¹ Mluvím pravdu v Kristu, nelžu,¹ a ⌈dosvědčuje mi to⌉² mé svědomí³ v Duchu Svatém,

1. 2K 11,31; Ga 1,20; 1Tm 2,7
2. n.: spolu se mnou svědčí
3. 2,15; Sk 23,1!

² že mám veliký zármutek¹ a neustálou bolest² ve svém srdci.

1. Jr 9,1
2. Pl 1,12; L 19,41n

³ ⌈Přál bych si⌉,¹ abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉² místo svých bratrů,³ svých příbuzných⁴ podle těla.⁵

1. ř.: Přál jsem si / Modlil jsem se
2. n.: proklet Kristem; Ga 1,8n; Ex 32,32
3. 11,14
4. n.: soukmenovců
5. 1,3

⁴ Jsou to Izraelci,¹ jim patří synovství,² sláva³ i smlouvy,⁴ jim byl dán Zákon,⁵ služba⁶ a ⁷zaslíbení,⁸

1. Dt 7,6
2. Ex 4,22
3. Ex 40,34
4. var.: smlouva; Gn 17,2; Dt 9,25; Sk 3,25; Ef 2,12
5. Dt 4,13; Ž 147,19
6. 12,1; He 9,1
7. pl., množné číslo (plurál)
8. Sk 2,39; 13,32

⁵ jejich jsou otcové¹ a z nich podle těla pochází Mesiáš,² který je nade vším, Bůh³ požehnaný na věky. Amen.⁴

1. 11,28; Sk 3,13
2. ř.: Kristus
3. J 1,1
4. 1,25!

⁶ Ne že by Boží slovo selhalo.¹ Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,²

1. Nu 23,19
2. n : Izraelci; (srv. Neh 11,3; Oz 8,2; J 1,47)

⁷ ani ne proto, že jsou potomstvem¹ Abrahamovým,² jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno³ símě.⁴

1. ř.: semenem /-o
2. Ž 105,6; J 8,33
3. He 11,18
4. //Gn 21,12

⁸ To jest: Božími dětmi ne jsou děti těla, nýbrž za potomky¹ se považují² děti zaslíbení.³

1. ř.: semenem /-o
2. 4,4
3. Ga 3,29; 4,18

⁹ Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.¹

1. //Gn 18,10.14

¹⁰ A nejen to,¹ ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

1. 5,3

¹¹ ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí,¹ které je podle vyvolení,

1. 8,28

¹² ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.¹

1. //Gn 25,23

¹³ Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.¹

1. //Mal 1,2n

¹⁴ Co tedy řekneme?¹ Ne ní u Boha nespravedlnost?² Naprosto ne!³

1. 3,5!
2. 3,5; 2Pa 19,7
3. 3,4!

¹⁵ Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji,¹ a slituji se, nad kým se slituji.²³

1. n.: smilovávám
2. n.: slitovávám
3. //Ex 33,19

¹⁶ Ne záleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

¹⁷ Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil,¹ abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.²

1. h.: upevnil / dal povstat; LXX: zachoval
2. //Ex 9,16

¹⁸ A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.¹

1. 11,7; Ex 7,3

Boží hněv i milosrdenství

¹⁹ Řekneš¹ mi tedy: Proč² si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?³

1. 11,19; 1K 15,35
2. 3,7
3. 2Pa 20,6; Da 4,35

²⁰ Člověče,¹ kdo vlastně jsi, že odmlouváš² Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci:³ Proč jsi mě udělal takto?⁴

1. 2,1
2. Jb 33,13
3. Iz 29,16
4. Př 16,4

²¹ Což nemá hrnčíř¹ ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu² ke cti a druhou k hanbě?

1. Iz 64,7; Jr 18,16
2. Jr 22,28; Oz 8,8; Sk 9,15; 2Tm 2,20

²² Což ne chtěl Bůh ukázat svůj hněv¹ a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí² snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?³

1. 1,18!
2. 2,4
3. 1Pt 2,8

²³ A také proto, aby oznámil bohatství své slávy¹ na nádobách milosrdenství, které předem připravil² k slávě,

1. Ef 3,16
2. Ef 2,10†

²⁴ totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?¹

1. ř.: národů

²⁵ Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,¹

1. //Oz 2,23

²⁶ a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy ne jste můj lid, tam budou nazváni¹ syny Boha živého.²

1. n.: povoláni za
2. //Oz 1,10

²⁷ Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo¹ synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek² bude zachráněn,

1. ř.: byl počet
2. 11,5

²⁸ neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.¹

1. //Iz 10,22n

²⁹ A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth¹ nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.²

1. h.: Zástupů; Jk 5,4
2. //Iz 1,9

Ze skutků Zákona není spravedlnost

³⁰ Co tedy řekneme?¹ To, že pohané,² kteří neusilovali³ o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;⁴

1. v. 14
2. ř: národy
3. 1K 14,1p
4. 1,17; 3,22

³¹ Izrael však, ačkoli usiloval¹ o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona² nedospěl.

1. 11,7; Iz 51,1
2. Ga 5,4

³² Proč? Protože ne vycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,¹

1. Mt 16,23!; 1Pt 2,8

³³ jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.¹

1. //Iz 8,14; 28,16