¹ Potom¹ byl židovský svátek² a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

1. 3,22p
2. [není jasné, jestli toto byly čtvrté Velikonoce zmiňované v J (2,13; 6,4; 11,55) nebo zdali toto byl nějaký jiný ze tří hl. žid. svátků (Dt 16,16; J 7,2)]

² V Jeruzalémě je u Ovčí brány¹ rybník, hebrejsky zvaný Bethesda,² který má pět sloupořadí.³

1. [v blízkosti chrámu; Neh 3,1p]
2. var.: Betsaida / Betzatha
3. n.: kolonád

³ V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, [kteří čekali na pohyb vody.

⁴ Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí].

⁵ Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let.¹

1. srv. Sk 4,22

⁶ Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš¹ ⌈být uzdraven⌉?²“

1. 15,7; Mk 10,51
2. ř.: se stát zdravým

⁷ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho,¹ kdo by mě snesl² do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“

1. ř.: člověka; Ž 72,12; 142,5
2. ř.: hodil

⁸ Ježíš mu řekl: „Vstaň,¹ vezmi své lehátko a choď.“

1. Mt 9,6

⁹ A hned¹ byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota.²

1. Mt 8,3!
2. 9,14

¹⁰ Židé¹ tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno,² abys nosil [své] lehátko.“

1. 1,19
2. 7,23; L 6,2

¹¹ On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lehátko a choď.“

¹² Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi [své lehátko] a choď?“

¹³ Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil¹ v zástupu, který na tom místě byl.

1. 8,59

¹⁴ Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš,¹ aby se ti nepřihodilo něco horšího.“²

1. 8,11
2. Mt 12,45

Autorita Syna

¹⁵ Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

¹⁶ Proto Židé Ježíše pronásledovali [a usilovali ho zabít],¹ že tyto věci činil v sobotu.

1. 7,1.19n.25; 11,53; L 6,11

¹⁷ Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec¹ až dosud pracuje, i já pracuji.“

1. 6,32; 8,54; 10,29; 12,49; 14,23; 15,1.8; Mt 16,17!; 2K 1,3

¹⁸ Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným¹ Bohu.²

1. Fp 2,6p
2. 10,33; 19,7

¹⁹ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen,¹ pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit² nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

1. 1,51p
2. v. 30; 6,38; 8,28

²⁰ Neboť Otec miluje¹ Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší² skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli.³

1. n.: má rád (ř. filein); 3,35v; Mt 3,17
2. 14,12
3. 7,21

²¹ Jako totiž Otec křísí¹ mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje² ty, které chce.

1. n.: probouzí
2. 11,43; L 7,14

²² Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud¹ svěřil² Synu,

1. v. 27; 9,39; Sk 10,42
2. ř.: dal

²³ aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce,¹ který ho poslal.²

1. 1J 2,23
2. vv. 30.36nn; 3,34!

²⁴ Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život¹ a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.²

1. v. 39; 3,15!
2. 1J 3,14

²⁵ Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina,¹ a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.

1. 4,21!

²⁶ Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život¹ sám v sobě.

1. 1,4; 6,57

²⁷ A dal mu pravomoc konat soud,¹ protože je Syn člověka.

1. v. 22

²⁸ Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina,¹ v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

1. 4,21

²⁹ a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, ⌈budou vzkříšeni k životu⌉,¹ a ti, kdo jednali zle, ⌈budou vzkříšeni k soudu⌉.²“

1. ř.: ke vzkříšení života
2. ř.: ke vzkř. soudu; Sk 24,15; 1K 15,52

Svědectví o Synu

³⁰ „Já sám od sebe nemohu dělat¹ nic. Jak slyším, tak soudím,² a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“³

1. v. 19
2. 8,16
3. v. 23

³¹ „Svědčím–li já sám o sobě,¹ není mé svědectví pravé.²

1. 8,14
2. ř.: pravdivé

³² Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává,¹ je pravdivé.

1. ř.: svědčí

³³ Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví¹ Pravdě.

1. 1,7

³⁴ Já sice nepřijímám svědectví¹ od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni.

1. 1J 5,9

³⁵ On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle.¹

1. 2Pt 1,19

³⁶ Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky,¹ které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec.

1. 10,25; 14,11; 15,24; Mt 11,4

³⁷ A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví.¹ Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli² jeho podobu

1. 8,18
2. 1,18; Dt 4,12

³⁸ a jeho slovo ve vás nezůstává,¹ protože nevěříte tomu, koho on poslal.

1. 15,7; 1J 2,14

³⁹ Zkoumáte¹ Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.

1. 7,52

⁴⁰ Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“

⁴¹ „Slávu od lidí¹ nepřijímám.

1. Ř 2,29; 1Te 2,6

⁴² Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku ⌈k Bohu⌉.¹

1. n.: Boží

⁴³ Já jsem přišel¹ ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

1. 3,2; 9,39; 10,10; 12,27.46; L 12,49

⁴⁴ Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu¹ jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného² Boha, nehledáte?

1. 7,18
2. 17,3; 1Tm 1,17

⁴⁵ Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš,¹ v něhož doufáte.

1. 9,28; Mt 19,7n; L 16,29; 24,27; Sk 26,22

⁴⁶ Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.

⁴⁷ Nevěříte–li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“