¹ Bratři, kdyby byl někdo¹ i přistižen² v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní,³ napravujte⁴ takového člověka v duchu mírnosti⁵ a dávej si každý pozor sám na sebe,⁶ abys i ty neupadl do pokušení.

1. ř.: člověk
2. J 8,3nn
3. tzn. kdo žijete podle Ducha; 1K 2,15; 3,1
4. srv. Mt 4,21; 2K 13,11; 2Te 3,15; He 12,13; Jk 5,19; 1J 5,16; Ju 1,22
5. 1K 4,21; 2K 10,1
6. 1K 10,12

² Neste břemena¹ jedni druhých,² a tak naplňte³ zákon Kristův.⁴

1. ř.: tíhy
2. Ř 15,1
3. var.: naplníte
4. 1K 9,21

³ Myslí–li si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není, klame sám sebe.¹

1. 1K 3,18

⁴ Každý ať zkoumá¹ své jednání,² a pak se bude moci chlubit pouze ⌈s ohledem na⌉³ sebe, a ne na⁴ druhého.

1. 1K 11,28; 2K 13,5
2. n.: dílo
3. n.: pro; ř.: k
4. n.: pro; ř.: k

⁵ Neboť každý ponese svůj vlastní náklad.¹

1. srv. Sk 27,10; n.: břemeno (Mt 11,30); [míněna vlastní zodpovědnost každého člověka před Bohem; srv. Ř 14,12; 2K 5,10]

⁶ Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí¹ ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje.²

1. 1K 9,11; Fp 4,14—19
2. 2Tm 4,2

⁷ ⌈Nemylte se⌉,¹ Bohu se nikdo nebude vysmívat.² Co člověk zaseje, to také sklidí.³

1. ř.: Nebuďte sváděni; 1K 6,9
2. ř.: nad Bohem nebude nikdo ohrnovat nos; srv. Ju 1,18
3. 2K 9,6; Ř 2,6

⁸ Kdo zasévá¹ pro² své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro³ Ducha, z Ducha sklidí život věčný.⁴

1. Oz 8,7; Jk 3,18
2. ř.: do
3. ř.: do
4. Mt 19,16!

⁹ V činění dobra¹ neochabujme;² nezemdlíme–li³,⁴ budeme ve svůj čas žnout.⁵

1. Ř 2,7; 1Pt 2,15
2. L 18,1p; 2K 4,1.16; 2Te 3,13; 1K 15,58
3. n.: nevzdáme–li se
4. He 12,3.5
5. Mt 10,22

¹⁰ Tak tedy dokud máme čas,¹ čiňme dobro² všem, zvláště však ⌈těm, kteří patří do rodiny⌉³ víry.⁴

1. J 12,35
2. Př 3,27
3. ř.: domácím / členům domácnosti; Ef 2,19
4. 1Tm 5,8

Ne obřízka, ale nové stvoření

¹¹ Pohleďte, jak velkými písmeny jsem vám napsal¹ vlastní rukou!²

1. 1K 5,9
2. 1K 16,21!

¹² Ti, kteří chtějí vypadat dobře ⌈před lidmi⌉,¹ vás nutí dávat se obřezat,² jen aby nebyli pronásledováni³ pro kříž Kristův.

1. ř.: v těle; Mt 23,27
2. Sk 15,1
3. 5,11

¹³ Neboť ani ti obřezaní sami Zákon nezachovávají,¹ ale na vás chtějí, abyste se dávali obřezat, aby se mohli pochlubit vaším tělem.

1. Ř 2,25

¹⁴ Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem¹ našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován² a já pro svět.

1. 1K 2,2
2. 2,20

¹⁵ Neboť ani obřízka ani neobřízka¹ nic není, nýbrž nové stvoření.²

1. 5,6
2. 2K 5,17

¹⁶ A na ty, kdo se budou držet tohoto pravidla,¹ ať přijde pokoj² a milosrdenství,³ též⁴ na Boží Izrael.

1. ř.: kánonu
2. Nu 6,26; Ž 125,5
3. 1Tm 1,2; Ju 1,2
4. n.: totiž

¹⁷ Ať mi už nikdo nepůsobí potíže,¹ vždyť já nosím na² svém těle ⌈znaky toho, že patřím⌉³ Ježíši.

1. Mt 26,10
2. ř.: ve
3. ř. stigmata, HL. Stigma původně znamenalo „vpich / vpálené znamení“. Pavlovo utrpení pro Krista zanechalo stopy na jeho těle (2K 1,5; 4,10nn; 11,23—33). Jsou znameními, že patří Kristu.

¹⁸ Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem,¹ bratři. Amen.

1. Fp 4,23; 2Tm 4,2; Fm 1,25