¹ Ježíš však odešel na Olivovou horu.¹

1. Mt 21,1!

² A časně ráno¹ přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil² se a začal je vyučovat.

1. L 24,1; Sk 5,21
2. Mt 5,1p

³ Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové¹ přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

1. Mt 5,20p

⁴ a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.

⁵ V Zákoně nám Mojžíš¹ přikázal takové kamenovat.² Co říkáš ty?“

1. 5,45
2. Lv 20,10; Dt 22,22nn

⁶ Těmi slovy ho zkoušeli,¹ aby ho mohli obžalovat.² Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.

1. n.: pokoušeli; [židé nesměli provádět trest smrti (18,31), takže Ježíš byl vystaven tomu, aby schválil porušení zákona římského nebo židovského]; Mt 16,1!
2. Mk 3,2

⁷ Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil¹ se a řekl jim: „Kdo² z vás je bez hříchu, ať na ni první³ hodí kámen.“

1. v. 10; L 13,11; 21,28†
2. Mt 7,1; Ř 2,1
3. Dt 17,7

⁸ A opět se sklonil a psal po zemi.

⁹ Když to uslyšeli, ⌈vytráceli se⌉¹ jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

1. ř.: vycházeli

¹⁰ Ježíš se vzpřímil a¹ řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“

1. +var.: žádného neviděl, jenom tu ženu

¹¹ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji.¹ Jdi a ⌈od této chvíle⌉² již nehřeš.“³

1. 3,17
2. ř.: od nynějška
3. 5,14

Ježíš je světlo světa

¹² Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem¹ světlo² světa. Kdo mne následuje,³ nebude chodit⁴ ve tmě, ale bude mít⁵ světlo⁶ života.“⁷

1. 6,35p
2. 1,4; 9,5; 12,46
3. 1,43; 12,26; Mt 4,20!; 16,24; Mk 10,28
4. Zj 21,24
5. n.: bude vlastnit (ne jenom vidět)
6. Mt 5,14
7. n : pro život / na cestu života (srv. Ex 13,21); srv. J 6,35; Ř 8,2; Zj 2,7

¹³ Farizeové¹ mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.²“

1. 1,24
2. ř.: pravdivé; 5,31

¹⁴ Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé,¹ protože vím, odkud jsem přišel² a kam jdu.³ Vy nevíte,⁴ odkud přicházím ani kam jdu.

1. ř.: pravdivé; 5,31
2. 18,37
3. 13,3; 16,28
4. 9,29

¹⁵ Vy soudíte podle těla;¹ já nesoudím nikoho.

1. tj. podle lidských měřítek; 1S 16,7

¹⁶ Jestliže já přece soudím,¹ můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal,² Otec.

1. 5,30
2. 4,34!

¹⁷ A ve vašem Zákoně¹ je napsáno, že svědectví dvou² osob³ je pravé.

1. Dt 17,6; 19,15
2. Mt 18,16
3. ř.: lidí

¹⁸ Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“

¹⁹ Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte¹ ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“

1. v. 55; 7,28; 14,7; 15,21; 16,3

²⁰ Tato slova řekl u pokladnice,¹ když učil² v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina.³

1. Mk 12,41
2. v. 2
3. 2,4

²¹ [Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat,¹ ale zemřete ve svém hříchu.² Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“

1. 7,34n
2. v. 24

²² Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete?“

²³ I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry.¹ Vy jste z tohoto světa,² já nejsem z tohoto světa.³

1. 3,31
2. 1J 4,5
3. 17,14

²⁴ Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že ⌈Já jsem⌉,¹ zemřete ve svých hříších.“

1. v. 28; 4,26; 13,19 Boží jméno zjevené Mojžíšovi (Ex 3,14).

²⁵ Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „⌈Co vám od počátku říkám.⌉¹

1. var.: Proč k vám vůbec mluvím?

²⁶ Mnoho mám o vás¹ mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“²

1. n.: Mnohé věci, týkající se vás, mám …
2. v. 40; 12,49

²⁷ Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.

²⁸ Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte¹ Syna člověka, tehdy poznáte, že ⌈Já jsem⌉² a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak,³ jak mě naučil [můj] Otec.

1. 3,14
2. v. 28; 4,26; 13,19 Boží jméno zjevené Mojžíšovi (Ex 3,14).
3. ř.: tyto (věci)

²⁹ A ten, kdo mne poslal, je se mnou;¹ nezanechal mne samotného, protože já stále činím² to, co se jemu líbí.“³

1. v. 16; 16,32; Sk 10,38
2. 4,34
3. Ř 8,8p

³⁰ Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.¹

1. 1,7

Pravda vás vysvobodí

³¹ Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li¹ v mém slovu,² jste opravdu mými učedníky.

1. 15,7; 2J 1,9
2. v, 37

³² Poznáte pravdu¹ a pravda vás vysvobodí.“²

1. 1,14
2. v. 36; Ga 5,1; 1Pt 2,16

³³ Odpověděli mu: „Jsme potomci¹ Abrahamovi² a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“

1. ř.: semeno
2. v. 39

³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem¹ hříchu.

1. Ř 6,16; 2Pt 2,19

³⁵ A otrok¹ nezůstává v domě navždy;² navždy zůstává syn.³

1. Ga 4,30
2. 6,51p
3. L 15,31

³⁶ Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

³⁷ Vím, že jste potomci¹ Abrahamovi, ale usilujete mne zabít,² protože mé slovo nemá ve³ vás místo.

1. ř.: semeno
2. v. 40; 7,1
3. n.: mezi vámi

³⁸ Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli¹ u [vašeho] otce.“

1. var.: viděli

Činíte skutky svého otce

³⁹ Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“¹ Ježíš jim řekl: „⌈Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste⌉² Abrahamovy skutky.

1. v. 53; Mt 3,9; L 1,73; Sk 7,2
2. var.: Jste–li Abrahamovy děti, čiňte …

⁴⁰ Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha.¹ To Abraham neučinil.

1. v. 26

⁴¹ Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce,¹ Boha.“

1. Dt 32,6; Iz 63,16

⁴² Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali¹ byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím.² Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.

1. 1J 5,1
2. 13,3

⁴³ Proč nerozumíte¹ mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.

1. v. 33

⁴⁴ Vy jste z otce Ďábla¹ a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah² od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví³ ze svého vlastního, protože je lhář⁴ a otec lži.⁵

1. 13,2; Mt 4,1!; 1J 3,8
2. J 10,10
3. Mt 12,34
4. Gn 3,3—7; Sk 5,3
5. ř.: její

⁴⁵ Poněvadž já říkám pravdu,¹ nevěříte mi.

1. 18,37

⁴⁶ Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám–li pravdu, proč mi nevěříte?

⁴⁷ Kdo je z Boha,¹ slyší Boží slova.² Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

1. 1J 4,6
2. n.: výroky

Dřív než byl Abraham, já jsem

⁴⁸ Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan¹ a máš démona?“²

1. 4,9
2. 7,20

⁴⁹ Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.

⁵⁰ Já nehledám svou slávu;¹ je však někdo, kdo hledá a soudí.

1. v. 54; 5,41

⁵¹ Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval¹ mé slovo, nespatří smrt² ⌈na věčnost⌉.³“

1. v. 55; 14,23; 15,20; 17,6
2. Mt 16,28; He 11,5
3. 6,51

⁵² Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti ⌈na věčnost⌉.¹