¹ Usilujte¹ o lásku a dychtěte² po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.

1. ř. diókete, tj. (Pro–/)Následujte; Ř 9,30; 12,13; 14,19; 1Te 5,15; 1Tm 6,11; He 12,14
2. 12,31

² Neboť kdo mluví jazykem,¹ nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí,² duchem mluví ³tajemství.⁴

1. v. 18nn; 12,10; 13,1; Mk 16,17
2. n.: nenaslouchá
3. pl., množné číslo (plurál)
4. 2,1

³ Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování,¹ povzbuzení² a útěše.

1. Ř 14,19; Ef 4,12
2. n.: napomenutí (paraklésis)

⁴ Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje¹ církev.²

1. 8,1; Ř 14,19
2. n.: sbor / shromáždění

⁵ Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali.¹ Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev.²

1. Nu 11,29
2. n.: sbor / shromáždění

⁶ Tedy, bratři,¹ kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení,² v poznání,³ v proroctví nebo vyučování?⁴

1. Sk 1,15p
2. v. 26
3. 12,8; Ř 15,14
4. Ř 6,17; 2Tm 3,10

⁷ Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou¹ Kdyby ⌈nevydávaly různé tóny⌉,² jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?

1. Gn 4,21; 2S 6,5
2. ř.: nedala rozdíl tónům

⁸ A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji?¹

1. Nu 10,9; Jl 2,1

⁹ Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.

¹⁰ Vždyť na světě je tolik druhů jazyků,¹ a žádný není ⌈bez významu⌉.²

1. ř.: hlasů; [t.č. je známo více než 6000 jazyků]
2. ř.: němý

¹¹ Jestliže neznám význam jazyka,¹ budu cizincem² pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem³ pro mne.

1. ř.: hlasu (také zn.: řeč)
2. ř. barbaros (tj. cizojazyčný); Sk 28,1p
3. ř. barbaros (tj. cizojazyčný); Sk 28,1p

¹² Tak i vy, poněvadž ⌈horlivě usilujete⌉¹ o duchovní projevy, snažte se,²abyste se v nich rozhojňovali³ pro budování církve.⁴

1. ř.: jste horlivci; Sk 21,20; 1Pt 3,13
2. n.: usilujte; Ko 3,1
3. 2K 8,7; 1Te 4,1
4. v. 4

¹³ Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.

¹⁴ Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl¹ je bez užitku.

1. v. 19

¹⁵ Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat¹ chvály i myslí.

1. Ef 5,19; Ko 3,16

¹⁶ Neboť kdybys dobrořečil jen duchem,¹ jak by mohl ⌈přítomný prostý člověk⌉² k tvému díkůvzdání³ říci Amen,⁴ když neví, co říkáš?

1. n.: v duchu
2. ř.: ten, který zaujímá místo nezasvěceného; v. 23n; Sk 4,13; 2K 11,6
3. Ef 5,4
4. Dt 27,15p

¹⁷ Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.¹

1. v. 4

¹⁸ Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;

¹⁹ ale v církvi¹ -- abych poučil i druhé -- chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.

1. v. 4

²⁰ Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti;¹ ve zlém² buďte jako nemluvňata,³ ale v myšlení buďte dospělí.⁴

1. Ef 4,14
2. Ř 16,19
3. Ž 131,2; Mt 18,3
4. n.: dokonalí

²¹ V Zákoně je napsáno:¹ Jinými jazyky a rty cizinců² budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat, praví Pán.

1. J 10,34
2. ř.: jiných; var.: jinými; srv. Iz 28,11n; Dt 28,49

²² Jazyky nejsou tedy znamením¹ pro věřící,² nýbrž pro nevěřící,³ proroctví⁴ však ne ní pro nevěřící, nýbrž pro věřící.

1. ř.: ke znamení
2. Sk 2,44!; 2K 6,15; 1Te 1,7; 1Tm 4,10
3. 6,6!
4. v. 1

²³ Když by se tedy sešel¹ celý sbor² a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí³ lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?⁴

1. ř.: + na jednom místě
2. 11,18
3. n.: nezasvěcení
4. Sk 2,13

²⁴ Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý,¹ bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.

1. n.: nezasvěcení

²⁵ Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář,¹ pokloní se Bohu² a vyzná: Vskutku, mezi vámi je Bůh!³

1. L 17,16
2. Mt 4,10
3. Iz 45,14; Za 8,23!

Pořádek ve shromáždění

²⁶ Co z toho tedy¹ plyne,² bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv,³ má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad;⁴ všechno ať je k budování.

1. v. 15
2. ř.: je
3. Ef 5,19
4. 12,10

²⁷ Mluví–li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.¹

1. v. 5

²⁸ A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění¹ mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.

1. n.: sboru, církvi

²⁹ Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.

³⁰ A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.¹

1. ř.: mlčí

³¹ Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.

³² Duchové proroků se podřizují prorokům,

³³ neboť Bůh není Bohem zmatku,¹ nýbrž Bohem pokoje.² Jako ve všech shromážděních³ svatých,⁴

1. v. 40
2. 7,15; Ř 15,33!
3. v. 28
4. n. konec odstavce až zde

³⁴ [vaše] ženy nechť ve shromážděních¹ mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené,² jak praví i Zákon.

1. v. 28
2. 1Tm 2,11; 1Pt 3,1

³⁵ Chtějí–li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění.¹

1. v. 28

³⁶ Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

³⁷ Považuje–li se někdo za proroka nebo duchovního člověka,¹ ať uznává, že to, co vám píšu, ⌈je Pánovo přikázání⌉.²

1. 2,15
2. var.: jsou Pánova přikázání

³⁸ Jestliže to někdo neuznává, ⌈sám nebude uznáván⌉.¹

1. var.: ať neuznává

³⁹ A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte¹ prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.

1. 12,31

⁴⁰ Všechno ať se děje slušně a spořádaně.¹

1. v. 33