¹ Ať o nás každý¹ smýšlí jako o služebnících² Kristových a správcích³ Božích tajemství.⁴

1. ř.: člověk
2. n.: sluzích; ř. hypéretés (ten, který pomáhá a slouží nadřízenému); 3,5v; L 1,2; Sk 26,16!
3. 9,17; Tt 1,7; 1Pt 4,10
4. 2,1!

² A od správců¹ se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.

1. L 12,42p; 16,1; Ga 4,2

³ Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud.¹ Ale ani já sám sebe neposuzuji.

1. ř.: den (tzn. zasedání tribunálu; srv. 3,13; zde den určený lidmi)

⁴ Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom,¹ ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán.

1. Sk 23,1; 2K 1,12

⁵ Proto nic nesuďte¹ předčasně, dokud nepřijde² Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví³ úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane⁴ pochvaly od Boha.

1. Mt 7,1; Ř 2,1
2. J 21,22; Ř 2,16
3. 3,13
4. 3,8

⁶ Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili [smýšlet] ne nad to, co je napsáno,¹ abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali² jeden nad druhého.³

1. 1,19; 3,19
2. n : nevychloubali / nebyli domýšliví; v. 18n; 5,2; 8,1; 13,4; 2K 12,20; Ko 2,18
3. 3,21

⁷ Vždyť kdo ⌈ti dává vyniknout⌉?¹ Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?

1. ř.: tě odlišuje (od ostatních)

⁸ Už jste nasyceni, už jste zbohatli,¹ bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi.

1. Zj 3,17n

⁹ Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt,¹ neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.²

1. Ř 8,36; 2K 11,23
2. He 10,33

¹⁰ My jsme blázni¹ kvůli Kristu, ale vy jste rozumní² v Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.

1. Sk 17,18; 26,24
2. 2K 11,19

¹¹ Až do této hodiny hladovíme¹ a žízníme, jsme skoro nazí,² dostáváme rány,³ jsme bez domova,⁴

1. Fp 4,12
2. Ř 8,35
3. Sk 16,23; 23,2; 2K 6,5
4. 2K 11,23—27

¹² lopotíme¹ se prací vlastních rukou.² Když nám spílají,³ žehnáme,⁴ když nás pronásledují,⁵ snášíme⁶ to,

1. n.: namáháme; 15,10; Ř 16,6!; 1Tm 4,10; 2Tm 2,6
2. Sk 18,3
3. 1Pt 2,23
4. 1Pt 3,9
5. J 15,20; 2K 4,9; Ga 5,11
6. 2K 1,6

¹³ když jsme haněni,¹ domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím² tohoto světa,^{3 4}vyvrheli pro všechny až doposud.

1. 2K 6,8
2. Pl 3,45; může zn. ty, kteří nesou nečistotu světa (Lv 16,10)
3. Jr 22,28; Sk 22,22
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁴ Toto nepíšu, abych vás zahanboval,¹ ale napomínám² vás jako své milované děti.³

1. ::6,5; 15,34
2. Sk 20,31!
3. 2K 6,13; 1Te 2,11; 1J 2,1

¹⁵ Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů¹ v Kristu, otců mnoho ne máte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil² skrze evangelium.

1. Ga 3,24p
2. Ga 4,19; Fm 1,10

¹⁶ Prosím¹ vás tedy: ⌈Napodobujte mě⌉!²

1. 1,10!
2. ř.: Stávejte se mými napodobiteli; 11,1; Ef 5,1; Fp 3,17; 1Te 1,6; 2Te 3,9; He 6,12; 1Pt 5,3!; 3J 1,11

¹⁷ Proto jsem k vám poslal Timotea,¹ který je mým milovaným² a věrným synem³ v Pánu. On vám připomene⁴ moje cesty⁵ v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru.⁶

1. 16,10; Sk 16,1!; 2K 1,1; Fp 1,1, 1Te 3,2; 1Tm 1,2
2. v. 14; 10,14; Sk 15,25!; 2Tm 1,2
3. ř.: dítětem
4. He 10,32
5. srv. Př 22,25; Jr 22,21p; tj. způsob mého života; 2Tm 3,10
6. 7,17; 14,33

¹⁸ Někteří z vás se stali domýšlivými,¹ jako bych k vám už neměl přijít.

1. v. 6p

¹⁹ Ale přijdu¹ k vám brzy, bude–li Pán chtít,² a poznám nikoli řeč³ těch domýšlivců, ale jejich moc.

1. 11,34; 16,5; 2K 1,15
2. Sk 18,21
3. ř.: slovo /-u

²⁰ Neboť Boží království ne spočívá v řeči,¹ ale v moci.²

1. ř.: slovo /-u
2. 2,4

²¹ Co chcete? Mám k vám přijít¹ s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?²

1. 2K 12,20; 13,2
2. 2K 10,1; Ga 6,1; Jk 3,17