¹ Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku.¹

1. He 13,17; 2Te 1,10

² I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni,¹ jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém Bohu vám v mnohém zápase² směle³ mluvit⁴ Boží evangelium.⁵

1. Sk 5,41; 16,22nn
2. 1Tm 6,12!
3. Sk 4,31
4. Sk 18,26
5. v. 8n; Ř 1,1

³ Vždyť naše povzbuzování¹ není z poblouzení ani z nečistoty² ani ve lsti;³

1. Sk 13,15
2. 4,7
3. Mk 14,1; 2K 4,2; 12,16; 1Pt 3,10; 2K 2,17

⁴ ale Bůh nás vyzkoušel,¹ aby nám svěřil² evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem,³ ale tak, abychom se zalíbili⁴ Bohu, který zkouší⁵ naše srdce.⁶

1. Dt 8,2; Iz 48,10
2. 1K 9,17; Ga 2,7; Tt 1,3
3. Ga 1,10
4. v. 15
5. Dt 13,4
6. Jr 17,10; Ř 8,27; Zj 2,23

⁵ Jak víte, nikdy ⌈jsme nepoužili lichocení⌉¹ ani jsme nebyli chtiví zisku² -- Bůh je svědek!³

1. ř.: jsme se neocitli ve slovu lichocení
2. Sk 20,33
3. v. 10; Ř 1,9

⁶ Nehledáme ani slávu od lidí,¹ od vás ani od jiných.

1. J 5,41

⁷ Jako Kristovi apoštolové¹ můžeme užívat vážnosti, avšak ⌈byli jsme⌉² mezi vámi něžní,³ jako když žena⁴ chová vlastní děti.⁵

1. 1K 9,1n
2. ř.: stali jsme se
3. 2Tm 2,24
4. n.: kojící matka; ř.: chůva / kojná
5. Nu 11,12

⁸ Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát¹ vám nejen evangelium Boží,² ale i své duše,³ neboť jste se nám stali drahými.⁴

1. ř.: udělit
2. v. 2
3. 2K 12,15; 1J 3,16
4. ř.: milovanými; Ř 12,19p; Fp 4,1

⁹ Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci¹ a lopotu, jak jsme dnem i nocí² pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž,³ když jsme vám vyhlásili evangelium Boží.

1. 1,3; 1K 3,8!; 2K 11,27; 2Te 3,8!; Zj 2,2
2. 3,10
3. 2Te 3,8; 2K 11,9v

¹⁰ Vy i sám Bůh jste svědky,¹ jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně² k vám věřícím chovali;

1. v. 5
2. 3,13

¹¹ a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali,¹ povzbuzovali² a zavazovali jako otec vlastní děti,³

1. 5,14
2. 3,2
3. 1K 4,14

¹² abyste žili,¹ jak je důstojné Boha, který vás povolává² do svého království a slávy.³

1. ř.: chodili; 4,1.12; Ř 14,15; 1K 3,3; Ef 4,1!; 2Te 3,6; 1J 2,6
2. var.: povolal; 5,24; Ř 8,28; 2Te 2,14
3. 1Pt 5,10

¹³ A proto i my vzdáváme neustále¹ díky Bohu,² že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali³ jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží,⁴ které také mocně působí ve vás věřících.⁵

1. 1,3
2. 1,2
3. 1,6
4. He 4,12
5. 1,7

¹⁴ Vždyť vy jste, bratři, napodobili¹ církve Boží,² které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste ⌈stejně trpěli⌉³ od vlastních ⁴krajanů, jako i oni od Židů,

1. 1,6
2. 1K 11,16; 2Te 1,4
3. ř.: vytrpěli stejné věci
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁵ kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky¹ a také nás pronásledovali; Bohu se líbit² nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští.

1. Mt 5,12; Sk 7,52
2. v. 4; 4,1; Kaz 7,26; Ř 8,8; He 11,5

¹⁶ Brání¹ nám mluvit k pohanům,² aby byli spaseni,³ čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv⁴ až do krajnosti.⁵

1. L 11,52
2. ř.: národům
3. 1K 10,33
4. 1,10
5. ř.: konce

Pavlova touha je znovu spatřit

¹⁷ Byli jsme, bratři, od vás ⌈na určitou dobu⌉¹ odloučeni,² bylo to však jen tělem,³ ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit⁴ vaši tvář.

1. ř.: na dobu hodiny
2. ř.: osiřelí
3. ř.: tváří; 1K 5,3v
4. 3,6.10; 2K 2,4

¹⁸ Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel ⌈víc než jednou⌉,¹ ale Satan² nám v tom zabránil.³

1. ř.: jednou i dvakrát; n : několikrát; Fp 4,16
2. Za 3,1; Mk 1,13!; 2Te 2,9
3. Ř 1,13; 15,22

¹⁹ Kdo je naše naděje nebo radost¹ nebo věnec² chlouby,³ ne–li právě⁴ vy před naším Pánem Ježíšem při⁵ jeho příchodu?⁶

1. 3,9; Fp 4,1
2. 1Pt 5,4; Zj 4,10
3. 2K 1,14; 2Te 1,4
4. n.: také
5. ř.: v
6. 3,13; 4,15; 5,23; 2Te 2,1.8n; Mt 24,3p

²⁰ Vždyť vy jste naše sláva i radost.