¹ Bratři,¹ touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni.²

1. 1,13!
2. J 5,34

² Neboť jim vydávám svědectví,¹ že mají horlivost² pro Boha, ale ne podle pravého poznání.³

1. 2K 8,3; Ga 4,15; Ko 4,13
2. 2Kr 10,16; Sk 21,20; Ga 1,14; Fp 3,6
3. Fp 1,9

³ Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit¹ svou vlastní [spravedlnost], nepodřídili se spravedlnosti Boží.²

1. n.: založit
2. 1,17

⁴ Vždyť Kristus je konec¹ Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.

1. n.: cíl

Záchrana pro každého, kdo uvěří

⁵ Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ⌈založena na Zákonu⌉:¹ Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.²

1. ř.: ze Zákona
2. //Lv 18,5

⁶ Avšak spravedlnost ⌈založená na víře⌉¹ mluví takto: Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?² -- to je ⌈jako přivést⌉³ Krista dolů --

1. ř.: z víry; 1,17
2. //Dt 30,12n
3. n.: aby přivedl

⁷ nebo: kdo sestoupí do propasti? -- to je ⌈jako vyvést⌉¹ Krista z mrtvých.

1. n.: aby vyvedl

⁸ Ale co praví? Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;¹ je to slovo víry, které hlásáme:

1. //Dt 30,14

⁹ Vyznáš–li¹ svými ústy Pána Ježíše a uvěříš–li² ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil³ z mrtvých, budeš zachráněn.⁴

1. Mt 10,32; Fp 2,11
2. Sk 16,31
3. 4,24
4. 11,26; J 3,17

¹⁰ Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,

¹¹ neboť Písmo praví: Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.¹

1. //Iz 28,16

¹² Není rozdílu mezi Židem a Řekem:¹ Vždyť ⌈nade všemi⌉² je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,

1. 1,16; Ga 3,28; Ko 3,11
2. ř.: všech

¹³ neboť každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.¹

1. //Jl 3,5; Sk 2,21

¹⁴ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit¹ v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?²

1. J 9,36
2. Sk 8,31

¹⁵ A jak mohou hlásat, nebyli–li posláni? Jak je napsáno: Jak jsou krásné nohy [těch, kteří zvěstují pokoj,] těch, kteří zvěstují dobré noviny.¹

1. //Iz 52,7; Na 2,1; Ef 6,15

¹⁶ Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?¹

1. //Iz 53,1; J 12,38

¹⁷ Víra je tedy ze slyšení¹ zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.²

1. zde i ve v. 16 slyšení a zvěst (= slyšené) je totéž ř. slovo; Ga 3,2; He 4,2
2. n.: o Kristu; var.: Boží

¹⁸ Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa¹ jejich výroky.²

1. 1,8v; Mt 24,14p
2. //Ž 19,45

¹⁹ Ptám se¹ však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti² národu nerozumnému vás popudím k hněvu.³

1. ř.: Říkám; 11,11
2. n.: kvůli
3. //Dt 32,21

²⁰ A Izaiáš odvážně říká: Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.¹

1. //Iz 65,1

²¹ O Izraeli však říká: Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.¹

1. //Iz 65,2