¹ Mezi¹ farizeji byl člověk jménem Nikodém,² přední muž³ mezi Židy.

1. ř.: Z …
2. 7,50; 19,39
3. n.: vůdce; 7,26p; L 18,18

² Ten přišel ⌈k Ježíšovi⌉¹ v noci a řekl mu: „Rabbi,² víme, že jsi přišel³ od Boha⁴ jako učitel,⁵ neboť nikdo nemůže činit ta znamení,⁶ která činíš ty, není–li s ním Bůh.“⁷

1. ř.: k němu
2. 1,38p
3. 5,43
4. 9,16
5. v. 10; 11,28; 13,14; Mt 9,11
6. 2,11
7. Sk 10,38

³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li¹ se kdo znovu,² nemůže spatřit Boží království.³“

1. 1Pt 1,23
2. n.: shůry
3. n.: kralování (tak i dále)

⁴ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna¹ své matky a narodit se.“

1. ř.: břicha

⁵ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody¹ a Ducha,² nemůže vstoupit do Božího království.³

1. Ef 5,26; Tt 3,5
2. n.: ducha
3. Mt 19,24; 21,31; Mk 9,47

⁶ Co se narodilo z těla,¹ je tělo, a co se narodilo z Ducha,² je duch.

1. 1,13; 1K 15,50
2. n.: ducha

⁷ Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.¹

1. n.: shůry

⁸ Vítr¹ vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk,² ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.³“

1. ř. pneuma je duch (Duch) i vítr
2. n.: hlas
3. n.: ducha

⁹ Nikodém mu odpověděl: „Jak¹ se to může stát?“

1. 6,52; Mt 8,19; L 1,34

¹⁰ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel¹ Izraele, a toto nevíš?

1. v. 2; L 2,46!

¹¹ Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme¹ o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví² nepřijímáte.

1. 7,7; 8,14; 1J 1,2
2. v. 32; 1,7; 5,32; 15,26; 19,35; Sk 4,33

¹² Když jsem vám pověděl věci pozemské,¹ a nevěříte, jak uvěříte, povím–li vám věci nebeské?²

1. v. 31; Fp 3,19
2. He 9,23

¹³ Nikdo nevystoupil¹ do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe,² Syna člověka,³ [který je v nebi].

1. Sk 2,34; Ef 4,9
2. 6,38
3. 1,51; 6,27; 12,23; 13,31; Mt 8,20p

¹⁴ A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině,¹ tak musí být vyvýšen² Syn člověka,

1. Nu 21,9
2. 8,28; 12,34

¹⁵ aby každý, ⌈kdo v něho věří,¹ měl život⌉² věčný.“³

1. var.: + nezahynul, ale
2. var: kdo věří, měl v něm život
3. v. 36; 4,14; 5,24; 6,27.40; 10,28; 17,2n; Mt 19,16!

¹⁶ „Neboť tak Bůh miluje¹ svět, že dal [svého] jediného² Syna, aby žádný, kdo v něho věří,³ nezahynul, ale měl život věčný.

1. n.: miloval; (ř. aor.); 2Te 2,16; 1J 4,10
2. n.: jedinečného (jediného svého druhu)
3. 1,12; 5,24; 6,35; 7,38; 12,44; 14,12; 20,31; 1J 5,11—13

¹⁷ Vždyť Bůh neposlal¹ [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil,² ale aby byl svět skrze něj zachráněn.³

1. v. 34
2. 8,15; 12,47
3. 10,9; 12,47; Mk 16,16; Sk 2,21; 11,14; 16,30n; Ř 10,9

¹⁸ Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného¹ Syna Božího.

1. n.: jedinečného (jediného svého druhu)

¹⁹ Toto je ten soud, že světlo¹ přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.²

1. 8,12; 9,5; 12,46
2. 7,7

²⁰ Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky¹ nebyly odhaleny.²

1. Ef 5,11
2. ř.: usvědčeny

²¹ Kdo však činí pravdu,¹ přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

1. 1J 1,6

Ježíš a Jan Křtitel

²² Potom¹ přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.²

1. 5,1.14; 6,1; 7,1; 21,1; [časově neurčitý výraz použitý v NS 25× (ap. Janem nejvíce — J 7× + Zj 9× — 4,1)]
2. 4,1n

²³ Také Jan křtil v Ainon,¹ blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.

1. [Přesná poloha není jistá. Uvažuje se o Pereji v Zajordání (1,28), v sev. údolí Jordánu, na záp. břehu, asi 13km J od Scytopole (Bet šanu) nebo v Samaří — 6,6 km V od Šekemu je město Salim a 13km SV od něj moderní Ainun]

²⁴ Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.¹

1. Mt 4,12

²⁵ Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem¹ nastal spor o očišťování.²

1. var.: Židy
2. 2,6

²⁶ Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi,¹ ten, který byl s tebou za Jordánem² a o němž jsi vydal svědectví,³ hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“

1. 1,38p
2. 1,28
3. 1,7

²⁷ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není–li mu to dáno¹ z nebe.²

1. 6,65
2. 1K 4,7; He 5,4

²⁸ Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš,¹ ale Jsem poslán² před ním.³

1. 1,20
2. L 1,19
3. Mal 3,1

²⁹ Ženich¹ je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi² se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna.³

1. Mt 9,15; 25,1
2. ř.: radostí
3. 15,11; 17,13; Fp 2,2

³⁰ On musí růst, já však se menšit.“

³¹ „Kdo přichází shůry,¹ je nade všechny. Kdo je ze země,² je pozemský³ a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a] 

1. 8,23
2. 1K 15,47; 1J 4,5
3. ř.: ze země

³² svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví¹ nikdo nepřijímá.

1. v. 11

³³ Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil,¹ že Bůh je pravdivý.²

1. Ř 4,11
2. Ř 3,4; 1J 5,9n

³⁴ Ten, koho poslal¹ Bůh, mluví slova Boží, neboť [Bůh] dává Ducha bez odměřování.

1. od ř. apostelló (vazba typická pro J); v. 17; 5,38; 6,29; 7,29; 8,42; 10,36; 11,42; 17,3!; 20,21; srv. 4,34p; jediné další užití o Ježíši v jiných evang. — Mt 15,24; Mk 9,37; L 9,48; 10,16

³⁵ Otec miluje Syna a všechno dal¹ do jeho rukou.

1. 17,2; Mt 11,27; 28,18

³⁶ Kdo věří v Syna, má věčný život;¹ kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“²

1. v. 15
2. Ř 1,18!