ř.: k pravdě …
3. var.: Petrovi
4. ř.: národy

Ospravedlnění je pouze z víry

¹⁵ My jsme rodem Židé,¹ a ne hříšníci² z pohanů;³

1. Fp 3,4n
2. 1S 15,18
3. ř.: národů

¹⁶ když [však] víme,¹ že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry² Kristovy,³ a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.⁴

1. Ř 2,2!
2. 3,11; Sk 13,39
3. n.: v Krista; 3,22; srv. Mk 11,22; Ř 3,22p
4. Ž 143,2; Ř 3,20

¹⁷ Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!¹

1. 3,21; 6,14; Ř 3,4!

¹⁸ Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji¹ sebe jako přestupníka.

1. n.: prokazuji

¹⁹ Vždyť já jsem skrze Zákon umřel¹ Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:²

1. Ř 6,2; 7,4
2. 5,24; 6,14; Ř 6,6

²⁰ Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.¹ Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v ⌈Syna Božího⌉,² který si mne zamiloval³ a vydal sebe samého za mne.⁴

1. Ř 8,10
2. var.: Boha a Krista
3. Ř 8,37
4. 1,4

²¹ Neodmítám milost¹ Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze² Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo.

1. 1,6!
2. ř.: skrze Zákon

¹ Ó, nerozumní¹ Galaťané, kdo vás očaroval,² vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný³?⁴

1. L 24,25; Tt 3,3
2. var.: + abyste nedůvěřovali pravdě
3. var.: + mezi vámi
4. 1K 1,23

² Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha ⌈na základě⌉¹ skutků Zákona, nebo ⌈na základě⌉² slyšení³ víry?

1. ř.: ze
2. ř.: ze
3. Ř 10,17

³ To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem?

⁴ Tolik jste vytrpěli¹ nadarmo? Jestliže to skutečně bylo nadarmo!

1. n.: prožili

⁵ Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí ⌈mezi vámi⌉¹ mocné věci,² činí tak ⌈na základě⌉³ skutků Zákona, nebo ⌈na základě⌉⁴ slyšení víry?

1. ř.: ve vás
2. n.: činy; 1K 12,10
3. ř.: ze
4. ř.: ze

⁶ Je tomu jako s Abrahamem: uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.¹

1. //Gn 15,6; Ř 4,3

⁷ Vězte¹ tedy, že ti, kdo jsou z víry,² jsou synové Abrahamovi.³

1. He 13,23; n.: Uznejte
2. tzn. ti, jejichž život je určován vírou v Boží zaslíbení.
3. v. 26; L 19,9; J 8,39

⁸ Písmo předvídalo,¹ že Bůh ospravedlní² pohany³ ⌈na základě⌉⁴ víry; dopředu oznámilo⁵ Abrahamovi: V tobě budou požehnány všechny národy.⁶

1. ř.: vidělo dopředu; srv. Sk 2,31
2. ř.: ospravedlňuje
3. n.: národy
4. ř.: ze
5. ř.: dopředu ohlásilo jako evangelium
6. //Gn 12,3

⁹ Takže ti, kdo jsou z víry, ⌈docházejí požehnání⌉¹ s věřícím² Abrahamem.

1. ř.: jsou žehnáni
2. n.: věrným

¹⁰ Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize¹ Zákona, aby to činil.²

1. ř.: svitku; Zj 1,11
2. //Dt 27,26

¹¹ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť spravedlivý bude živ z víry.¹

1. //Abk 2,4; Ř 1,17

¹² Zákon však není z víry, nýbrž: Kdo ⌈ty věci⌉¹ bude činit, bude v nich živ.²

1. ř.: je
2. //Lv 18,5

¹³ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.¹

1. Dt 21,23; Sk 5,30

¹⁴ To proto, aby k pohanům¹ přišlo² to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení³⁴ Ducha.

1. ř.: národům
2. ř.: stalo se
3. n.: zaslíbeného
4. Sk 2,33; Ef 1,13

Účel Zákona

¹⁵ Bratři,¹ ⌈po lidsku⌉² pravím: Už potvrzenou závěť³ člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje.

1. 1,2
2. ř.: podle člověka; Ř 3,5
3. n.: smlouvu

¹⁶ Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku.¹ Písmo neříká: a potomkům², jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: a tvému potomku,³ a tím potomkem je Kristus.

1. ř.: semeno /-i /–ům; Sk 3,25
2. ř.: semeno /-i /–ům; Sk 3,25
3. //Gn 12,7; 13,15; 17,7; 24,7

¹⁷ Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech,¹ nemůže zrušit smlouvu² již předtím³ právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení.

1. Ex 12,40; Sk 7,6
2. v. 15
3. var.: + Kristu

¹⁸ Neboť jestliže je to dědictví¹ ze Zákona, ne ní již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení.²

1. Ř 4,14
2. He 6,14

¹⁹ K čemu tedy Zákon?¹ Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek,² kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven³ skrze anděly⁴ rukou prostředníka.⁵

1. Ř 5,20
2. ř.: semeno /-i /–ům; Sk 3,25
3. ř.: přikázán
4. Sk 7,38.53
5. Ex 20,19; Dt 5,5

²⁰ Prostředník¹ ⌈však není jen pro jednu stranu⌉,² Bůh však je jeden.

1. 1Tm 2,5; He 8,6
2. ř.: však není jednoho

²¹ Staví se tedy Zákon proti [Božím] zaslíbením? Rozhodně ne!¹ Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona.²

1. 2,17
2. 2,21

²² Avšak Písmo uzavřelo¹ všechno pod hřích,² aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše³ Krista těm, kdo věří.

1. Ř 11,32
2. Ř 3,9
3. n.: v Ježíše; 2,16

²³ Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni¹ pro² víru, která měla být zjevena,

1. var.: uzavřeni
2. n.: až do příchodu víry; ř.: k víře

²⁴ takže se Zákon stal naším vychovatelem¹ ke² Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.

1. ř. paidagogos; [poukaz na osobního otroka, který doprovázel chlapce a vykonával nad ním jistou míru autority, něco jako dnešní au–pair; srv. 1K 4,15]
2. n.: do příchodu Krista

²⁵ Když však přišla víra, nejsme již pod řízeni vychovateli.

²⁶ Neboť všichni jste synové Boží¹ skrze víru v Kristu Ježíši.

1. 4,5; Ř 8,14

²⁷ Vždyť vy všichni, kteří jste byli v¹ Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.²

1. Ř 6,3
2. Ř 13,14

²⁸ Již není Žid ani Řek,¹ již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno² v Kristu Ježíši.

1. 1K 12,13; Ko 3,11
2. J 17,11; Ef 2,15

²⁹ A jestliže jste Kristovi,¹ jste símě² Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení.

1. 1K 3,23
2. n.: potomek (sg. — viz v. 16)

¹ Říkám však: Pokud je dědic nezletilý, v ničem se neliší od otroka, ač je pánem všeho.

² Je pod řízen poručníkům a správcům až do doby předem určené otcem.

³ Stejně i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme v otroctví pod živly¹ světa.

1. ř. stoicheia = prvky / principy / základní nauky / základní živly; v mimokř. nábož. učeních: elementární duchové / nadpřirozené síly / souhvězdí; Ko 2,8

⁴ Když však přišla plnost času,¹ vyslal Bůh svého Syna,² narozeného³ z ženy,⁴ narozeného⁵ pod Zákonem,⁶

1. Mk 1,15v; Ef 1,10
2. J 10,36; Ř 8,3; 1J 4,14
3. ř.: nastalého
4. Mt 1,23; L 2,7
5. ř.: nastalého
6. Mt 5,17

⁵ aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství.¹

1. Ř 8,23; Ef 1,5

⁶ A protože jste synové, vyslal Bůh ducha¹ svého Syna do našich² srdcí, ⌈ducha, který volá⌉:³ Abba,⁴ Otče.

1. n.: Ducha
2. var.: vašich
3. ř.: křičícího
4. Mk 14,36; Ř 8,15

⁷ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic¹ ⌈skrze Boha⌉.²

1. Ř 8,17
2. var.: Boží skrze Krista

Pavlův zápas za Galatské

⁸ V čase, kdy jste neznali Boha,¹ otročili jste těm, kteří svou přirozeností nejsou bohy.²

1. Ex 5,2; Sk 17,23; 1Te 4,5
2. Iz 37,19; Jr 2,11; 1K 10,20

⁹ Nyní však, když jste poznali Boha,¹ nebo spíše když jste byli od Boha poznáni,² jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům,³ kterým zase znovu chcete otročit?

1. 1K 8,43; Ž 9,11; Př 2,5; Jr 31,34; Abk 2,14; 1J 2,3n
2. 1K 8,3
3. ř. stoicheia = prvky / principy / základní nauky / základní živly; v mimokř. nábož. učeních: elementární duchové / nadpřirozené síly / souhvězdí; Ko 2,8

¹⁰ Zachováváte dny,¹ měsíce, období a roky!

1. Ř 14,5

¹¹ Bojím¹ se o vás, abych se pro vás nakonec nelopotil nadarmo.²

1. 2K 11,3
2. Fp 2,16; 1Te 3,5; 2J 1,8

¹² Prosím vás, bratři,¹ buďte jako já, protože i já jsem jako vy. Ničím jste mi neublížili.

1. 1,2

¹³ Víte, že jsem vám poprvé v¹ slabosti² těla hlásal evangelium.

1. ř.: skrze
2. 1K 2,3

¹⁴ A touto zkouškou, ⌈která se týkala mého tělesného stavu⌉,¹ jste nepohrdli ani ⌈jste se neodvrátili⌉,² ale přijali³ jste mne jako posla⁴ Božího, jako Krista⁵ Ježíše.

1. ř.: v mém těle
2. ř.: nevyplivli
3. Mt 10,40; 1Te 2,13
4. ř. angelos
5. 2K 5,20

¹⁵ Kde je tedy to vaše blahoslavenství? Neboť vám vydávám svědectví,¹ že kdyby to bylo možné, byli byste si vyloupli oči a dali je mně.

1. Ř 10,2

¹⁶ Takže jsem se stal vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu?¹

1. 1Kr 21,20; 22,8; Am 5,10

¹⁷ Oni¹ pro vás horlí,² ale ne k dobrému;³ chtějí vás odloučit, abyste horlili pro ně.

1. [tj. judaisté — 2,4.12]
2. Sk 22,3
3. Mt 23,15; Fp 2,21

¹⁸ Je dobré horlit v dobrém vždycky, a ne jenom tehdy, když jsem u vás přítomen.¹

1. Fp 1,27

¹⁹ Mé děti,¹ které opět v bolestech rodím,² dokud ve vás nebude zformován Kristus;³

1. var.: dětičky; J 13,33; 1J 2,1!
2. 1K 4,15
3. Ř 8,29; Ef 4,13; Ko 1,27

²⁰ chtěl bych teď být u vás a změnit svůj hlas, neboť si s vámi nevím rady.¹

1. 2K 4,9p

Hagar a Sára

²¹ Řekněte mi vy, kteří chcete být pod Zákonem: Což neslyšíte Zákon?¹

1. L 16,29

²² Neboť je napsáno, že Abraham měl dva syny,¹ jednoho z otrokyně² a druhého ze svobodné.

1. [tj. Izmael z Hagar (Gn 16,11—16) a Izák ze Sáry (Gn 21,2—5)]
2. n.: služky; (/-u)

²³ Ten z otrokyně¹ se však narodil podle těla,² ten ze svobodné skrze zaslíbení.³

1. n.: služky; (/-u)
2. v. 29; n : přirozeným způsobem
3. Ř 9,8!

²⁴ Je to ¹řečeno alegoricky: Tyto ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sinaj,² která rodí děti do otroctví, a to je Hagar.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. [kde byla uzavřena (Ex 19,2; 20,1—17) smlouva se zákony, které určovaly život Židů]

²⁵ Hagar je hora Sinaj v Arábii. Ta odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť ten je v otroctví se svými dětmi.

²⁶ Ale horní¹ Jeruzalém je svobodný a ten² je ⌈naší matkou⌉.³

1. [tj. nebeský; He 12,22; Zj 3,12]
2. ř.: ta (Jeruzalém je f.; Pl 1,4p!)
3. var.: matkou nás všech

²⁷ Neboť je napsáno: Raduj se neplodná, která nerodíš, propukni v jásot a vykřikni ty, která nemáš porodní bolesti, protože mnoho je dětí té osamělé, více než té, která má muže.¹

1. //Iz 54,1

²⁸ Vy¹ však, bratři,² jste³ jako Izák dětmi zaslíbení.⁴

1. var.: My … jsme
2. 1,2
3. var.: My … jsme
4. 3,29

²⁹ Ale jako tenkrát ten, který byl zrozený podle těla, pronásledoval¹ toho, který se narodil podle Ducha, tak je tomu i nyní.

1. 5,11

³⁰ Co však praví Písmo? Vyžeň otrokyni¹ i jejího syna, neboť syn otrokyně² nebude dědicem spolu se synem³ svobodné.

1. n.: služky; (/-u)
2. n.: služky; (/-u)
3. //Gn 21,10

³¹ Proto, bratři, nejsme děti otrokyně, nýbrž té svobodné.

¹ ⌈K té svobodě¹ nás Kristus osvobodil.² Stůjte tedy pevně³⌉⁴ a nenechte se opět podrobit pod jho⁵ otroctví.

1. v. 13; 2,4
2. Ř 8,2
3. 1K 16,13!
4. var.: Ve svobodě, k níž vás Kristus osvobodil, stůjte
5. Sk 15,10

² Hle, já, Pavel,¹ vám pravím, že dáváte–li se obřezávat, Kristus vám nic neprospěje.

1. 2K 10,1

³ A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen zachovat¹ celý Zákon.²

1. n.: naplnit; ř.: učinit
2. Ř 2,25

⁴ Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli¹ jste z milosti.²

1. 2Pt 3,17
2. 1,6; Ř 1,7!; Ef 2,5nn; He 12,15

⁵ Neboť my v Duchu ⌈na základě⌉¹ víry očekáváme² naději spravedlnosti.

1. ř.: z
2. Ř 8,23; 1K 1,7

⁶ Neboť v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka,¹ ale víra působící skrze lásku.²

1. 6,15; 1K 7,19
2. Ko 1,4; 1Te 1,3; Jk 2,18

⁷ Běželi¹ jste dobře. Kdo vám zabránil poslouchat² pravdu?

1. 2,2
2. Ř 2,8; 2Te 1,8

⁸ To přemlouvání¹ ne ní od² toho, který vás povolává.³

1. [ze strany judaistů]
2. ř.: z
3. 1,6

⁹ Trocha kvasu prokvasí celé těsto.¹

1. Mk 8,15; //1K 5,6

¹⁰ Jsem o vás přesvědčen¹ v Pánu, že nebudete smýšlet jinak.² A ten, kdo vás mate, ponese odsouzení,³ ať je to kdokoliv.⁴

1. 2K 2,3; 2Te 3,4
2. ř.: nic jiného
3. ř.: soud
4. 1,7

¹¹ Bratři, jestliže dosud hlásám obřízku, proč jsem ještě pronásledován?¹ Pak by se ztratilo² pohoršení³ kříže.

1. 4,29
2. ř.: pozbylo účinnost
3. ř. skandalon; 1K 1,23

¹² Ti, kdo vás znepokojují¹ obřízkou, ať ⌈se třeba i vyklestí⌉.²

1. srv. Sk 21,38
2. ř.: se (/ si to) třeba i odseknou

¹³ Byli jste přece povoláni do svobody,¹ bratři. Jen aby se vám ta svoboda² ne stala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte³ jedni druhým.

1. v. 1
2. 1K 8,9; 1Pt 2,16
3. ř.: otročte; 1K 9,19

¹⁴ Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.¹

1. //Lv 19,18

¹⁵ Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor,¹ abyste nebyli jeden druhým pohlceni.

1. 1K 8,9!

Choďte Duchem

¹⁶ Říkám však: Duchem choďte¹ a žádost² těla nedokonáte.

1. v. 24; n : Žijte podle Ducha; Ř 8,4
2. Ř 13,14; Ef 2,3

¹⁷ Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli.¹

1. Ř 7,15nn

¹⁸ Jste–li vedeni Duchem,¹ nejste pod Zákonem.²

1. Ř 8,14
2. Ř 6,14

¹⁹ Skutky těla jsou zřejmé, jsou to [cizoložstvo,]¹ smilstvo,² nečistota,³ bezuzdnost,⁴

1. Mk 7,22
2. 2K 12,21; Ef 5,3
3. Ř 1,24!
4. Ef 4,19

²⁰ modloslužba,¹ čarování,² nepřátelství, ⌈svár,³ žárlivost⌉,⁴ hněvy, soupeření,⁵ rozdělení, sekty,⁶

1. Sk 15,20; Ko 3,5
2. Zj 9,21
3. Ř 1,29
4. var.: sváry, žárlivosti
5. n.: sobectví / ctižádosti (pl. — zde i dále); 2K 12,20
6. ř.: hereze; 1K 11,19

²¹ závisti, [vraždy,] opilství,¹ hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně² Boží království.

1. Ř 13,13
2. Mt 25,34; 1K 6,9

²² Ovocem¹ Ducha je však láska,² radost, pokoj,³ trpělivost, laskavost,⁴ dobrota,⁵ věrnost,⁶

1. Mt 7,16; Ef 5,9
2. 1K 13,4
3. Ř 14,17
4. 2K 6,6
5. Ř 15,14
6. n.: víra

²³ mírnost,¹ sebeovládání.² Proti takovým není žádný zákon.

1. 6,1; Ef 4,2
2. Sk 24,25; 2Pt 1,6

²⁴ Ti, kdo patří Kristu [Ježíši], ukřižovali¹ tělo s jeho vášněmi² a žádostmi.³

1. 2,20
2. Ř 7,5
3. Tt 3,3

²⁵ ⌈Jsme–li Duchem živi⌉,¹ Ducha také následujme.²

1. n.: Žijeme–li Duchu
2. ř.: jděme v řadě

²⁶ ⌈Nehledejme marnou slávu⌉,¹ navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme.

1. ř.: Nebuďme plni prázdné chlouby; Fp 2,3†

¹ Bratři, kdyby byl někdo¹ i přistižen² v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní,³ napravujte⁴ takového člověka v duchu mírnosti⁵ a dávej si každý pozor sám na sebe,⁶ abys i ty neupadl do pokušení.

1. ř.: člověk
2. J 8,3nn
3. tzn. kdo žijete podle Ducha; 1K 2,15; 3,1
4. srv. Mt 4,21; 2K 13,11; 2Te 3,15; He 12,13; Jk 5,19; 1J 5,16; Ju 1,22
5. 1K 4,21; 2K 10,1
6. 1K 10,12

² Neste břemena¹ jedni druhých,² a tak naplňte³ zákon Kristův.⁴

1. ř.: tíhy
2. Ř 15,1
3. var.: naplníte
4. 1K 9,21

³ Myslí–li si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není, klame sám sebe.¹

1. 1K 3,18

⁴ Každý ať zkoumá¹ své jednání,² a pak se bude moci chlubit pouze ⌈s ohledem na⌉³ sebe, a ne na⁴ druhého.

1. 1K 11,28; 2K 13,5
2. n.: dílo
3. n.: pro; ř.: k
4. n.: pro; ř.: k

⁵ Neboť každý ponese svůj vlastní náklad.¹

1. srv. Sk 27,10; n.: břemeno (Mt 11,30); [míněna vlastní zodpovědnost každého člověka před Bohem; srv. Ř 14,12; 2K 5,10]

⁶ Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí¹ ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje.²

1. 1K 9,11; Fp 4,14—19
2. 2Tm 4,2

⁷ ⌈Nemylte se⌉,¹ Bohu se nikdo nebude vysmívat.² Co člověk zaseje, to také sklidí.³

1. ř.: Nebuďte sváděni; 1K 6,9
2. ř.: nad Bohem nebude nikdo ohrnovat nos; srv. Ju 1,18
3. 2K 9,6; Ř 2,6

⁸ Kdo zasévá¹ pro² své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro³ Ducha, z Ducha sklidí život věčný.⁴

1. Oz 8,7; Jk 3,18
2. ř.: do
3. ř.: do
4. Mt 19,16!

⁹ V činění dobra¹ neochabujme;² nezemdlíme–li³,⁴ budeme ve svůj čas žnout.⁵

1. Ř 2,7; 1Pt 2,15
2. L 18,1p; 2K 4,1.16; 2Te 3,13; 1K 15,58
3. n.: nevzdáme–li se
4. He 12,3.5
5. Mt 10,22

¹⁰ Tak tedy dokud máme čas,¹ čiňme dobro² všem, zvláště však ⌈těm, kteří patří do rodiny⌉³ víry.⁴

1. J 12,35
2. Př 3,27
3. ř.: domácím / členům domácnosti; Ef 2,19
4. 1Tm 5,8

Ne obřízka, ale nové stvoření

¹¹ Pohleďte, jak velkými písmeny jsem vám napsal¹ vlastní rukou!²

1. 1K 5,9
2. 1K 16,21!

¹² Ti, kteří chtějí vypadat dobře ⌈před lidmi⌉,¹ vás nutí dávat se obřezat,² jen aby nebyli pronásledováni³ pro kříž Kristův.

1. ř.: v těle; Mt 23,27
2. Sk 15,1
3. 5,11

¹³ Neboť ani ti obřezaní sami Zákon nezachovávají,¹ ale na vás chtějí, abyste se dávali obřezat, aby se mohli pochlubit vaším tělem.

1. Ř 2,25

¹⁴ Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem¹ našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován² a já pro svět.

1. 1K 2,2
2. 2,20

¹⁵ Neboť ani obřízka ani neobřízka¹ nic není, nýbrž nové stvoření.²

1. 5,6
2. 2K 5,17

¹⁶ A na ty, kdo se budou držet tohoto pravidla,¹ ať přijde pokoj² a milosrdenství,³ též⁴ na Boží Izrael.

1. ř.: kánonu
2. Nu 6,26; Ž 125,5
3. 1Tm 1,2; Ju 1,2
4. n.: totiž

¹⁷ Ať mi už nikdo nepůsobí potíže,¹ vždyť já nosím na² svém těle ⌈znaky toho, že patřím⌉³ Ježíši.

1. Mt 26,10
2. ř.: ve
3. ř. stigmata, HL. Stigma původně znamenalo „vpich / vpálené znamení“. Pavlovo utrpení pro Krista zanechalo stopy na jeho těle (2K 1,5; 4,10nn; 11,23—33). Jsou znameními, že patří Kristu.

¹⁸ Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem,¹ bratři. Amen.

1. Fp 4,23; 2Tm 4,2; Fm 1,25