¹ Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉¹ tak veliký oblak svědků, odložme² veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející³ a s vytrvalostí⁴ běžme⁵ závod, který je ⌈před námi⌉,⁶

1. ř.: obklopující nás
2. Ř 13,12; Ef 4,22
3. n.: obstupující
4. 10,36
5. 1K 9,24
6. n.: nám určený / předložený; podobně ve v. 2

² upřeně hledíce k původci¹ a dokonavateli víry² Ježíši, který pro³ radost, která byla před ním, podstoupil kříž,⁴ pohrdnuv hanbou,⁵ a sedí po pravici⁶ Božího trůnu.

1. n.: vůdci; 2,10
2. 11,1p
3. n.: místo radosti; n.: jako radost
4. Fp 2,8
5. 13,13
6. 1,3

³ ⌈Pomyslete na⌉¹ toho, který snesl² od hříšníků proti sobě takový odpor,³ abyste neochabovali,⁴ umdlévajíce ve svých duších.

1. ř. analogizesthai — uvažovat / promyslit, HL
2. Zj 2,3
3. L 2,34
4. v. 5; Ga 6,9

⁴ Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

⁵ A zapomněli jste na napomenutí,¹ které vám praví jako synům:² Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu,³ ani neochabuj,⁴ když jsi od něho kárán;

1. n.: povzbuzení
2. n.: ?
3. n.: káznění
4. v. 3

⁶ neboť koho Pán miluje,¹ toho vychovává,² a švihá každého, koho přijímá³ za syna.⁴

1. Zj 3,19
2. n.: ukázňuje / neukázňoval
3. n.: uznává
4. //Př 3,11n

⁷ ⌈Snášejte to ke¹ své výchově⌉,² Bůh s vámi zachází jako se syny.³ Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?⁴

1. n.: jako (svou) …
2. n.: Snášíte to … var.: Snášíte–li výchovu / káznění
3. Dt 8,5; Př 13,24; 19,18
4. n.: ukázňuje / neukázňoval

⁸ Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste ¹nemanželské děti, a ne synové.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁹ Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě.¹ Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů,² ⌈abychom žili⌉?³

1. ::L 18,2
2. Nu 16,22; 27,16
3. ř.: a budeme žít

¹⁰ Vždyť oni vskutku na krátký čas¹ vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.²

1. ř.: málo dnů
2. 2K 1,12p; 1Pt 1,15; He 12,10; 2Pt 1,4

¹¹ Každá výchova¹ se ovšem v tu chvíli² nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné³ ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.⁴

1. n.: káznění
2. 1Pt 1,6
3. Iz 32,17
4. 5,14!

¹² Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena¹

1. Iz 35,3

¹³ a čiňte přímé stezky pro své nohy,¹ aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.²

1. Př 4,26; Ga 2,14
2. Ga 6,1; Jk 5,16

Varujme se minout se Boží milosti

¹⁴ Usilujte¹ o pokoj se všemi a o posvěcení,² bez něhož nikdo neuvidí³ Pána.

1. 1K 14,1p.19
2. Ř 6,22
3. Mt 5,8

¹⁵ Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost,¹ aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen² hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni³ mnozí.

1. Ř 1,7; 2K 6,1; Ga 5,4
2. Dt 29,18
3. Tt 1,15

¹⁶ Ať nikdo ne ní smilník¹ nebo bezbožný² člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.³

1. 13,4; 1K 5,9!
2. n.: světský; 1Tm 1,19
3. Gn 25,33n

¹⁷ Neboť víte, že když později chtěl zdědit ¹požehnání, i když je se slzami usilovně hledal,² byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Gn 27,34

¹⁸ Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře]¹ a k planoucímu² ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

1. Ex 19,12; 20,18
2. Dt 4,11; 5,22

¹⁹ a k zvuku polnice¹ a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili,² aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉,³

1. Ex 19,16
2. ř.: odmítli (v. 25) / vymluvili se (L 14,18)
3. ř.: přidáváno slovo; Dt 5,25

²⁰ neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,¹

1. Ex 19,12n

²¹ a tak strašná byla ta podívaná,¹ že Mojžíš řekl: Jsem zděšen² a třesu se.

1. n.: to, co se zjevovalo
2. Dt 9,19; Mk 9,6†

²² Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu¹ živého² Boha, nebeskému Jeruzalému,³ a k desetitisícům andělů,⁴ k slavnostnímu shromáždění

1. 11,10; Zj 21,2
2. 3,12
3. Ga 4,26
4. Zj 5,11

²³ a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích,¹ a k Bohu, soudci² všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

1. L 10,20
2. Gn 18,25

²⁴ a k prostředníku¹ nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení,² která mluví³ lépe než Ábel.⁴

1. 8,6
2. 1Pt 1,2
3. Gn 4,10
4. n.: Ábelova

²⁵ Hleďte,¹ ať neodmítnete² toho, kdo mluví.³ Neboť jestliže neunikli⁴ oni, když odmítli⁵ toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes.

1. 3,12; 1K 8,9!
2. odkaz na v. 19. (prosili)
3. 1,1
4. 2,2n; 10,28
5. odkaz na v. 19. (prosili)

²⁶ Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.¹

1. //Ag 2,6 (LXX)

²⁷ Ono ještě jednou ukazuje na proměnu¹ těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉,² neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉.³

1. n.: přenesení / přestavění
2. ř.: které se otřásají
3. ř.: které se netřesou

²⁸ Projevujme¹ proto vděčnost,² že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉³ přinášejme Bohu jemu příjemnou⁴ službu s uctivostí a bázní.

1. ř.: Mějme (var.: Máme)
2. n.: milost
3. ř.: skrze niž
4. 13,16.21; Ř 12,1

²⁹ Neboť náš Bůh je oheň stravující.¹

1. Dt 4,24; Iz 33,14