¹ Každá duše¹ ať se podřizuje² nadřízeným autoritám,³ neboť není autority, leč od Boha.⁴ Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

1. Sk 2,41
2. Ef 5,21; Tt 3,1; 1Pt 2,13nn
3. ř. exúsia zn. pravomoc (Mt 28,18) / mocnost (Ef 2,2; Ko 1,16!) / autorita (srv. Ef 1,21), ale i úřední moc / vrchnost (L 12,11; Tt 3,1)
4. Da 2,21; J 19,11

² takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají¹ na sebe soud.

1. ř.: vezmou

³ Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses ne musel bát autority? Čiň dobré,¹ a budeš mít od ní chválu.

1. Iz 1,17

⁴ Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš–li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem,¹ vykonavatelem hněvu² nad tím, kdo činí zlo.

1. ř. diakonos; srv. Iz 45,1; Jr 43,10
2. 1Te 4,6

⁵ Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí.¹

1. 9,1; 1K 10,25; 1Tm 1,5

⁶ Proto také platíte¹ daně,² neboť vládcové jsou Božími služebníky³ a právě tomu se vytrvale věnují.⁴

1. n.: plaťte
2. Ezd 4,13; Neh 5,4; Mt 17,25; L 23,2
3. ř. leiturgoi; [„těmi, kdo konají veřejnou službu“, výraz používaný v StS pro kněze sloužící v chrámu (srv. 15,16; He 8,2); srv. Fp 2,25p]
4. 12,12p

⁷ Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň,¹ komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.

1. Mt 22,21

Buďte připraveni, naše záchrana je blízko

⁸ Nikomu nebuďte nic dlužni,¹ než abyste se navzájem milovali,² neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.³

1. 8,12; J 13,14p
2. J 13,34; [dluh povinnosti milovat nikdy nemůže být splacen]
3. Mt 22,39; Ga 5,14; Jk 2,8

⁹ Vždyť přikázání nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,¹ a je–li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta² v tomto slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.³

1. //Ex 20,13—15.17
2. Ef 1,10p†
3. //Lv 19,18

¹⁰ Láska¹ bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.

1. 1K 13

¹¹ Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli¹ ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

1. var.: abychom procitli

¹² Noc pokročila, den se přiblížil.¹ Odložme proto skutky tmy² a oblečme zbroj³ světla.

1. He 10,25; Jk 5,8; 1J 2,18; Zj 1,3; 22,10
2. Ef 5,11
3. 2K 6,7; 10,4; Ef 6,11

¹³ Žijme¹ řádně jako ve dne: ne ⌈v hýření a opilství⌉,² ne v chlípnostech a bezuzdnostech,³ ne ve sváru⁴ a závisti.

1. ř.: Choďme
2. n.: v hostinách a pitkách; (ř. pl.); L 21,34; Ga 5,21; 1Pt 4,3
3. Mk 7,22; 2K 12,21; Ga 5,19; Ef 4,19; 1Pt 4,3; 2Pt 2,2.7.18; Ju 1,4
4. 1,29; 1K 1,11; 2K 12,20; Ga 5,20; 1Tm 6,4; Tt 3,9

¹⁴ Nýbrž oblečte¹ se v Pána Ježíše Krista a nepečujte² o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.³

1. Ga 3,27; 1Pt 5,5
2. ř.: nedělejte zabezpečení / si starosti (srv. Mt 6,25—31); Sk 24,2†
3. Ga 5,16; 1Pt 2,11