¹ Slabého¹ ve víře přijímejte,² ale ⌈ne proto, abyste posuzovali jeho názory⌉.³

1. 15,1; 1K 8,9; 9,22; 1Te 5,14
2. 15,7
3. ř.: ne k názorovým sporům / rozsuzováním

² Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.¹

1. Gn 9,3; Př 15,17; Da 1,12

³ Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje¹ toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí² toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.³

1. v. 10; L 18,9
2. Ko 2,16
3. 15,7

⁴ Kdo jsi ty,¹ že soudíš² cizího sluhu? ⌈Pro svého pána⌉³ stojí⁴ nebo padá. A on bude stát, neboť Pán⁵ je mocen ho postavit.

1. 9,20
2. Mt 7,1; 1K 4,5; Jk 4,12
3. n.: Svým pánem; ř.: Svému pánu
4. 16,25; Ju 1,24
5. var.: Bůh

⁵ Někdo považuje jeden den za důležitější¹ než druhý,² jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen³ ⌈o tom, jak sám smýšlí⌉.⁴

1. Ga 4,10
2. ř.: druhý den
3. v. 23
4. ř.: ve vlastní mysli

⁶ Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.¹

1. Mt 14,19; 1K 10,30; 1Tm 4,3n

⁷ Nikdo z nás nežije sám sobě¹ a nikdo sám sobě neumírá.

1. 2K 5,15; Ga 2,20

⁸ Neboť žijeme–li, žijeme Pánu, umíráme–li, umíráme Pánu.¹ Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

1. Fp 1,20; 1Te 5,10

⁹ Vždyť proto Kristus zemřel a ožil,¹ aby se stal Pánem² mrtvých i živých.³

1. var.: vstal [a ožil]; Zj 1,18
2. Mt 28,18; Fp 2,11
3. Sk 10,42

¹⁰ Ty pak, proč soudíš¹ svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží.²³

1. v. 3
2. var.: Kristovou.
3. 2K 5,10

¹¹ Neboť je napsáno: Jakože jsem živ,¹ praví Pán, skloní se ⌈přede mnou⌉² každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.

1. Iz 49,18; //45,23
2. ř.: mně

¹² Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet¹ Bohu.

1. ř.: slovo; Mt 12,36!; Ga 6,5

Berte ohled jeden na druhého

¹³ Nesuďme¹ už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu² nebo svod.³

1. Mt 7,1
2. Mt 16,23; 1K 8,9
3. n.: pohoršení; Mt 18,7; 1K 8,13

¹⁴ Vím a jsem přesvědčen¹ v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě;² jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

1. 8,38
2. Mt 15,10n; Sk 10,15; 1Tm 4,4; Tt 1,15

¹⁵ Zarmucuje–li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš¹ již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby² toho, za nějž Kristus zemřel!³

1. ř.: nechodíš; Ef 4,1!
2. Mt 7,13
3. 1K 8,11; Ef 5,2

¹⁶ Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás¹ dobré.

1. var.: nás

¹⁷ Vždyť Boží království¹ není pokrm² a nápoj, nýbrž spravedlnost,³ pokoj⁴ a radost⁵ v Duchu Svatém.

1. Mt 6,33; 1K 4,20
2. 1K 8,8
3. Fp 3,9
4. 5,1—5; Fp 4,7
5. 15,13; Sk 13,52; Ga 5,22; 1Pt 1,8

¹⁸ Kdo takto¹ slouží² Kristu, je milý³ Bohu a ⌈lidé ho mají v úctě⌉.⁴

1. n.: v tom trojím; ř.: v tomto / var.: v těchto věcech
2. 12,11
3. 12,1p
4. ř.: lidem je osvědčeným / váženým; 2K 8,21

¹⁹ A tak usilujme¹ o to,² co vede k pokoji,³ a o to,⁴ co slouží k společnému budování.⁵

1. var.: usilujeme; 1K 14,1p
2. ř.: ty věci
3. 12,18
4. ř.: ty věci
5. 15,2; 1K 10,23; 14,3n; 2K 12,19; Ef 4,12

²⁰ Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který ⌈pohoršuje druhého tím, co⌉¹ jí.

1. ř.: skrze kámen úrazu

²¹ Je dobré nejíst maso¹ a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].

1. 1K 8,13

²² ⌈Víru, kterou máš ty, měj⌉¹ pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje² sám sebe za to, co pokládá za správné.

1. var.: Ty máš víru? Měj (ji)
2. 1J 3,21

²³ Ten však, kdo pochybuje¹ a jedl by, je odsouzen, ⌈protože nejednal na základě víry⌉.² Všecko, co ne ní z víry, je hřích.³

1. Jk 1,6!
2. ř.: protože ne z víry
3. v. 14