¹ Když se Pán¹ dověděl, že farizeové uslyšeli, že on² získává³ a křtí⁴ více učedníků než Jan

1. var.: Ježíš; 6,23; 11,2; 20,28; 21,7.12; L 7,13p!
2. ř.: Ježíš
3. ř.: činí; Mt 28,19
4. 3,22

² -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci¹ --

1. 2,2

³ opustil Judsko¹ a odešel [opět] do Galileje.²

1. Ř 1,18!
2. 2,11; 7,1

⁴ Musel však projít Samařskem.¹

1. L 9,52

⁵ Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar,¹ blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.²

1. [v blízkosti města Šekem (dnešní Nablus); snad vesnice Askar 1,5 km SV od Jákobovy studny]
2. Gn 48,22; Joz 24,32

⁶ Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, ⌈se posadil⌉¹ u toho pramene. Bylo kolem poledne.²

1. ř.: seděl takto
2. ř.: šesté hodiny

⁷ Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“

⁸ Jeho učedníci totiž odešli do města,¹ aby nakoupili jídlo.

1. v. 5

⁹ Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany¹ ⌈nic společného neužívají⌉.²

1. 8,48; Mt 10,5
2. n.: se nestýkají

¹⁰ Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar¹ a věděla, kdo je ten, který ti říká: Dej mi napít, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“²

1. Sk 8,20
2. 7,37; Jr 2,13; Zj 21,6

¹¹ [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká;¹ odkud tedy máš tu živou vodu?

1. [studna vyčištěná v této oblasti r. 1935 měřila 4,2m]

¹² Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“

¹³ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.

¹⁴ Kdo by se však napil z vody, kterou¹ mu dám já, nebude nikdy² žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“³

1. ř.: kterého
2. n.: v tomto věku; ř. eis ton aióna (srv. 6,51; L 1,55; Mt 21,19)
3. 3,15!

¹⁵ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila¹ a ne musela sem chodit nabírat.“

1. 6,35

¹⁶ [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“

¹⁷ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: Nemám muže.¹

1. 1,47n; 2,24; 21,17

¹⁸ Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

¹⁹ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.¹

1. 6,14; 7,40; 9,17; Mt 16,14!

²⁰ Naši otcové se klaněli¹ Bohu na této hoře,² a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“³

1. 12,20; Mt 4,10; Sk 8,27; Zj 14,7
2. [tj. Gerizím (Dt 11,29; žena na ni mohla při rozhovoru ukázat); podle SP zde (nikoliv na Ébalu — Dt 27,4; Joz 8,30) Izraelci postavili oltář. Samařané zde kolem r. 400 př. Kr. postavili chrám, který Židé kolem r. 128 zbořili]
3. 9,53

²¹ Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina,¹ kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě.²

1. v. 23; 5,25; 16,2.25.32
2. Mal 1,11; 1Tm 2,8

²² Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana¹ je ze Židů.

1. L 19,9; Sk 4,12; Ř 1,16; Zj 7,10

²³ Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu¹ a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.

1. n.: Duch /-u; Fp 3,3

²⁴ Bůh je duch,¹ a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu² a pravdě.“

1. n.: Duch /-u; Fp 3,3
2. n.: Duch /-u; Fp 3,3

²⁵ Žena mu řekla: „Vím,¹ že má přijít² Mesiáš,³ zvaný Kristus.⁴ Až on přijde, oznámí nám všechno.“

1. var.: víme
2. ř.: přichází
3. 1,41
4. v. 29; Mt 1,16; 27,17

²⁶ Ježíš jí řekl: „Já jsem¹ to -- ten, který k tobě mluví.“²

1. 6,35p; 8,24; 13,19
2. 9,37

²⁷ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: Nač se ptáš? nebo Proč s ní mluvíš?

²⁸ Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla¹ do města a řekla lidem:

1. Mt 28,8

²⁹ „Pojďte ⌈se podívat⌉¹ na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“

1. ř.: pohleďte

³⁰ Vyšli z města a šli k němu.

³¹ Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi,¹ najez se.“

1. 1,38p

³² On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“

³³ Učedníci se mezi sebou ptali:¹ „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“

1. ř.: říkali

³⁴ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli¹ toho, který mne poslal,² a dokonal³ jeho dílo.

1. 5,30; 6,38
2. od ř. pempó (srv. 3,34p); 5,30.37; 6,38n; 7,16; 8,16; 9,4; 12,49; 13,20; 14,24; 15,21; 16,5; Ř 8,3
3. 17,4; 19,28

³⁵ Což neříkáte: Ještě čtyři měsíce a přijde¹ žeň?² Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole,³ že se bělají⁴ ke žni.

1. ř.: přichází
2. Mt 9,37
3. n.: krajiny
4. ř.: jsou bílá

³⁶ Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu¹ k věčnému životu,² aby se společně radovali rozsévač i žnec.

1. n.: ovoce (ř. sg.)
2. 3,36

³⁷ Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.

³⁸ Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali¹ a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“²

1. 1,7
2. 1Te 1,3

³⁹ Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“¹

1. v. 29

⁴⁰ Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal¹ tam dva dny.

1. L 19,5

⁴¹ A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.

⁴² Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce¹ světa, [Kristus].“

1. L 2,11!; 1J 4,14

Uzdravení syna královského úředníka

⁴³ Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.

⁴⁴ Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti¹ nemá vážnost.

1. Mk 6,4

⁴⁵ Když tedy přišel do Galileje, Galilejci¹ ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku² v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.

1. 13,2; Mk 14,70; Sk 2,7
2. 2,23

⁴⁶ [Ježíš] opět přišel do Kány¹ Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum.²

1. 2,1p
2. 2,12

⁴⁷ Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel¹ a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.

1. ř.: sestoupil

⁴⁸ Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte–li znamení a divy,¹ jistě neuvěříte.“

1. Sk 4,30

⁴⁹ Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď,¹ než mé dítě zemře!“

1. Mk 5,23; ř.: sestup

⁵⁰ Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil¹ slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

1. Mt 8,13

⁵¹ Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec¹ žije.

1. var.: syn

⁵² Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu¹ hodinu ho opustila horečka.“²

1. ř.: sedmou
2. Mt 8,15

⁵³ Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije. A uvěřil on i celý jeho dům.¹

1. Sk 10,2p; 16,34

⁵⁴ Toto bylo už druhé znamení,¹ které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.

1. 2,11!