¹ Také já, bratři, když jsem přišel k vám,¹ nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství² vznešenými slovy nebo moudrostí.

1. Sk 18,1—4
2. v. 7; 4,1; 13,2; 14,2; 15,51; Mt 13,11!; Ř 11,25; Zj 10,7; var.: svědectví

² Rozhodl jsem se, že ne chci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.¹

1. 1,23; Ga 6,14

³ A byl jsem u vás ve slabosti,¹ v bázni a v mnohém chvění.

1. 4,10; 2K 11,30

⁴ Mé slovo a má zvěst¹ ne spočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání² Ducha³ a moci,⁴

1. 1,21; 15,14; Mt 12,41p; Ř 16,25; 2Tm 4,17; Tt 1,3
2. n.: dokázání
3. Ř 15,19
4. 4,20

⁵ aby vaše víra¹ nebyla ⌈založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci⌉.²

1. 15,14; Ř 1,8; 2K 1,24; 10,15; Ef 1,5!
2. ř.: v moudrosti lidí, ale v moci Boží

Ne moudrost světa, ale moudrost Ducha

⁶ O moudrosti mluvíme mezi zralými,¹ ne ovšem o moudrosti tohoto věku² ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,

1. ::3,1; ř.: dokonalými; Fp 3,15; He 5,14; 6,1
2. Mt 13,22

⁷ nýbrž o Boží moudrosti, skryté¹ v tajemství,² kterou Bůh před věky předurčil³ k naší slávě.

1. Ef 3,9; Ko 1,26; Ř 16,25
2. v. 1!
3. Ř 8,29!

⁸ Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.¹

1. Sk 7,2; Jk 2,1

⁹ Ale jak je napsáno: Co¹ oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to² Bůh připravil těm, kdo ho milují.³

1. n.: Věci, které (ř.: pl.)
2. n.: Věci, které (ř.: pl.)
3. Iz 64,3; 52,15

¹⁰ Nám to Bůh zjevil¹ skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.²

1. Mt 16,17; Ga 1,12; Ef 3,3
2. Ř 11,33

¹¹ Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm?¹ Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.

1. Př 20,27

¹² A my jsme nepřijali ducha¹ světa, ale Ducha,² který je z Boha, abychom věděli, co³ nám Bůh daroval.⁴

1. Ef 2,2
2. Ř 8,15
3. n.: Věci, které (ř.: pl.)
4. Ř 8,32; 2Te 2,16

¹³ O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost,¹ ale těmi, jimž vyučuje² Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními³ slovy.

1. 1,17
2. L 12,12
3. n.: duchovním (lidem); n.: duchovní věci srovnáváme s duchovními.

¹⁴ Duševní¹ člověk však nepřijímá² věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím³ a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.

1. 15,44; Jk 3,15; Ju 1,19
2. J 14,17
3. 1,18!

¹⁵ Duchovní¹ člověk však posuzuje všechno² a sám není od nikoho posuzován.

1. 3,1; 14,37; Ga 6,1
2. ř.: je všechny

¹⁶ Neboť kdo poznal Pánovu mysl⌈, která¹ mu dá porozumět⌉?² My máme mysl Kristovu.³

1. n.: mysl Pána, který
2. n. (srv. Iz 40,13 LXX): tak, aby ho mohl poučovat; Ř 11,34
3. Fp 2,5