¹ Poněvadž Zákon má pouhý stín¹ budoucího dobra,² ne samu podobu těch skutečností,³ nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny,⁴ nikdy učinit dokonalými⁵ ty, kdo s nimi přistupují.

1. 8,5p
2. 9,11p
3. ř. pragma; 11,1
4. 5,1
5. v. 14; 7,19

² Což by ⌈nepřestali obětovat⌉,¹ kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí² hříchu, když jsou jednou očištěni?

1. ř.: nepřestaly být obětovány / přinášeny
2. 9,9

³ Ale v těch obětech je každoročně¹ připomínka hříchů,

1. 9,7

⁴ neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů¹ odstraňovala hříchy.

1. 9,12

⁵ Když tedy vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, ⌈připravil jsi mi však tělo⌉;¹

1. celý citát je z Ž 39,7—9 (LXX); h. text v Ž 40,7 zní: uši jsi mi otevřel

⁶ nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.

⁷ Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli.

⁸ Když napřed říká: Oběti a obětní dary a celopaly¹ a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily² -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,

1. Mk 12,33
2. Ž 40,7

⁹ potom řekl: Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli.¹ To první ruší, aby ustanovil to druhé.

1. Ž 40,8

¹⁰ V této vůli jsme posvěceni¹ skrze oběť těla² Ježíše Krista jednou provždy.³

1. 2,11; J 17,19
2. J 6,51
3. 7,27

¹¹ Každý kněz stojí a koná denně¹ službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.

1. Ex 29,38

¹² On¹ však ⌈přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl⌉² po pravici³ Boží

1. ř.: Tento
2. n.: když navždy přinesl (/ obětoval — podobně ve v. 11) jednu oběť za hříchy, usedl
3. 1,3

¹³ a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.¹

1. 1,13

¹⁴ Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými¹ ty, kteří jsou posvěcováni.²

1. v. 1
2. v. 10

¹⁵ Dosvědčuje nám to i Duch Svatý,¹ neboť po slovech:

1. 3,7

¹⁶ Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu¹ po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do² jejich srdce a napíši je do³ jejich mysli,

1. 8,10p
2. ř.: na
3. ř.: na

¹⁷ dodává: a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.¹

1. //Jr 31,33n

¹⁸ Kde je odpuštění hříchů,¹ tam už ne ní oběti za hřích.

1. ř.: jejich

Povzbuzení a varování

¹⁹ Když tedy, bratři, máme smělou důvěru,¹ ⌈že smíme vstoupit⌉² do svatyně³ Ježíšovou krví,

1. v. 35; 3,6
2. ř.: ke vstupu
3. 9,25

²⁰ cestou^{1 2}novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu,³ to jest skrze své tělo,⁴

1. 9,8
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 6,19
4. Ef 2,14

²¹ a když máme velikého kněze¹ nad domem Božím,²

1. 2,17!
2. 3,6

²² přistupujme¹ s opravdovým srdcem v plnosti² víry,³ se ⌈srdcem očištěným⌉⁴ od zlého svědomí⁵ a s tělem obmytým čistou vodou.

1. v. 1; 7,19
2. n.: plné jistotě; 6,11; Ko 2,2
3. 11,1p
4. ř.: srdci (pl.) očištěnými kropením
5. ::13,18

²³ Neochvějně¹ držme² své vyznání³ naděje, neboť ten, který dal slib,⁴ je věrný;⁵

1. n.: Neochvějné (ř. nenakloněné)
2. 3,6; L 8,15; 1K 11,2; 1Te 5,21
3. 3,1
4. 11,11
5. 1Te 5,24!

²⁴ a buďme pozorní jedni k druhým,¹ ⌈abychom se rozněcovali v⌉² lásce a dobrých skutcích.³

1. n : všímejme si jedni druhých (Mt 7,3; L 12,27) / mysleme … (Ř 4,19p)
2. ř.: k rozněcování …
3. Tt 3,8

²⁵ Nezanedbávejme¹ své společné shromažďování,² jak mají někteří ve zvyku,³ nýbrž povzbuzujme se,⁴ a to tím více, čím více vidíte, že se ten den⁵ přibližuje.

1. n.: Nezanechávejme (ř.: zanechávajíce)
2. Sk 2,42
3. L 4,16
4. ř.: povzbuzujíce se; 3,13p; Sk 14,22; 1Te 2,11
5. 1K 3,13

²⁶ Neboť jestliže dobrovolně¹ hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy,² nezůstává již více oběť za hříchy,

1. Nu 15,30
2. 1Tm 2,4

²⁷ nýbrž jakési hrozné očekávání soudu¹ a žár ohně,² který bude stravovat odpůrce.³

1. 9,27
2. Nu 16,35; Sf 3,8; Mt 3,10; 25,41; Zj 20,15
3. Dt 32,43; L 19,27

²⁸ Kdo pohrdl¹ Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování² na základě svědectví dvou nebo tří svědků.³

1. 2S 12,9
2. Dt 19,13; Jr 13,14
3. Dt 19,15

²⁹ Uvažte,¹ oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího,² a krev smlouvy,³ jíž byl posvěcen,⁴ měl za nečistou,⁵ a Ducha⁶ milosti⁷ potupil?

1. 2,3; 12,25
2. 6,6
3. 13,20; Mt 26,28
4. 9,13
5. ř. obecnou, tzn. nesvatou
6. Ef 4,30
7. Za 12,10

³⁰ Neboť známe toho, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím.¹ A opět: Pán bude soudit svůj lid.²

1. //Dt 32,35
2. //Dt 32,36; Ž 135,14

³¹ Je hrozné¹ upadnout do rukou živého² Boha.

1. v. 27
2. 3,12

³² Připomínejte¹ si dřívější dny, v nichž ⌈jste byli osvíceni² a⌉³ přestáli jste mnohý zápas⁴ s utrpením.

1. 1K 4,17; 2K 7,15; 2Tm 1,6; Mk 11,21; 14,72†; srv. He 10,3
2. 6,4
3. ř.: byvše osvíceni
4. ř. athlésis; HL; srv. Ef 6,12p

³³ Buď jste byli veřejně vystavováni¹ urážkám² a soužením,³ nebo jste se stali společníky⁴ těch, s nimiž se takto nakládalo.

1. ř. theatrizó; HL; srv. 1K 4,9
2. n.: potupě / pohaně; 11,26 13,13; Ř 15,3; 1Tm 3,7†
3. Mt 13,21!
4. n.: účastníky; 2K 1,7; 8,23; 1Pt 5,1

³⁴ Vždyť jste měli soucit¹ s vězni² a uloupení svého majetku³ jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví⁴ lepší⁵ a trvalé.⁶

1. 4,15p†
2. 13,3; var.: mým vězením
3. Mt 19,21
4. Sk 2,45†
5. 6,9!
6. 1Pt 1,4

³⁵ Neodhazujte¹ tedy svou smělou důvěru,² která má velikou odplatu.³

1. srv. Mk 10,50†
2. v. 19
3. 2,2; 11,6p; Mt 5,12

³⁶ Je vám totiž třeba vytrvalosti,¹ abyste vykonali Boží vůli² a obdrželi³ zaslíbení.⁴

1. 12,1; L 8,15; 2Te 1,4
2. 13,21; Ř 1,10!; Ef 6,6
3. 11,13p
4. 6,12

³⁷ Neboť ještě velmi, velmi krátký čas,¹ a ⌈ten, který má přijít⌉,² přijde a nebude otálet;

1. v. 25
2. ř.: ten přicházející; Mt 11,3

³⁸ [můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.¹

1. Abk 2,3—4 (LXX)

³⁹ My však nejsme ⌈ti, kdo ustupují⌉¹ k záhubě,² nýbrž lidé víry k zachování duše.

1. ř.: (lidé) ustoupení
2. Mt 7,13; 2Pt 2,1