¹ Víra¹ jest podstata² věcí, v něž doufáme,³ důkaz⁴ skutečností,⁵ které nevidíme.⁶

1. [ř. pistis; stěžejní biblický pojem se v listu He vyskytuje 31×, z toho v této kp. 23×]; 4,2!; 12,2; Mt 9,2!; Sk 26,18; Ř 3,22p; 1K 13,13; Ga 5,6; Jk 1,3
2. 3,14p; n.: pevné ujištění / předpoklad (uskutečnění) / stvrzení (vlastnictví / nároku)
3. Ř 8,24
4. tzn. ověřovací důkaz; n.: potvrzení
5. 10,1p
6. v. 7; 2K 4,18

² Neboť v ní ⌈naši předchůdci⌉¹ dostali svědectví Boží.

1. ř.: starší

³ Vírou rozumíme, že Božím výrokem¹ byly uspořádány světy,² takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného.³

1. Ž 33,6; 2Pt 3,5v
2. ř.: věky
3. 2K 4,18

⁴ Vírou přinesl¹ Ábel² [Bohu] lepší³ oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý,⁴ když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze ⌈tu víru⌉⁵ ještě mluví, i když zemřel.

1. 5,1p
2. 12,24; Gn 4,2—5
3. 6,9!
4. Mt 23,35; 1J 3,12
5. ř.: ni

⁵ Vírou byl Henoch¹ přenesen, aby nespatřil smrt.² A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil³ Bohu.

1. Gn 5,21-24
2. L 2,26; J 8,51
3. v. 6; 13,16; 2K 5,9; 1Te 2,15

⁶ Bez víry však ne ní možné se mu zalíbit,¹ protože ten, kdo přichází² k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je³ a že odplácí⁴ těm, kdo ho usilovně hledají.⁵

1. v. 5; Ř 8,8p
2. 7,19
3. ::Ž 14,1; 58,12
4. ř.: stává se odplatitelem; HL; srv. slso v. 26; 2,2; 10,35
5. 12,17; 1Pa 16,11; 2Pa 20,4; Ž 78,34; Př 1,28; Oz 5,15; 2Tm 1,17

⁷ Vírou dostal Noe¹ pokyn² ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží ³ připravil⁴ koráb k záchraně svého domu. Skrze ⌈svou víru⌉⁵ odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti,⁶ která je na základě víry.

1. Gn 6,13—22
2. 8,5p
3. ř.: bojíce se Boha; 5,7p
4. n : vybudoval
5. n.: archu; ř.: niž
6. Ř 4,13

⁸ Vírou uposlechl Abraham,¹ když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví;² a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.

1. Gn 12,1—4
2. Sk 7,5

⁹ Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.¹

1. vv. 13.17.33.39; 6,12

¹⁰ Očekával totiž město¹ mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.²

1. 12,22; 13,14
2. v. 16

¹¹ Vírou i sama Sára,¹ [ač byla] [neplodná,] přijala moc k ⌈početí potomka⌉² a mimo ⌈svůj čas⌉³ [porodila], protože měla za věrného⁴ toho, kdo dal slib.

1. Gn 18,11—14; 21,2; Ř 4,19
2. ř.: uložení semene
3. ř.: příhodné období věku
4. 10,23

¹² Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském.¹

1. Gn 15,5n; Zj 20,8

¹³ Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali¹ ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli² a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci³ a příchozí na zemi.

1. var.: obdrželi, ř. komizó (med.) — obdržet / přijmout / odnést si / dostat nazpět — obsahuje myšlenku celku či úplnosti; srv. 10,36; 11,19.39; 2K 5,10; Ef 6,8; Ko 3,25; 1Pt 1,9; 5,4; 2Pt 2,13.
2. J 8,56
3. Gn 23,4; Ž 39,13; 119,19; Fp 3,20; 1Pt 1,17; 2,11

¹⁴ Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast.¹

1. Fp 1,23

¹⁵ Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit.¹

1. Gn 24,6—8

¹⁶ Avšak touží po lepší¹ vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí,² je–li nazýván jejich Bohem,³ neboť jim připravil město.⁴

1. 6,9!
2. 2,11; Mk 8,38
3. Gn 26,24
4. v. 10

¹⁷ Vírou Abraham obětoval Izáka,¹ když byl zkoušen;² ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna,³

1. Gn 22,1—10; Jk 2,21
2. Sd 3,1.4; Ž 66,10
3. J 3,16

¹⁸ o kterém bylo řečeno: ⌈Z Izáka⌉¹ bude povoláno tvé símě.²

1. ř.: V Izákovi
2. Gn 21,12

¹⁹ Usoudil, že Bůh je mocen¹ křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět ⌈jako předobraz⌉.²

1. Ř 4,21
2. ř.: v podobenství (n.: symbolicky); 9,9p

²⁰ Vírou požehnal Izák¹ Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.

1. Gn 27,27—29

²¹ Vírou Jákob,¹ když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a poklonil² se Bohu nad vrcholem své berle.³

1. Gn 48,15n
2. n.: vzdal úctu
3. Gn 47,31 (LXX)

²² Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech.¹

1. Gn 50,24n

²³ Vírou Mojžíš,¹ když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení.²

1. Ex 2,2
2. Ex 1,16; L 2,1p

²⁴ Vírou Mojžíš, když vyrostl,¹ odmítl být nazýván synem faraonovy dcery

1. ř.: se stal velkým; Ex 2,10n

²⁵ a vyvolil si raději spolu s Božím lidem¹ snášet útrapy,² než mít dočasný požitek z hříchu.³

1. 4,9; Sd 20,2; 2S 15,13
2. n.: zlé zacházení; v. 37
3. Ž 84,11

²⁶ Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu¹ Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě.²

1. 10,33!; Fp 3,7n
2. v. 6p

²⁷ Vírou opustil Egypt¹ a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného.²

1. Ex 12,50n
2. v. 1; Ko 1,15

²⁸ Vírou ⌈slavil Hod beránka⌉¹ a pokropení² krví, aby se Zhoubce³ nedotkl jejich prvorozených.

1. ř.: učinil paschu (Mt 26,2p); Ex 12,21nn; Nu 9,4.6; 2Pa 30,1nn
2. n.: polití
3. Ex 12,23; 1K 10,10

²⁹ Vírou prošli Rudé¹ moře² jako po suché zemi, ⌈když se však o to pokusili⌉³ Egypťané, moře je pohltilo.

1. Sk 7,36†
2. Ex 14,22—29
3. ř.: o což vzavše pokus; srv. Mt 12,14p

³⁰ Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní.¹

1. Joz 6,20

³¹ Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli,¹ protože s pokojem přijala vyzvědače.²

1. ptc.; n.: neuvěřili
2. Joz 2; 6,17.23

³² A co mám ještě říkat?¹ Vždyť by mi nestačil čas,² kdybych měl vypravovat o Gedeónovi,³ Barákovi,⁴ Samsonovi,⁵ Jeftovi,⁶ Davidovi,⁷ Samuelovi⁸ a prorocích,⁹

1. Ř 3,5
2. J 21,25
3. Sd kp. 6—8
4. Sd kp. 4—5
5. Sd kp. 13—16
6. Sd kp. 11—12; 1S 12,11
7. 1S 16,1; Sk 13,22—36
8. 1S 1,20; Sk 3,24
9. L 13,28; Sk 10,43; Jk 5,10

³³ kteří skrze víru přemohli královské říše,¹ uskutečnili spravedlnost,² dosáhli ³zaslíbení,⁴ zavřeli tlamy lvům,⁵

1. 2S 8,1—3
2. 1S 12,4; 2S 8,15
3. pl., množné číslo (plurál)
4. 2S 7,11nn
5. Sd 14,6; 1S 17,34nn; Da 6,22

³⁴ uhasili sílu ohně,¹ unikli ostří meče,² nabyli moci ve³ slabosti,⁴ stali se silnými ve válce, ⌈zahnali na útěk⌉⁵ vojska cizinců.⁶

1. Da 3,23nn
2. Ex 18,4; Ž 144,10
3. ř.: od
4. 2K 11,30
5. n.: odvrátili
6. Sd 7,21; 15,8; 2S 10,15—19

³⁵ Ženy dostaly své mrtvé ⌈zpět vzkříšené⌉,¹ jiní byli mučeni ⌈a nepřijali vysvobození⌉,² aby dosáhli lepšího³ vzkříšení,

1. ř.: ze vzkříšení; 1Kr 17,17—24; 2Kr 4,32—37; 2Mak 6,18—7,42
2. ř.: nepřijavše vykoupení
3. 6,9!

³⁶ jiní zas zakusili veřejný posměch¹ a bičování, ba i pouta² a vězení,³

1. Sd 16,25; 2Kr 2,23; 2Pa 36,16
2. Ž 105,17
3. Gn 39,20; 1Kr 22,27; 2Pa 16,10; Jr 20,2; 37,15

³⁷ byli ukamenováni,¹ rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem,² toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích,³ trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání.⁴

1. 2Pa 24,21
2. 1Kr 18,4; Jr 2,30; Jr 26,23
3. 2Kr 1,8
4. v. 25p

³⁸ Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních¹ a roklinách² země.

1. 1Kr 19,9
2. ř.: otvorech

³⁹ A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si¹ zaslíbení,

1. v. 13p

⁴⁰ protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího,¹ ne chtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.

1. v. 35