¹ ⌈Po těch slovech⌉¹ vyšel Ježíš se svými učedníky za potok² Cedron,³ kde byla zahrada,⁴ do níž vešel on i jeho učedníci.

1. ř.: To pověděv
2. ř.: zimní tok — potok, který v létě vysychá; tj. vádí; HL
3. h.: Kidrón; 2S 15,23p; [ostatní evangelisté popisují jako: na Olivovou horu (L 22,39)]
4. v. 26; tj. Getsemane; Mt 26,36

² Také Juda, který ho zrazoval,¹ to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky.

1. ř.: vydával (srv. Mt 26,16p)

³ Juda¹ vzal s sebou oddíl² vojáků a od velekněží a farizeů strážce³ a přišli tam se ⁴svítilnami, pochodněmi⁵ a zbraněmi.

1. //Mt 26,47—56
2. v. 12; Sk 10,1p
3. 7,32
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
5. Mt 25,1; Zj 4,5; 8,10

⁴ Ježíš, který věděl¹ o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“

1. 6,64; 13,1

⁵ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.¹“ [Ježíš] jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval.²

1. ř.: Nazorejského; 19,19; Mt 2,23p
2. ř.: vydával (srv. Mt 26,16p)

⁶ Jakmile jim řekl: Já jsem, ustoupili dozadu a padli na zem.

⁷ Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.¹“

1. ř.: Nazorejského; 19,19; Mt 2,23p

⁸ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte–li mne, nechte tyto lidi odejít.“

⁹ To aby se naplnilo slovo, které řekl: Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.¹

1. 17,12

¹⁰ Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.¹ Jméno toho otroka bylo Malchos.

1. v. 26

¹¹ Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich,¹ který mi dal Otec?“

1. Mt 20,22

¹² Oddíl,¹ velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho.

1. v. 3

¹³ Přivedli ho nejprve k Annášovi;¹ byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.

1. v. 24; L 3,2

¹⁴ Byl to právě Kaifáš,¹ který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ.²

1. 11,49; Mt 26,3p
2. 11,50

Petrovo první zapření

¹⁵ Za¹ Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník.² Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří,

1. //Mt 26,58—75
2. [asi sám Jan]

¹⁶ Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř.

¹⁷ Tu řekla služka¹ vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“

1. Sk 12,13

¹⁸ Otroci a strážci rozdělali oheň,¹ protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se.

1. oheň z dřevěného uhlí

Ježíš před veleknězem

¹⁹ Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení.

²⁰ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně;¹ učil jsem vždy v synagoze² a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně.

1. 7,26; Sk 20,20
2. 6,59

²¹ Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“

²² Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu¹ se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“

1. Sk 23,2

²³ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“

²⁴ Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.

Petrovo druhé a třetí zapření

²⁵ Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“

²⁶ Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho,¹ řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“

1. v. 10

²⁷ Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal¹ kohout.

1. 13,38

Ježíš před Pilátem

²⁸ Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce.¹ Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst ⌈velikonočního beránka⌉.²

1. ř.: pretoria; Mk 15,16; Sk 23,35p
2. ř.: pascha (Mt 26,2p)

²⁹ Pilát¹ k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“

1. //Mt 27,11—14

³⁰ Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali¹ bychom ti ho.“

1. Mk 10,33; Sk 3,13

³¹ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“

³² ⌈Tak se mělo naplnit⌉¹ Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má² zemřít.

1. ř.: Aby se naplnilo
2. ř.: měl

³³ Pilát tedy opět vešel do vládního paláce,¹ zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král² Židů?“

1. ř.: pretoria; Mk 15,16; Sk 23,35p
2. 19,12

³⁴ Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“

³⁵ Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“

³⁶ Ježíš odpověděl: „Mé království¹ není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“

1. n.: má královská vláda (pod. i dále)

³⁷ Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví¹ pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

1. 3,32

³⁸ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu¹ nenalézám.

1. 19,4

³⁹ Je u vás zvykem, že vám o velikonocích¹ propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

⁴⁰ Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič.¹

1. 10,1; Mt 27,38p