¹ Což nevíte,¹ bratři² -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon³ -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

1. 6,3
2. 1,13!
3. 2,17

² Vdaná žena je zákonem vázána¹ k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto² zákona zproštěna.

1. 1K 7,39
2. ř.: od mužova

³ Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá–li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

⁴ Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli¹ Zákonu² skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen³ z mrtvých, abychom přinesli ovoce⁴ Bohu.

1. ř.: byli umrtveni
2. Ga 2,19; 5,18
3. 4,24p
4. Ko 1,6.10

⁵ Neboť když jsme byli v těle,¹ působily v našich údech² hříšné vášně³ probouzené Zákonem, aby⁴ přinesly ovoce k smrti.⁵

1. tzn. v přirozeném neobnoveném stavu (srv. 8,8n; Ef 2,11)
2. v. 23; 6,13; Jk 4,1
3. 1,26; Ga 5,24
4. n.: takže; n.: abychom přinesli
5. Jk 1,15

⁶ Nyní však jsme byli zproštěni¹ Zákona, když jsme zemřeli² tomu, čím jsme byli pevně drženi, ⌈takže sloužíme⌉³ v novotě⁴ Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.⁵

1. v. 2
2. 6,2
3. n.: abychom sloužili (ř.: slouž. jako otroci)
4. 6,4
5. 2,27.29

Zákon odhaluje hřích

⁷ Co tedy řekneme?¹ Je Zákon hříchem? Naprosto ne!² Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl,³ kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“⁴

1. 3,5!
2. 3,4!
3. 3,20
4. //Ex 20,17

⁸ Hřích využil příležitosti,¹ které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil² ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.³

1. v. 11
2. ř.: vypůsobil
3. 4,15

⁹ Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,

¹⁰ a já jsem zemřel. I ukázalo se,¹ že přikázání, které mělo být k životu,² bylo mi k smrti.

1. ř.: bylo shledáno
2. 10,5; Lv 18,5; L 10,28; Ga 3,12

¹¹ Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal¹ mě a skrze ně mě zabil.

1. Gn 3,20

¹² A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

¹³ Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby¹ se hřích skrze přikázání stal nadmíru² hříšným.

1. n.: a tak
2. 5,20

¹⁴ Neboť víme,¹ že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný,² prodaný ⌈do otroctví hříchu⌉.³

1. 2,2!
2. 1K 3,1
3. ř.: pod hřích; 3,9

¹⁵ Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci,¹ nýbrž činím to, co nenávidím.

1. Ga 5,17

¹⁶ Činím–li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.

¹⁷ Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.¹

1. v. 20

¹⁸ Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle,¹ nepřebývá dobré;² neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.³

1. J 3,6
2. Gn 8,21
3. var.: nenalézám

¹⁹ Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž¹ zlo, které nechci.

1. ř.: + dělám

²⁰ Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.

²¹ Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při¹ mně zlo.

1. n.: nabízí se mi

²² Podle vnitřního¹ člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

1. 2,29; 2K 4,16; Ef 3,16; 1Pt 3,4

²³ Vidím však jiný zákon ve svých údech,¹který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,²jenž je v mých údech.

1. v. 5
2. v. 25; 6,16; 8,2

²⁴ Já nešťastný¹ člověk! Kdo mne vysvobodí² z těla³ této smrti?

1. n.: ubohý; Zj 3,17†
2. 8,2
3. 6,6; Ko 2,11

²⁵ Bohu buď dík¹ skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

1. var.: děkuji; 6,17