¹ Víme¹ totiž, že bude–li ⌈stan² našeho pozemského přebývání⌉³ zbořen, máme příbytek⁴ od Boha:⁵ ne lidskou rukou postavený,⁶ ale věčný dům⁷ v nebesích.

1. 1,7!
2. 2Pt 1,13
3. ř.: náš pozemský dům stanu
4. ř. oikodomé — stavbu; srv. Mk 13,1; 1K 3,9
5. He 11,10
6. Mk 14,58; Ko 2,11†; Sk 7,48; He 9,11.24
7. ř. oikia; J 14,2

² Neboť v tomto stanu sténáme¹ a toužíme si obléci² ještě i náš příbytek,³ který pochází z nebe.

1. v. 4; Ř 8,23
2. 1K 15,53
3. ř. oikétérion — místo k bydlení; Ju 1,6†

³ ⌈Kdybychom pak byli i svlečeni⌉,¹ nebudeme shledáni nahými.²

1. var.: Když skutečně budeme oblečeni
2. Zj 3,18

⁴ Pokud jsme totiž v tom to stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

⁵ Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.¹

1. 1,22

⁶ Jsme tedy vždy plni důvěry¹ a víme, že dokud máme domov v tom to těle, jsme vzdáleni² od Pána.

1. v. 8; 10,2; He 13,6
2. ř. ekdémeó — jsme z domova (= v cizině) jako protiklad k předchozímu (a vv. 8n) endémeó

⁷ Neboť chodíme¹ vírou,² ne ⌈tím, co vidíme⌉.³

1. tzn. žijeme; 10,2; 1K 3,3
2. He 10,38
3. ř.: skrze vidění

⁸ Jsme plni důvěry a raději chceme odejít¹ z tohoto těla a přijít domů k Pánu.

1. Fp 1,23v

⁹ Proto se i horlivě snažíme,¹ abychom se mu líbili,² ať zůstáváme doma nebo odcházíme.

1. n.: je naší ambicí / zakládáme si na tom; Ř 15,20; 1Te 4,11†
2. Ř 12,1p!; Ef 5,10; 1Te 4,1

¹⁰ Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí¹ Kristovou,² aby každý přijal³ odplatu ⁴ za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.⁵

1. Mt 27,19
2. Ř 14,10
3. n.: si odnesl
4. Ef 6,8
5. Mt 16,27; Sk 10,42; Ř 2,16; Zj 2,23; 20,12; 22,12

Služba smíření

¹¹ Protože tedy známe ⌈bázeň před Pánem⌉,¹ přesvědčujeme² lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí.³

1. ř.: strach Pána; 7,1; Sk 9,31!; Ř 3,18; Mal 1,6
2. Sk 18,4!
3. n.: vědomí (srv. 4,2; 1K 10,29)

¹² [Neboť] se vám ne chceme znovu doporučovat,¹ nýbrž dáváme vám příležitost chlubit² se námi, abyste měli ⌈něco pro ty⌉,³ kteří se chválí⁴ navenek,⁵ a ne v srdci.

1. 3,1
2. 1,14; Fp 1,26
3. n.: srovnání s těmi; n.: důvod proti těm
4. Př 27,2
5. ř.: ve tváři; Ga 6,14

¹³ Když jsme byli jako blázni,¹ bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.

1. ř.: mimo sebe; Mk 3,21

¹⁴ Neboť Kristova láska¹ nás váže,² když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.³

1. Ef 3,19
2. n.: má ve své moci / spojuje
3. Ř 5,15; Ga 2,20; Ko 3,3

¹⁵ A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.¹

1. Ř 14,7—9

¹⁶ A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla.¹ Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

1. 11,18; J 8,15; Fp 3,14

¹⁷ Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření.¹ Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.²

1. Ga 6,15
2. Ef 4,24; Zj 21,4

¹⁸ A to všechno je z Boha,¹ který nás smířil² sám se sebou skrze Krista a dal nám službu³ smíření.⁴

1. 11,12
2. Ř 5,10; Ko 1,20
3. 4,1
4. Ř 3,25!; 11,15

¹⁹ Neboť ⌈Bůh byl v Kristu,¹ když smiřoval⌉² svět se sebou a nepočítal³ lidem⁴ jejich provinění, a uložil v nás to ⌈slovo smíření.⌉⁵

1. Ko 2,9
2. n.: Bůh v Kristu smiřoval
3. Ř 4,8
4. ř.: jim
5. n : zprávu (srv. Dt 1,22; 2S 11,18) o smíření; pro genitivní vazbu srv. Mt 13,19; Sk 14,3; 1K 1,18; He 5,13

²⁰ Jsme tedy Kristovi vyslanci¹ a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval.² ⌈Na místě Kristově⌉³ prosíme: Smiřte se s Bohem.

1. Mal 2,7; Ef 6,20
2. n.: napomínal
3. n.: Za Krista

²¹ Toho, který hřích¹ nepoznal, za nás učinil hříchem,² abychom se my v něm stali Boží spravedlností.³

1. 1Pt 2,22; 1J 3,5; He 7,26
2. Ga 3,13
3. Ř 1,17; 1K 1,30