¹ Nyní tedy není žádného odsouzení¹ pro ty, kteří jsou v Kristu² Ježíši [a nechodí podle těla, ale podle Ducha].

1. v. 34; 3,8; 5,16; 2Pt 2,3; J 5,24
2. 6,11; 16,7; 2K 5,17; Ga 3,28

² Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě¹ osvobodil² od zákona hříchu³ a smrti.

1. var.: tě
2. Ga 5,1
3. 7,23

³ Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli¹ tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti² těla hříchu a jako oběť za hřích³ a odsoudil hřích v těle,

1. ř.: skrze tělo
2. Fp 2,7
3. He 10,6.18

⁴ aby byl požadavek¹ Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla,² ale podle Ducha.³

1. n.: právo
2. n : nežijeme tělesně; 1K 3,3; 2K 10,2n
3. Ga 5,16

⁵ Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla;¹ ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.²

1. Ga 5,19—21
2. 1K 2,14; Ga 5,22—25

⁶ Myšlení¹ těla znamená smrt,² myšlení Ducha život³ a pokoj.⁴

1. v. 27
2. v. 13; 6,21
3. Ga 6,8
4. 2,10

⁷ Myšlení těla je totiž v nepřátelství¹ vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.

1. Ko 1,21; Jk 4,4

⁸ Ti, kteří jsou v těle,¹ se Bohu líbit² nemohou.

1. 7,5p
2. J 8,29; 1K 7,32; Ko 1,10; 1Te 2,4.15; 2Tm 2,4; He 11,6; 1J 3,22; (srv. h. vazby „činit to, co je dobré v očích H.“ — Dt 6,18 a „který je dobrý před ním“ — Kaz 2,26; srv. Ž 103,21)

⁹ Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží¹ přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha,² ten není jeho.

1. 1K 3,16
2. n.: Ducha

¹⁰ Je–li však Kristus ve vás,¹ je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch² je živý³ kvůli spravedlnosti.

1. Ga 2,20; Ef 3,17; Ko 1,27
2. v. 9
3. ř.: život

¹¹ Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil¹ Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil² [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

1. 4,24p
2. 4,24p

¹² Nuže tedy, bratři,¹ jsme dlužníky,² ale ne těla, abychom podle těla žili.

1. 1,13!
2. 1,14; 13,8; 15,27

¹³ Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.

¹⁴ Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni¹ Duchem Božím, jsou Boží synové.²

1. ř.: voděni; Ga 5,18
2. 9,8; Mt 5,9; J 1,12; 2K 6,18; Ga 3,26; 1J 3,1

¹⁵ Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli,¹ nýbrž přijali jste Ducha² synovství,³ v němž voláme: Abba,⁴ Otče!

1. 2Tm 1,7
2. Sk 10,47; 19,2
3. v. 23; 9,4; Ga 4,5
4. Mk 14,36; Ga 4,6

¹⁶ Sám ten Duch ⌈svědčí¹ spolu s naším duchem⌉,² že jsme děti Boží.³

1. Sk 5,32
2. n.: dosvědčuje (dosl. spolusvědčí) našemu duchu
3. v. 14

¹⁷ Jsme–li však děti, jsme i dědicové¹ -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme,² abychom spolu s ním byli také ³oslaveni.

1. Sk 20,32; Ga 3,29; Tt 3,7
2. 1K 12,26†; srv. 2K 1,5; Ko 1,24; 1Pt 4,13
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

Budoucí sláva

¹⁸ Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou,¹ která na nás má být zjevena.²

1. 2K 4,17
2. Tt 2,13; 1Pt 1,5

¹⁹ Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží¹ a očekává zjevení Božích synů²--

1. srv. Fp 1,20
2. Ko 3,4

²⁰ neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti;¹ ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal² -- a má naději,

1. Ef 4,17; 2Pt 1,18†
2. Gn 3,17—19

²¹ že i ono¹ samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody² Božích dětí.³

1. ř.: tvorstvo
2. ř.: do svobody slávy
3. Sk 3,21; 2Pt 3,13; Zj 21,1

²² Víme¹ přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.

1. 2,2!

²³ A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha,¹ sami v sobě sténáme,² očekávajíce synovství,³ to jest vykoupení⁴ svého těla.

1. 2K 5,5
2. 2K 5,2
3. v. 15
4. 3,24!; Ef 1,14

²⁴ ⌈V té naději⌉¹ jsme byli zachráněni; naděje však, kterou² je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, ⌈proč by v to ještě doufal⌉?³

1. n.: K té naději; 1Te 5,8
2. tzn. předmět té n.
3. var.: doufá

²⁵ Ale doufáme–li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.¹

1. 1Te 1,3

²⁶ A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá¹ vzdechy,² ⌈které nelze vyjádřit slovy⌉.³

1. v. 34
2. Sk 7,34†
3. n.: nevyslovitelnými

²⁷ A ten, který zkoumá srdce,¹ ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha² přimlouvá za svaté.³

1. Př 17,3; Zj 2,23
2. tzn. podle Boží vůle nebo Božím způsobem
3. 1,7!

²⁸ Víme, že těm, kteří milují¹ Boha, ⌈všechny věci spolu působí k dobrému,⌉² těm, kdo jsou povoláni³ podle jeho předsevzetí.⁴

1. Ž 97,10; Jk 1,12!
2. var.: Bůh všechno řídí k dobrému
3. 1,6n; 1K 1,9.24; He 9,15
4. 9,11; Ef 1,11; 2Tm 1,9

²⁹ Neboť ty, které předem poznal,¹ také předem určil,² aby byli připodobněni obrazu³ jeho Syna, tak aby on byl prvorozený⁴ mezi mnoha bratřími;⁵

1. 11,2; Mt 7,23; 1K 8,3; 2Tm 2,19; 1Pt 1,2; [poznání člověka Bohem v h. = vyvolení (Ex 33,12; Jr 1,5p)]
2. v. 30; Sk 4,28; 1K 2,7; Ef 1,5.11†
3. 1K 15,49; Fp 3,21
4. Ko 1,18; He 1,6; Zj 1,5
5. Mt 28,10!

³⁰ které předem určil, ty také povolal;¹ a které povolal, ty také ospravedlnil,² a které ospravedlnil, ty také oslavil.

1. 11,29; Ga 1,6; 2Tm 1,9; 1Pt 1,15; 2,9; 2Pt 1,3
2. 1K 6,11

Co nás odloučí od Boží lásky?

³¹ Co tedy k tomu řekneme?¹ Je–li Bůh pro nás,² kdo je proti nám?

1. 3,5!
2. n : s námi; Ž 118,6p; Mt 1,23

³² On¹ neušetřil² vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal.³ Jak by nám spolu s ním nedaroval⁴ všechno?

1. ř.: který
2. 11,21; 2Pt 2,4n
3. 4,25; J 3,16
4. L 7,21; Sk 27,24; 1K 2,12; 2Te 2,16

³³ Kdo bude žalovat¹ na Boží vyvolené?² Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje!³

1. Za 3,1nn; Zj 12,10
2. 16,13; Mt 24,22!; Ko 3,12; 2Tm 2,10; Tt 1,1; Zj 17,14
3. 3,26; Iz 50,8

³⁴ Kdo je ten, který je odsoudí?¹ Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel² a byl i vzkříšen [z mrtvých], je na pravici Boží³ a přimlouvá⁴ se za nás!

1. v. 1
2. 5,6n
3. Mk 16,19!
4. He 7,25

³⁵ Kdo nás odloučí od Kristovy lásky?¹ Soužení² nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota,³ nebezpečí nebo meč?⁴

1. Ef 3,19
2. 5,3!; 2K 4,8
3. 1K 4,11
4. 2K 11,26n

³⁶ Jak je napsáno: Celý den jsme pro tebe ⌈vydáváni na smrt⌉,¹ ⌈pokládají nás⌉² za ovce určené na porážku.³

1. ř.: usmrcováni / umrtvováni
2. ř.: byli jsme položeni
3. //Ž 44,23

³⁷ Ale v tomto všem dokonale vítězíme¹ skrze toho, který si nás zamiloval.²

1. 1K 15,57
2. Ga 2,20; 2Te 2,16

³⁸ Jsem přesvědčen,¹ že ani smrt ani život,² ani andělé³ ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,

1. 4,21; 14,14; 15,14; 2K 2,3; Ga 5,10; Fp 1,6; 2Tm 1,5.12; Fm 1,21
2. 1K 3,22; Fp 1,20
3. 1Pt 3,22

³⁹ ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky,¹ která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

1. 5,5