¹ Tehdy Pilát vzal Ježíše a ⌈dal ho zbičovat⌉.¹

1. ř.: zbičoval; Iz 50,6; Mt 10,17; 20,19

² Vojáci¹ z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť.

1. //Mt 27,27—30

³ A přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, králi Židů! A dávali mu rány.¹

1. n.: facky; 18,22; Mk 14,65

⁴ Pilát vyšel¹ znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“

1. 18,33.38

⁵ Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle,¹ člověk!“²

1. srv. 1,29; Iz 40,9
2. Za 6,12

⁶ Když ho velekněží a strážci¹ uviděli, zvolali: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm vinu nenalézám.“

1. 18,3

⁷ Židé mu odpověděli: „My máme zákon,¹ a podle toho zákona musí zemřít, protože se ⌈vydával za Syna Božího⌉.²“³

1. Lv 24,16
2. ř.: učinil Synem Božím
3. 1,34

⁸ Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více.

⁹ Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď.

¹⁰ Pilát mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit, a že mám pravomoc tě ukřižovat?“

¹¹ Ježíš [mu] odpověděl: „Neměl bys nade¹ mnou žádnou pravomoc,² kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal,³ má větší hřích.“

1. ř.: proti mně
2. Ř 13,1
3. 18,33; Sk 3,13

¹² Od té chvíle ho Pilát usiloval¹ propustit. Židé však křičeli:² „Propustíš–li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“

1. ř.: hledal
2. ř.: vykřikli

¹³ Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici¹ na místě zvaném Kamenná dlažba², hebrejsky Gabbatha.

1. Mt 27,19p
2. ř.: Lithostrótos

¹⁴ Byl den přípravy¹ před velikonocemi,² kolem poledne.³ I řekl Židům: „Hle, váš král.“

1. vv. 31.42
2. ř.: pascha (Mt 26,2p)
3. ř.: šesté hodiny

¹⁵ Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“

¹⁶ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše [a odváděli ho].

Ukřižování

¹⁷ Sám ¹ si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota.

1. //Mt 27,33—44

¹⁸ Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed.

¹⁹ Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis,¹ na kterém bylo napsáno: Ježíš Nazaretský² -- král Židů.

1. se jménem a proviněním odsouzence
2. ř.: Nazorejský

²⁰ Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.

²¹ Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš král Židů, nýbrž on řekl: Jsem král Židů.“

²² Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

²³ Vojáci pak, když Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a ⌈rozdělili je na⌉¹ čtyři díly, každému vojákovi jeden díl. Vzali i košili.² Byla to košile nesešívaná, odshora vcelku utkaná.

1. ř.: učinili
2. spodní oděv; Mt 5,40p

²⁴ Řekli si: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ To aby se naplnilo Písmo, [které praví]: Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.¹ To tedy vojáci učinili.

1. Ž 22,18

²⁵ U¹ Ježíšova kříže stála jeho matka² a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.³

1. //Mt 27,55
2. Mt 12,46
3. 20,1; L 8,2

²⁶ Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval,¹ jak tu stojí, řekl matce: „Ženo,² hle, tvůj syn.“

1. 13,23
2. 2,4

²⁷ Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A od té hodiny si ji ten učedník vzal k sobě.¹

1. ř. eis ta idia (1,11; 16,32); idios — vlastní, pl. ta idia může zn. domov (Sk 21,6) či vlastní záležitosti nebo majetek.

Ježíšova smrt

²⁸ Potom, když Ježíš věděl,¹ že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo,² řekl: „Žízním.“³

1. 13,1
2. v. 24
3. Ž 22,16; 69,22

²⁹ Stála tam nádoba plná octa;¹ nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům.

1. n.: kyselého vína

³⁰ Když Ježíš okusil¹ octa, řekl: „Dokonáno jest.“² Naklonil hlavu a odevzdal ducha.

1. ř.: přijal ocet
2. 4,34; 17,4

Zaopatření Ježíšova těla

³¹ Poněvadž byl den přípravy¹ a Židé ne chtěli, aby těla² zůstala přes³ sobotu na kříži -- tu sobotu byl totiž velký den --, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným⁴ zlámány nohy a aby byli sňati z kříže.

1. v. 14
2. Dt 21,23
3. ř.: v
4. ř.: jim

³² Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

³³ Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali,

³⁴ ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev¹ a voda.

1. 1J 5,6

³⁵ A ten, který to viděl,¹ vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé;² on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.³

1. Sk 10,39; 1Pt 5,1; 1J 1,1—3
2. 21,24
3. var.: věřili

³⁶ To se stalo, aby se naplnilo Písmo: Kost mu nebude zlomena.¹²

1. ř.: rozbita
2. Ex 12,46; Nu 9,12; Ž 34,20

³⁷ A zase ⌈na jiném místě⌉¹ Písmo praví:² Uvidí, koho probodli.³

1. ř.: jiné
2. takto je citát uveden v NS 10×; 7,38; Jk 4,5p
3. //Za 12,10; Zj 1,7

³⁸ Po¹ tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu² před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal³ jeho⁴ tělo.

1. //Mt 27,57—61
2. 7,13
3. n.: vzal / odnesl
4. var.: [Ježíšovo]

³⁹ Přišel také Nikodém,¹ který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber²³ směsi myrhy⁴ a aloe.

1. 3,1
2. 12,3
3. cca 34 kg
4. Ž 45,9

⁴⁰ Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli¹ je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten,² jak je to u Židů při pohřbu zvykem.

1. 11,44
2. 20,5

⁴¹ Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován.¹

1. ř.: položen

⁴² Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko.