¹ O tom, co jste [mi] psali:¹ Pro člověka je dobré,² aby se nedotýkal³ ženy.

1. 12,1p
2. v. 8
3. Gn 20,6; Př 6,29

² Ale ⌈abyste se vyvarovali smilstva⌉,¹ ať má každý svou ženu² a každá ať má svého muže.

1. ř.: kvůli smilstvu / kvůli nebezpečí smilstva
2. Př 18,22; 19,14

³ Muž ať plní své ženě, čím je povinen,¹ a stejně i žena svému muži.

1. Ex 21,10

⁴ Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.

⁵ Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas,¹ abyste se uvolnili pro modlitbu,² a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost³ nepokoušel Satan.⁴

1. 1S 21,5
2. var.: půst a modlitbu
3. Mt 23,25†
4. Mk 1,13

⁶ To říkám jako dovolení, ne jako příkaz.¹

1. srv. vv. 12.25; 2K 8,8; 11,17

⁷ Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování¹ od Boha, jeden tak, druhý jinak.

1. ř. charisma

⁸ Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já.¹

1. 9,5

⁹ Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství;¹ neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.

1. 1Tm 5,14

¹⁰ Manželům však nařizuji¹ -- ne já, ale Pán -- aby žena od muže neodcházela.²

1. v. 17; 9,14; 11,17; 16,1v; Sk 16,18; 17,30; 1Te 4,11; 2Te 3,4; 1Tm 1,3
2. tzn. nerozváděla se; Mal 2,16; Mt 5,32

¹¹ Když by však přece odešla,¹ ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.

1. v. 10

¹² Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr¹ nevěřící² ženu a ona je ochotna s ním žít,³ ať ji neopouští.

1. 1,1!
2. 6,6!
3. ř.: bydlet

¹³ A má–li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít,¹ ať svého muže neopouští.

1. ř.: bydlet

¹⁴ Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ⌈ve svém muži⌉.¹ Vždyť jinak by vaše děti byly² nečisté, avšak nyní jsou svaté.

1. var.: v bratru
2. ř.: jsou

¹⁵ Jestliže se však nevěřící ⌈chce rozvést⌉,¹ ať se rozvede.² Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.³

1. ř.: se odděluje (srv. v. 10 — odcházet)
2. ř.: se odděluje (srv. v. 10 — odcházet)
3. Ř 12,18; 14,19; 2K 13,11; He 12,14

¹⁶ Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže?¹ Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?

1. 1Pt 3,1

¹⁷ Jenom ať každý žije¹ tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho Bůh povolal.² Tak to také přikazuji³ ve všech sborech.⁴

1. ř.: chodí; 3,3
2. vv. 20.24
3. v. 10
4. 4,17

¹⁸ Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný?¹ Ať se nedává obřezat.

1. Sk 15,1nn

¹⁹ Obřízka nic neznamená¹ ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání.²

1. Ga 5,6
2. Ř 2,25

²⁰ Každý ať zůstává v tom postavení,¹ ve kterém byl povolán.

1. ř.: povolání

²¹ Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti.¹ ⌈Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij⌉.²

1. Fp 4,6; He 13,5
2. n.: I kdyby ses však …, raději využij svého otroctví.

²² Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok,¹ je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův.²

1. Fm 1,16
2. Ř 6,22; Ef 6,6; 1Pt 2,16

²³ Byli jste koupeni za velikou cenu.¹ Nebuďte² otroky lidí.³

1. //6,20
2. ř.: Nestávejte se
3. Ga 2,4

²⁴ Bratři,¹ každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.

1. 1,10!

²⁵ Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz,¹ dávám však radu² jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství³ být věrným.⁴

1. v. 6
2. ř.: názor
3. 2K 4,1; 1Tm 1,13
4. n.: hodným důvěry

²⁶ Myslím tedy, že vzhledem k ⌈nynější tísni⌉¹ je dobré,² aby člověk ⌈zůstal tak, jak je⌉.³

1. n.: přítomné (/ nastávající) potřebě
2. ř.: + že je dobré,
3. ř.: být takto

²⁷ Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný?¹ Nehledej si ženu.

1. ř.: odvázán od ženy

²⁸ Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá–li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle¹ a toho vás chci ušetřit.

1. to může zn.: v tomto životě

²⁹ Ale toto vám, bratři, říkám, [že] čas¹ je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;

1. Ř 13,11

³⁰ a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;

³¹ a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali;¹ neboť způsob² tohoto světa pomíjí.

1. ř.: nevyužívali (tzn. neužívali plně)
2. Fp 2,7p

³² Chci, abyste byli bez starostí.¹ Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána,² jak by se zalíbil³ Pánu,

1. Mt 13,22!
2. 2K 8,6; 11,28
3. Ř 8,8p

³³ ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své ⌈ženě,

³⁴ a je rozdělený.¹ Neprovdaná žena a panna⌉² se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.

1. 1Kr 18,21
2. var.: … ženě. Mezi ženou a pannou je rozdíl. Nevdaná …

³⁵ Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych ⌈vás omezoval⌉,¹ ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené ²oddanosti³ Pánu.

1. ř.: vám přehodil smyčku
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 1Tm 5,5

³⁶ Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně,¹ která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší.² Ať se vezmou.

1. není jasné, zda tzn. dceři — panně nebo snoubence nebo snad svému panenství / panictví — tak i v. 37n
2. :: 6,18; 1J 3,6

³⁷ Kdo je¹ však pevný² ve svém srdci a není ničím nucen, ale ⌈má v moci svou vůli⌉³ a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.

1. ř.: stojí
2. 15,58; Ko 1,23
3. n.: má pravomoc uskutečnit svou vůli; ř.: má pravomoc pro svou vůli

³⁸ Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.

³⁹ Žena je vázána [zákonem]¹ po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře,² je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu.³

1. Ř 7,2
2. ř.: usne; 11,30; 15,6; Sk 7,60
3. 2K 6,14

⁴⁰ Podle mého mínění¹ je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího.²

1. v. 6.25
2. 2Pt 3,15