¹ Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nevěřícími¹ místo před svatými?²

1. ř.: nespravedlivými
2. 1,2!

² Nevíte,¹ že svatí² budou soudit³ svět? A ⌈soudíte–li svět⌉,⁴ nejste hodni soudit maličkosti?

1. v této kp. je výraz použit jako výčitka nejvícekrát v NS; 3,16; 5,6; 9,13.24; Ř 6,3!; Jk 4,4
2. Da 7,18
3. Mt 19,28
4. ř.: je–li svět vámi (/ mezi vámi) souzen

³ Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života!¹

1. L 21,34

⁴ Když tedy máte soudní spory o věci tohoto života, ⌈ustanovujete za soudce⌉¹ ty, kteří ve sboru nemají vážnost?²

1. ř.: posadíte / posaďte
2. n.: ustanovujte … vážnost. (míněno ironicky)

⁵ To říkám k vaší hanbě.¹ To není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry?

1. ::4,14

⁶ Bratr s bratrem¹ se soudí, a to před nevěřícími?²

1. Gn 13,8; Sk 7,26
2. 7,12n; 10,27; 14,22nn; 2K 4,4; 6,14n; 1Tm 5,8; Tt 1,15; 1Pt 2,7

⁷ Už vůbec to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?¹

1. Mt 5,39

⁸ Vy naopak křivdíte a okrádáte, a to bratry!¹

1. 1Te 4,6

⁹ Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví¹ Boží království? Nemylte se!² Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci³ ani lidé praktikující homosexualitu,⁴

1. 15,50; Mt 19,29; Ga 5,21; Zj 21,7
2. Mt 22,29; 1K 15,33; Ga 6,7; Jk 1,16
3. ř.: měkcí (= oddávající se tělesným hříchům, v užším smyslu: muži zneužívaní pro homosex. styk)
4. 1Tm 1,10†

¹⁰ zloději¹ ani chamtivci,² opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.

1. J 12,6; Ef 4,28; 1Pt 4,15
2. 5,11

¹¹ Takoví¹ jste někteří byli. Ale dali jste se omýt,² byli jste posvěceni,³ byli jste ospravedlněni⁴ ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v Duchu našeho Boha.

1. ř.: Toto; Tt 3,3—7
2. Sk 22,6; Ef 5,26
3. 1,2
4. Ř 5,1; Tt 3,7

Tělo náleží Pánu

¹² Všechno mohu,¹ ale ne všechno je užitečné;² všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout.

1. 10,23
2. 2K 8,10

¹³ Pokrmy jsou pro břicho¹ a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí² jedno i druhé. Tělo však ne náleží smilstvu, nýbrž Pánu,³ a Pán tělu.

1. Mt 15,17
2. Ko 2,22
3. 2K 5,15; Ga 5,24

¹⁴ A Bůh i Pána vzkřísil¹ a vzkřísí² i vás svou mocí.

1. Ř 4,24p; 2K 4,14
2. 15,23

¹⁵ Nevíte, že vaše těla jsou údy¹ Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane!²

1. 12,27; Ř 12,5; Ef 5,30
2. Ř 3,4

¹⁶ Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: ⌈Stanou se ti dva jedním tělem.⌉¹

1. //Gn 2,24; Mt 19,5; ř. i h.: Budou … v jedno t. / k jednomu tělu

¹⁷ Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.

¹⁸ Utíkejte před smilstvem!¹ Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, ⌈se netýká těla⌉.² Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

1. Ef 5,3; 1Te 4,3
2. n.: je vně / mimo těla

¹⁹ Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní¹ svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? ⌈Nevíte, že nejste sami svoji?⌉²

1. 3,16; J 2,21
2. n.: A nejste sami svoji.; Ř 14,7

²⁰ Byli jste přece koupeni¹ za velikou cenu;² oslavte³ tedy ⌈svým tělem⌉⁴ Boha.⁵

1. 1Pt 1,18
2. //7,23
3. 10,31
4. n.: ve svém těle; var.: + a ve svém duchu, což obojí je Boží,
5. Ř 12,1