¹ ⌈Stále platí⌉¹ zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí,² bojme³ se tedy, ⌈aby se snad neukázalo, že někdo z vás⌉⁴ je promeškal.⁵

1. ř.: Je ponecháváno
2. 3,11p
3. 2K 11,3!
4. n.: aby si snad někdo z vás nemyslil, že
5. 12,15

² Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti¹ jim však neprospělo,² protože ⌈nebyli spojeni vírou³ s těmi⌉,⁴ kteří slyšeli.

1. 1Te 2,13
2. Ga 5,2
3. 6,1n.12; 10,22.38n; 11,1p; 12,2; 13,7
4. var.: nebylo spojeno (ř. promíseno) s vírou v těch

³ Neboť do odpočinutí¹ vcházíme my, kteří jsme uvěřili,² jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,³ ačkoliv to ⁴dílo bylo od založení světa⁵ hotovo.

1. 3,11p
2. 2Te 1,10; Tt 3,8; 1J 4,16
3. 3,11p
4. pl., množné číslo (plurál)
5. 9,26; Mt 25,34!

⁴ Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: I odpočinul¹ Bůh sedmého dne od ⌈všeho svého ²díla⌉.³

1. n.: spočinul
2. pl., množné číslo (plurál)
3. //Gn 2,2

⁵ A zde zase: Nevejdou do mého odpočinutí.¹

1. 3,11p

⁶ Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,¹

1. v. 11; 3,18

⁷ opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.¹

1. 3,7n

⁸ Kdyby je totiž Jozue¹ uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.

1. Joz 22,4; h. Ješua i ř. Iésús jsou stejná jména dle kontextu a zažitého přepisu odlišená pro Jozueho a Ježíše; srv. Nu 13,16p; Sk 7,45

⁹ A tak zůstává sobotní¹ odpočinutí Božímu lidu.²

1. h. sobota = sedmý den (srv. v. 4)
2. 11,25; 1Pt 2,10

¹⁰ Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí,¹ ten také odpočinul od svého ²díla,³ tak jako Bůh od ⁴svého.

1. 3,11p
2. pl., množné číslo (plurál)
3. n.: svých skutků, …
4. pl., množné číslo (plurál)

¹¹ Pospěšme¹ si tedy vejít do onoho odpočinutí,² aby nikdo nepadl podle stejného příkladu³ neposlušnosti.

1. n.: Vynasnažme se; 2Pt 1,15; 3,14
2. 3,11p
3. 8,5; 2Pt 2,6

¹² Neboť Boží slovo¹ je živé,² činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč;³ proniká až do rozdělení duše a ducha,⁴ kloubů a morku a je schopné rozsoudit⁵ myšlenky a postoje⁶ srdce.

1. 13,7; Jr 23,29
2. 1Pt 1,23
3. Ef 6,17; Zj 1,16
4. 1Te 5,23
5. J 12,48; 1K 14,24n
6. n.: záměry

¹³ A žádné stvoření není před ním¹ skryté;² před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉,³ je vše nahé⁴ a odkryté.

1. může zn.: Slovem Božím (v ř. muž. rodu)
2. 2Pa 16,9; Ž 33,13nn
3. ř.: jest nám skládat účty (ho logos)
4. Jb 26,6

Ježíš je náš veliký velekněz

¹⁴ Když tedy máme velikého velekněze,¹ který prošel nebesy,² Ježíše, Syna Božího, držme pevně³ to vyznání.⁴

1. 2,17!
2. Ef 4,10
3. 10,23; 2Te 2,15
4. 3,1

¹⁵ Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit¹ v našich slabostech,² nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami³ podobně jako my, avšak bez hříchu.⁴

1. ř. sympatheó; 10,34†
2. n.: nemocech
3. 2,18
4. 7,26; 9,28; 1J 3,5

¹⁶ Přistupujme¹ tedy s důvěrou² k trůnu³ milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost⁴ ku pomoci v pravý čas.⁵

1. 7,19
2. 3,6
3. Zj 7,10
4. 12,15; 13,9; Ř 1,7!
5. ř.: vhodně načasované; srv. Mk 6,21†; 14,11; 2Tm 4,2; Ž 104,27; 2Mak 14,29