¹ Cestou¹ uviděl člověka slepého² od narození.³

1. ř.: Míjejíce
2. Mt 9,27!
3. v. 32; Sk 3,2v; 14,8v

² Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi,¹ kdo zhřešil,² že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“³

1. 1,38p
2. v. 34; L 13,2; Sk 28,4
3. Ex 20,5

³ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale ⌈mají se na něm zjevit⌉¹ Boží skutky.²

1. ř.: aby se v něm zjevily
2. 6,28; Ž 66,5; J 11,4

⁴ Musím¹ konat skutky toho, kdo mne poslal,² dokud³ je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.

1. var.: Musíme … mne / nás
2. 7,33
3. Ga 6,10

⁵ Pokud jsem na světě, jsem světlo¹ světa.“

1. 8,12

⁶ Když to řekl, plivl¹ na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči

1. Mk 7,33; 8,23

⁷ a řekl mu: „Jdi a umyj¹ se v rybníku Siloe² (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl.³

1. 2Kr 5,13
2. v. 11; Neh 3,15
3. 11,37; Iz 29,18; 35,5; Mt 11,5

⁸ Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“¹

1. Sk 3,2

⁹ Jedni říkali: Je to on! Jiní říkali: Není, ale je mu podobný. On říkal: Jsem to já.

¹⁰ Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“

¹¹ On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi do Siloe a umyj se. Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.¹“

1. ř.: prohlédl jsem

¹² Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“

Farizeové zkoumají uzdravení

¹³ Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům.¹

1. Mt 3,7p

¹⁴ Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota.¹

1. 5,9n; L 13,14

¹⁵ Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“

¹⁶ Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha,¹ neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný² člověk dělat taková znamení?“³ A byl mezi nimi rozkol.⁴

1. v. 33; 3,2; 6,46; 13,3; 16,27.30
2. v. 24
3. 2,11!
4. 6,52

¹⁷ Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“¹

1. 4,19; Mt 16,14!

¹⁸ Židé neuvěřili¹ tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče²

1. Mk 11,31; 16,11; 2Te 2,12
2. ř.: + [toho, který prohlédl]

¹⁹ a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“

²⁰ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.

²¹ Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, ⌈je dospělý, ať mluví⌉¹ sám za sebe.“

1. ř.: má věk, bude mluvit

²² To řekli jeho rodiče, protože se báli¹ Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen² ze synagogy.

1. 7,13
2. 12,42; 16,2

²³ Proto jeho rodiče řekli: Je dospělý,¹ zeptejte se jeho.

1. v. 21

²⁴ Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu¹ Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“²

1. Joz 7,19; Ezd 10,11; L 17,18; Zj 4,9!
2. v. 16

²⁵ On odpověděl: „Nevím, je–li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“

²⁶ Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“

²⁷ Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl,¹ a neslyšeli jste.² Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“

1. v. 15
2. n.: … jste?

²⁸ Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi.¹

1. 5,45

²⁹ My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“¹

1. 7,27

³⁰ Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je -- a otevřel mi oči.

³¹ Víme, že hříšníky Bůh neslyší;¹ kdo je však zbožný² a činí jeho vůli, toho slyší.³

1. Ž 66,18
2. 1Tm 2,10; n.: bohabojné; Jb 1,1
3. Ž 145,19; Př 15,29

³² Od pradávna¹ nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození.

1. ř.: věku

³³ Kdyby tento člověk nebyl od Boha,¹ nemohl by dělat nic.“

1. v. 16

³⁴ Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás ⌈chceš poučovat⌉?¹“ A vyhnali ho ven.

1. ř.: poučuješ

Duchovní slepota

³⁵ Ježíš uslyšel, že ho vyhnali,¹ nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?²“

1. ř.: + ven
2. var.: Božího

³⁶ On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“¹

1. Ř 10,14

³⁷ Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“¹

1. 4,26

³⁸ On řekl: „Věřím,¹ Pane.“ A poklonil² se mu.

1. Mk 9,24
2. n : vzdal mu poctu; 4,20; Mt 2,11!; Zj 5,14

³⁹ A Ježíš řekl: „Já jsem přišel¹ na tento svět k soudu,² aby ti, kteří nevidí, viděli,³ a ti, kteří vidí, se stali slepými.“⁴

1. 12,27
2. 5,22
3. L 4,18
4. Mt 15,14

⁴⁰ Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“¹

1. Ř 2,19

⁴¹ Ježíš jim řekl: „Kdybyste¹ byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: Vidíme, proto váš hřích zůstává.“

1. 15,22