¹ Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?

² Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.

³ Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?

⁴ Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.

⁵ Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)

⁶ Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?

⁷ Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?

⁸ A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali,): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.

⁹ Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,

¹⁰ Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.

¹¹ Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.

¹² Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

¹³ Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.

¹⁴ Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.

¹⁵ Nohy jejich rychlé k vylévání krve.

¹⁶ Setření a bída na cestách jejich.

¹⁷ A cesty pokoje nepoznali.

¹⁸ Není bázně Boží před očima jejich.

¹⁹ Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.

²⁰ Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.

²¹ Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,

²² Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.

²³ Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.

²⁴ Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,

²⁵ Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,

²⁶ V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.

²⁷ Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.

²⁸ Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.

²⁹ Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,

³⁰ Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.

³¹ Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.