¹ Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím,) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?

² Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.

³ A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

⁴ Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

⁵ Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.

⁶ Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

⁷ Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.

⁸ Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.

⁹ Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,

¹⁰ A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.

¹¹ Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.

¹² A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

¹³ Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.

¹⁴ Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

¹⁵ Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

¹⁶ Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.

¹⁷ A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

¹⁸ Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém,) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.

¹⁹ Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.

²⁰ A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

²¹ Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

²² Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;

²³ Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.

²⁴ Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

²⁵ Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.