¹ Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování,

² Naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,

³ Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.

⁴ Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.

⁵ To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.

⁶ Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

⁷ Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

⁸ A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.

⁹ Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,

¹⁰ Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí,

¹¹ A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

¹² A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte.

¹³ Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své.

¹⁴ Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování,

¹⁵ Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě,

¹⁶ Slovo života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.

¹⁷ A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se, a spolu raduji se se všechněmi vámi.

¹⁸ A též i vy radujte se, a spolu radujte se se mnou.

¹⁹ Mámť pak naději v Pánu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.

²⁰ Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.

²¹ Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.

²² Ale jej zkušeného býti víte, že jako syn s otcem, se mnou přisluhoval v evangelium.

²³ Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen uzřím, co se bude díti se mnou.

²⁴ Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo přijdu k vám.

²⁵ Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,

²⁶ Poněvadž toužil po všech vás, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.

²⁷ A bylť jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.

²⁸ Protož tím chtivěji poslal jsem ho, abyste, vidouce jej zase, radovali se, a já abych byl bez zámutku.

²⁹ Přijmětež jej tedy v Pánu se vší radostí, a mějtež takové v poctivosti.

³⁰ Neboť pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života, aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.