¹ „Já jsem¹ ta pravá² vinná réva³ a můj Otec⁴ je hospodář.

1. 6,35p
2. 1,9
3. Ž 80,9—12
4. 5,17!; Mt 15,13

² Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje,¹ a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.

1. Mt 21,19; L 13,7—9

³ Vy jste již čistí¹ pro slovo,² které jsem vám pověděl.

1. 13,10
2. Ef 5,26

⁴ Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává–li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně.

⁵ Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo ⌈zůstává ve mně⌉¹ a já v něm, ten nese² hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete³ činit nic.

1. 6,56; 1J 2,6!
2. v. 16; Fp 1,11; Ko 1,1
3. 5,19; 9,33

⁶ Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.¹

1. n.: jsou páleny

⁷ Zůstanete–li ve mně a zůstanou–li mé výroky ve vás, požádejte,¹ oč chcete, a stane se vám.

1. v. 16; Mt 7,7

⁸ Tím¹ bude oslaven můj Otec,² když³ ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky.⁴

1. ř.: V tom
2. Mt 5,16
3. n.: takže
4. 8,31

⁹ Jako Otec miluje¹ mne, tak i já miluji² vás. Zůstaňte v mé lásce.

1. 3,16p
2. 3,16p

¹⁰ Zachováte–li má přikázání,¹ zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval² přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“

1. 14,15
2. 8,29

¹¹ „Toto jsem vám pověděl,¹ aby moje radost² byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.

1. 14,25
2. 3,29

¹² To je mé přikázání,¹ abyste se navzájem milovali, jako já miluji² vás.

1. v. 17; 13,34
2. 3,16p

¹³ Nikdo nemá větší lásku než tu, ⌈že položí svou duši⌉¹ za své přátele.

1. ř.: aby položil svou duši; 10, 11.17

¹⁴ Vy jste moji přátelé,¹ činíte–li,² co vám přikazuji.

1. Př 18,24; L 12,4; Jk 2,23
2. Mt 12,50

¹⁵ Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel¹ od svého Otce.

1. 8,26

¹⁶ Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral¹ vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli² a nesli³ ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho⁴ požádali⁵ v mém jménu.⁶

1. n.: vyvolil; 13,18; Sk 1,2
2. ř.: odešli (tzn. ze svého zázemí)
3. v. 5
4. ř.: Otce
5. v. 7
6. 14,13

¹⁷ To vám přikazuji,¹ abyste se navzájem milovali.“

1. v. 12

Nenávist světa

¹⁸ „Jestliže vás svět nenávidí,¹ vězte, že mne nenáviděl dříve než vás.

1. 7,7; 1J 3,13

¹⁹ Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral,¹ proto vás svět nenávidí.

1. v. 16

²⁰ Pamatujte¹ na slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán.² Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat;³ jestliže zachovali mé slovo,⁴ i vaše zachovají.

1. L 17,32
2. 13,16
3. Mt 5,10!
4. 8,51

²¹ Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu,¹ protože neznají² toho, který mě poslal.³

1. Mt 10,22; Sk 4,17
2. 8,19
3. 4,34!

²² Kdybych nepřišel a nepromluvil k nim, neměli by hřích;¹ nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu.²

1. 9,41
2. Ř 1,20

²³ Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce.

²⁴ Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky,¹ které neučinil nikdo jiný,² neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce.

1. 5,36
2. 3,2; 9,32; Mt 9,33; Mk 2,12

²⁵ To proto, aby se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich Zákoně:¹ Nenáviděli mne bez příčiny.²“

1. 10,34
2. //Ž 35,19; 69,4

²⁶ „Až přijde Zastánce,¹ kterého vám pošlu² od Otce, Duch Pravdy,³ jenž vychází od Otce, ten⁴ o mně vydá svědectví.⁵

1. 14,16p
2. 14,26
3. 14,17
4. ř. rod zájmena zdůrazňuje osobní charakter Ducha Pravdy
5. 1J 5,7

²⁷ Ale i vy ⌈budete svědčit⌉,¹ neboť jste se mnou od počátku.“²

1. ř.: svědčíte / svědčte; 19,35; 21,24; 1J 1,2
2. L 1,2