¹ Šest¹ dní před velikonocemi² přišel Ježíš do Betanie,³ kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.⁴

1. //Mt 26,6—13
2. 2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)
3. 11,1
4. 11,43

² Připravili mu tam večeři.¹ Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali.²

1. Mk 6,21p
2. Mt 22,10p

³ Tu Marie vzala libru¹ velmi drahého pravého² nardového oleje,³ pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je⁴ svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.

1. římská l. = asi 327 g
2. n.: čistého
3. 11,2
4. ř.: nohy

⁴ Juda [Šimonův], Iškariotský,¹ jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit,²³ řekl:

1. 6,71
2. ř.: vydávat
3. 6,71

⁵ „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů¹ a ty dány chudým?“²

1. Mt 18,28p
2. L 18,22

⁶ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici¹ a bral z toho, co se do ní dávalo.²

1. 13,29
2. L 8,3

⁷ Ježíš řekl: „Nech ji. ⌈Ať jej zachová⌉¹ ke dni mé přípravy k pohřbu.²

1. var.: Uchovala jej
2. 19,40

⁸ Vždyť chudé máte vždycky s sebou,¹ ale mne nemáte vždycky.“

1. Dt 15,11

⁹ Velký zástup¹ Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.

1. 6,2

¹⁰ Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,

¹¹ protože mnozí¹ z Židů kvůli němu odcházeli a věřili² v Ježíše.

1. 11,45
2. ::v. 37; Sk 9,42; 18,8; Ga 2,16

Triumfální vjezd do Jeruzaléma

¹² Nazítří¹ uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky,² že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

1. //Mt 21,4—9
2. v. 1

¹³ Vzali palmové¹ ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna,² požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána,³ král Izraele.“

1. [Zmiňuje se o nich pouze Jan. Musely být zřejmě z Jericha, protože palmy v Jeruzalémě nejsou obvyklé. Používaly se na oslavu vítězství (srv. Zj 7,9).]
2. Ž 118,25p—26
3. //Ž 118,25n

¹⁴ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:

¹⁵ Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.¹

1. //Za 9,9

¹⁶ Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili,¹ ale když byl Ježíš oslaven,² tehdy si vzpomněli,³ že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.

1. Mk 9,32
2. v. 23; 7,39
3. 2,22

¹⁷ Zástup,¹ který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.

1. 11,42

¹⁸ Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení.¹

1. 11,47

¹⁹ Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět¹ jde² za ním!“

1. Sk 17,6; 1J 2,2
2. ř.: odešel

Řekové chtějí vidět Ježíše

²⁰ Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku¹ poklonili² Bohu, byli Řekové.³

1. v. 1
2. 4,20!
3. 7,35

²¹ Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy,¹ a žádali ho: „Pane, chceme² vidět³ Ježíše!“

1. 1,44
2. Mt 12,38; Sk 17,20
3. L 19,3!

²² Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.

²³ Ježíš jim řekl: „Přišla hodina,¹ aby byl oslaven Syn člověka.

1. 2,4

²⁴ Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře,¹ zůstává samo. Zemře–li však, přináší mnohý užitek.

1. 1K 15,36

²⁵ Kdo má rád svou duši,¹ hubí ji; kdo nenávidí² svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.

1. Mt 10,39; 16,25
2. L 14,26

²⁶ Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje,¹ a kde jsem já,² tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí³ Otec.“

1. 8,12
2. 14,3; 17,24; 2K 5,8
3. 1S 2,30

Syn člověka musí být vyvýšen

²⁷ „Nyní je má duše¹ rozrušena.² Co mám říci? Otče,³ zachraň mne od této hodiny? Vždyť proto jsem přišel⁴ k této hodině.

1. Mt 26,38
2. Mt 2,3p
3. Mt 11,25
4. 18,37; 1Tm 1,15

²⁸ Otče, oslav své jméno!“ Z nebe ⌈se ozval⌉¹ hlas:² „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

1. ř.: přišel
2. Mt 3,17

²⁹ Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: Zahřmělo. Jiní říkali: Anděl¹ k němu promluvil.

1. Sk 23,9

³⁰ Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval¹ kvůli mně, ale kvůli² vám.

1. ř.: nestal
2. 11,42

³¹ Nyní je soud¹ nad tímto světem, nyní bude ⌈vládce tohoto světa⌉² vyvržen ven.

1. 3,19
2. 14,30; 16,11; srv. Ef 6,12

³² A já, až budu vyvýšen¹ ze země, přitáhnu² všechny³ k sobě.“

1. 3,14
2. 6,44
3. var.: všechno

³³ Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má¹ zemřít.²

1. ř.: měl
2. 18,32; 21,19

³⁴ Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona,¹ že Mesiáš² zůstává ⌈na věčnost⌉.³ Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“

1. 10,34
2. 1,20p
3. 6,51p

³⁵ Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas¹ je světlo mezi² vámi. Choďte,³ dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě,⁴ neví, kam jde.

1. 7,33
2. var.: s
3. Ef 5,8
4. 1J 1,6; 2,11

³⁶ Dokud máte světlo, věřte¹ v to světlo, abyste se stali syny světla.“² To Ježíš pověděl, odešel a skryl³ se před nimi.

1. 10,38; 12,46; 14,1
2. L 16,8
3. 8,59

Nevěra Židů

³⁷ Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili¹ v něho;

1. ::v. 42; 7,5

³⁸ ⌈a tak⌉¹ se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena² Pánova paže?³⁴

1. ř.: aby
2. 17,6; Mt 16,17
3. ř.: rameno
4. Iz 53,1

³⁹ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

⁴⁰ Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.¹

1. //Iz 6,10

⁴¹ To řekl Izaiáš, protože¹ spatřil jeho slávu² a mluvil o něm.³

1. var.: když
2. 11,40; Iz 6,1
3. L 24,27

⁴² Přece však i mnozí¹ z vůdců v něho uvěřili,² ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni³ ze synagogy.

1. 12,11
2. 7,31!
3. 9,22

⁴³ Zamilovali si lidskou slávu¹ víc než slávu Boží.

1. 5,41

Ježíš mluví a jedná za Otce

⁴⁴ Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.¹

1. 4,34

⁴⁵ A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.

⁴⁶ Já jsem přišel na svět jako světlo,¹ aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

1. 1,4

⁴⁷ A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová¹ je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.²

1. var.: neuvěří jim
2. 3,17; 10,9; L 19,10

⁴⁸ Kdo mne odmítá a nepřijímá¹ moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.

1. ::Sk 8,14

⁴⁹ Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.

⁵⁰ A vím, že jeho¹ přikázání je věčný život.² Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

1. ř.: to jeho
2. 3,15!