¹ Proto opusťme ⌈počáteční učení o Kristu⌉¹ a nesme se k zralosti;² neklaďme znovu základ y ³ z pokání⁴ z⁵ mrtvých skutků⁶ a z víry⁷ v⁸ Boha,

1. ř.: slovo počátku Krista
2. n.: dokonalosti
3. L 6,48; 1K 3,10; 2Tm 2,19
4. v. 6; 12,17; Mt 3,2p
5. ř.: od (n.: odvrácení se od …)
6. 9,14
7. 4,2!; 11,6; 1Pt 1,5
8. ř. epi (theon) — na / k … (Sk 14,15); srv. 1Te 1,8 (pros ton …); 1Pt 1,21p

² z učení o křtech,¹ o vzkládání rukou,² o vzkříšení mrtvých³ a o věčném soudu.⁴

1. n.: omýváních; Sk 19,3n
2. Mt 19,13; Sk 6,6; 8,17; 13,3; 28,8
3. Mt 22,31; Sk 17,32; 1K 15,32
4. Kaz 12,14; Sk 24,25; Ř 2,5; 2Pt 3,7; Ju 1,15; Zj 20,12

³ A to učiníme,¹ jestliže to Bůh dovolí.

1. var.: učiňme

⁴ Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni,¹ okusili nebeského daru² a stali se účastníky Ducha Svatého,³

1. 10,32
2. J 4,10; Ef 2,8
3. 2,4

⁵ okusili¹ dobrého Božího slova i moci² budoucího věku,³

1. 1Pt 2,3
2. n.: sil / mocných věcí (ř. pl.)
3. 2,5; Mt 12,32

⁶ a odpadli,¹ je nemožné znovu obnovovat ku pokání,² neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu.³

1. HL; 3,12v; Mk 14,29v
2. He 10,26; 1J 5,16
3. Mt 1,19†

⁷ Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou ¹bylinu těm, pro něž je také obdělávána,² dostává od Boha požehnání.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 2Tm 2,6

⁸ Když však nese trní a bodláky,¹ je neužitečná² a blízká prokletí; jejím koncem³ je spálení.

1. Gn 3,17
2. ř.: neosvědčená
3. Fp 3,19!; 2Pt 2,20

Bůh nezapomene na vaši lásku

⁹ Co se však týká vás, milovaní,¹ jsme přesvědčeni o lepších² věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.

1. Ř 12,19p
2. 7,19.22; 8,6; 9,23; 10,34; 11,16.35.40; Fp 1,23

¹⁰ Neboť Bůh ne ní nespravedlivý,¹ takže by zapomněl na vaši práci a lásku,² kterou jste projevili jeho³ jménu, když jste posloužili⁴-- a ještě sloužíte -- svatým.⁵

1. Ř 3,5
2. 1Te 1,3
3. n.: kvůli jeho …
4. 10,34
5. 13,24!

¹¹ Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost¹ k nabytí plné jistoty² naděje,³ ⌈která vytrvá až do konce⌉,⁴

1. Ř 12,11; 2K 8,7n
2. 10,22
3. 3,6
4. n.: která směřuje až k cíli

¹² abyste nezlenivěli,¹ ale napodobili² ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost³ dědici^{4 5}zaslíbení.⁶

1. 5,11†
2. 13,7; ř.: (se stali) napodobiteli … (srv. 1K 4,16p)
3. n.: vytrvalost; 2Te 1,4
4. v. 17; 1,14
5. pl., množné číslo (plurál)
6. 8,6; 9,15; 10,36; 11,9; Ř 4,13; 2Pt 1,4

Boží zaslíbení -- kotva duše

¹³ Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu,¹ přísahal při sobě samém.²

1. L 1,73
2. Gn 22,16n

¹⁴ Řekl: Jistě tě ⌈zahrnu požehnáním⌉¹ a ⌈velmi tě rozmnožím⌉.²

1. ř.: žehnaje požehnám
2. ř.: rozmnožuje tě rozmnožím

¹⁵ A tak trpělivě vyčkal¹ a dosáhl toho zaslíbení.

1. srv. Gn 12,4 s 21,5

¹⁶ Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha¹ je zárukou,² která ukončuje každý jejich spor.

1. Ex 22,11
2. n.: potvrzením, které

¹⁷ Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům¹ zaslíbení nepohnutelnost² svého úmyslu, zaručil jej přísahou,

1. v. 12
2. n.: nezměnitelnost; v. 18†

¹⁸ abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž ne ní možné, aby Bůh lhal,¹ měli mocné povzbuzení² my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje.³

1. Nu 23,19; Tt 1,2
2. 1K 14,3p; 2K 1,3; Fp 2,1; Fm 1,7; n.: potěšení; L 2,25
3. 3,6

¹⁹ Máme ji jako kotvu¹ duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu,²

1. Sk 27,29n.40†
2. 9,3; 10,20; Lv 16,2; Mt 27,51p

²⁰ kam kvůli nám vešel náš předchůdce¹ Ježíš, který se ⌈na věčnost⌉² stal veleknězem³ podle řádu Melchisedechova.

1. HL; ř.: ten, který běží vepředu
2. J 6,51
3. 2,17!