¹ Před velikonočním¹ svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina,² aby z tohoto světa přešel k Otci,³ ⌈protože miloval⌉⁴ své, kteří byli ve světě, miloval⁵ je až do konce.⁶

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)
2. 12,23
3. v. 3; 16,28
4. ř.: milovav
5. v. 34
6. n.: do krajnosti

² Během večeře, když již Ďábel¹ vložil do srdce Judy² Šimona Iškariotského, aby jej vydal,³

1. 8,44
2. 6,71
3. n.: zradil; (n.: …, když (si) již Ďábel vložil do srdce, aby jej Juda … vydal)

³ Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou¹ a že od Boha² vyšel a k Bohu odchází,

1. 3,35
2. 8,42; 9,16

⁴ vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se.¹

1. L 12,37

⁵ Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy¹ a utírat je plátnem, kterým byl přepásán.

1. L 7,44

⁶ Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi ⌈chceš mýt⌉¹ nohy?“

1. ř.: myješ

⁷ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš,¹ potom² však to poznáš.“

1. v. 12
2. 3,22p

⁸ Petr mu řekl: „Nikdy¹ mi nebudeš mýt nohy!“² Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“³

1. 4,14p
2. Mt 16,22; 26,33
3. srv. Dt 12,12

⁹ Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“

¹⁰ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí,¹ ale ne všichni.“

1. 15,3; Ef 5,26

¹¹ Věděl¹ totiž, kdo ho vydává.² Proto řekl: Ne všichni jste čistí.

1. 6,64
2. n.: zrazuje

¹² Když jim umyl nohy [a] vzal si své šaty, opět ⌈zaujal místo u stolu⌉¹ a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?

1. ř.: položil se ke stolu

¹³ Vy mne nazýváte Učitelem¹ a Pánem² a dobře pravíte; jsem jím.

1. 11,28
2. 4,1; 11,2; 20,28; 21,7; Fp 2,11

¹⁴ Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte¹ navzájem umývat nohy.

1. ř. též: jste dlužni; srv. Ř 13,8p

¹⁵ Dal jsem vám příklad,¹ abyste i vy činili, co² jsem já učinil vám.

1. n.: náznak / nástin; Jk 5,10; 1Pt 5,3v; 2,21
2. ř.: jako

¹⁶ Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán,¹ ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.

1. //15,20; Mt 10,24

¹⁷ Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete–li to činit.¹

1. Mt 7,24

¹⁸ Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil.¹ Ale musí² se naplnit Písmo:³ Ten, kdo jí ⌈se mnou⌉⁴ chléb, pozdvihl proti mně svou patu.⁵

1. 6,70!
2. ř.: aby
3. 15,25; 17,12; 18,32; 19,24
4. var.: můj
5. //Ž 41,910

¹⁹ Již teď vám to říkám, dříve než se to stane,¹ abyste potom, až se to stane, uvěřili,² že Já jsem.³

1. 14,29
2. 1,7!
3. 8,24

²⁰ Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“¹

1. //Mt 10,40

Ježíš předpovídá svou zradu

²¹ Když to Ježíš řekl, rozrušil¹ se v duchu² a dosvědčil:³ „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.⁴“

1. Mt 2,3p
2. 11,33
3. ř.: + a řekl
4. //Mt 26,21

²² Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě,¹ o kom to říká.

1. 2K 4,9p

²³ Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval,¹ spočíval u stolu v Ježíšově náručí.²

1. 19,26; 20,2; 21,7.20
2. 1,18

²⁴ Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví.

²⁵ On se naklonil k Ježíšovým prsům¹ a řekl mu: „Pane, kdo to je?“

1. 21,20

²⁶ Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.¹“ Namočil sousto a podal je Judovi² Šimona Iškariotského.

1. Výraz psómion (sousto) může též označovat hořké byliny namočené v ovocné omáčce.
2. 6,71

²⁷ Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan.¹ Ježíš mu řekl: „Co činíš,² učiň rychle!“

1. v. 2
2. n.: chceš učinit

²⁸ Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl.

²⁹ Protože měl Juda pokladnici,¹ domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým.²

1. 12,6
2. 12,5

³⁰ On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.¹

1. L 22,53

³¹ Když¹ Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven² a Bůh byl oslaven v něm.³

1. //Mt 26,33—35
2. 7,39
3. 14,13

³² [Jestliže byl Bůh oslaven v něm,] oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví ho hned.

³³ Dítky,¹ ještě krátce² jsem s vámi. Budete mne hledat, a jako jsem řekl Židům, tak i vám nyní říkám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.³

1. 1J 2,1p
2. 7,33
3. 7,34; 4,21

³⁴ Dávám vám nové přikázání,¹ abyste se navzájem milovali; jako já miluji² vás, abyste se i vy navzájem milovali.

1. 15,12; 1J 2,7; 2J 1,5
2. ř.: jsem miloval (aorist); 3,16

³⁵ Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete–li mít lásku jedni k druhým.“¹

1. 1J 3,14

Předpovězeno Petrovo zapření

³⁶ Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu,¹ tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“

1. v. 33

³⁷ Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši¹ za tebe položím!“

1. 10,17p

³⁸ Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát ⌈mě zapřeš⌉.¹“

1. n.: se mě zřekneš