¹ Prvního¹ dne týdne přišla Marie Magdalská² časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen³ odvalený od hrobu.

1. //Mt 28,1—8
2. 19,25
3. 11,38

² Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád,¹ a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“

1. 13,23

³ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu.

⁴ Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první.

⁵ Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna,¹ ale dovnitř nevstoupil.

1. 19,40

⁶ Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna,

⁷ avšak šátek, který byl na Ježíšově¹ hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě.

1. ř.: jeho

⁸ Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil.¹

1. vv. 25.29; 1,50; 2,22

⁹ Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.

¹⁰ Učedníci pak opět odešli domů.¹

1. ř.: k sobě; L 24,12

Ježíš se ukázal Marii

¹¹ Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu

¹² a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou.

¹³ A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“

¹⁴ Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla¹ však, že je to Ježíš.

1. 21,4

¹⁵ Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“¹ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“

1. 6,24

¹⁶ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“,¹ což znamená Učiteli.²

1. Mk 10,51
2. 1,38

¹⁷ Ježíš jí řekl: „Nedrž¹ se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: Vystupuji² k Otci svému i k Otci³ vašemu, k Bohu svému i k Bohu⁴ vašemu.“

1. n.: Nedotýkej se mě
2. 7,33
3. 1J 3,2; Zj 21,7
4. v. 28; Zj 21,3

¹⁸ Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, ⌈a oznámila jim to, co jí řekl⌉.¹

1. n.: a (že) jí řekl ty (věci)

Ježíš s učedníky

¹⁹ Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu¹ před Židy [shromážděni] za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“²

1. 7,13
2. v. 26; L 24,36

²⁰ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok.¹ I zaradovali² se učedníci, když uviděli Pána.

1. 19,34
2. 16,20

²¹ [Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“¹

1. 17,18

²² Po těchto slovech ⌈na ně dechl⌉¹ a řekl jim: „Přijměte² Ducha Svatého.

1. n.: do nich dechl; ř. emfysán — dechnout do / na; HL. Dochází tu zřejmě k novému stvoření člověka. Podobně bylo toto slovo použito při popisu prvního stvoření v Gn 2,7 (LXX).
2. Sk 2,38; 10,47; Ga 3,2

²³ Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.¹“

1. Mt 16,19; 18,18

²⁴ Tomáš zvaný Didymos,¹ jeden z Dvanácti,² však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

1. 11,16; 21,2
2. 6,67

²⁵ Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo¹ hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.²“

1. ř.: do stopy
2. n.: jistě neuvěřím; Mk 16,11

²⁶ Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“

²⁷ Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni¹ svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni² svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“

1. ř.: nes
2. ř.: nes

²⁸ Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán¹ a můj Bůh.“²

1. 4,1
2. v. 17

²⁹ Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli,¹ a uvěřili.“

1. 1Pt 1,8

Cíl této knihy

³⁰ Ještě mnoho jiných znamení,¹ která nejsou zapsána v této knize,² učinil Ježíš před [svými] učedníky.

1. 2,11!
2. ř.: svitku; 21,25; Ex 17,14p; 2Tm 4,13

³¹ Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili,¹ že Ježíš je Mesiáš,² Syn Boží,³ a abyste věříce měli život⁴ v jeho jménu.

1. var.: věřili; 1,7; Sk 4,4
2. 1,20p
3. Mt 4,3
4. 3,15