¹ Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie,¹ z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.²

1. 12,1; Mt 21,17p
2. L 10,38—42

² Byla to ta Marie, která Pána¹ pomazala² vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.

1. 4,1
2. 12,3

³ Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“

⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě,¹ aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“²

1. v. 40; Ž 19,1; Sk 7,55; Fp 1,11
2. 9,3

⁵ Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.

⁶ Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.

⁷ Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“¹

1. 4,47; 10,40

⁸ Učedníci mu řekli: „Rabbi,¹ teď tě Židé chtěli ukamenovat,² a zase tam chceš jít?“

1. 1,38p
2. 10,31

⁹ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

¹⁰ Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“¹

1. 12,35

¹¹ To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul;¹ ale jdu, abych ho probudil.“

1. Mt 9,24; Sk 7,60

¹² Učedníci mu řekli: „Pane, spí–li, bude v pořádku.“

¹³ Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o ¹přirozeném spánku.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.

¹⁵ A kvůli vám¹ se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili.² Pojďme k němu.“

1. v. 42; 12,30
2. 1,7!

¹⁶ Tomáš,¹ řečený Didymos,² řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“

1. 20,24; 21,2; Mk 3,18
2. ř. Dvojče

Ježíš je vzkříšení i život

¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři¹ dny v hrobě.

1. v. 39

¹⁸ Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.¹

1. cca 2,8 km; 6,19p

¹⁹ Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili¹ ve smutku pro [jejich] bratra.

1. Jb 2,11

²⁰ Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.

²¹ Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.¹

1. v. 32

²² [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“

²³ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“

²⁴ Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“¹

1. Da 12,2; Sk 24,15

²⁵ Ježíš jí řekl: „Já jsem¹ vzkříšení i život.² Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

1. 6,35!
2. 5,26; 14,6

²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne,¹ jistě nezemře ⌈na věčnost⌉.² Věříš tomu?“

1. 6,47
2. 6,51

²⁷ Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš,¹ Syn Boží, ⌈který má přijít⌉² na svět.“³

1. 10,24; Mt 16,16
2. ř.: ten přicházející
3. 6,14

²⁸ Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel¹ je tu a volá tě.“

1. 1,38!

²⁹ Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

³⁰ Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.

³¹ Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; ⌈domnívali se⌉,¹ že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.

1. var.: říkali

³² Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“¹

1. v. 21

³³ Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil,¹ zachvěl se

1. 12,27; 13,21

³⁴ a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“¹

1. 1,46

³⁵ Ježíš zaplakal.¹

1. L 19,41

³⁶ Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“¹

1. v. 3

³⁷ Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého,¹ způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“

1. 9,7

Lazar navrácen k životu

³⁸ Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

³⁹ Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý¹ den.“

1. v. 17

⁴⁰ Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“¹

1. v. 4; 12,41; Ž 19,1; Sk 7,55; 2K 4,6; Zj 21,11

⁴¹ Odstranili tedy kámen.¹ Ježíš pozvedl oči² vzhůru a řekl: „Otče,³ děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.⁴

1. Mt 27,60
2. 17,1; L 18,13
3. Mt 11,25
4. Ž 6,10!; He 5,7

⁴² Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli¹ zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“²

1. v. 15
2. 3,34; 17,3

⁴³ A když to řekl, silným hlasem¹ zvolal: „Lazare, pojď ven!“²

1. Mt 27,46
2. 1Kr 17,21n; Sk 9,40

⁴⁴ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna¹ a jeho tvář byla zavinuta šátkem.² Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“

1. 19,40
2. 20,7

Rozhodnutí Ježíše zabít

⁴⁵ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili,¹ co učinil, v něho uvěřili.²

1. 2,23
2. 7,31!; 12,11

⁴⁶ Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.

⁴⁷ Velekněží a farizeové¹ shromáždili veleradu² a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.³

1. v. 57; 7,32!
2. Mt 5,22p
3. 2,11!

⁴⁸ Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané¹ a vezmou nám toto místo² i národ.“

1. Sk 16,21.38
2. tzn. chrám; Mt 24,15

⁴⁹ Jeden z nich, nějaký Kaifáš,¹ který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete;

1. Mt 26,3

⁵⁰ ani nemyslíte na to, že je pro vás¹ lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“²

1. var.: nás
2. 18,14

⁵¹ Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,

⁵² a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti¹ shromáždil v jedno.²

1. 1,12
2. 10,16

⁵³ Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.¹

1. Mt 26,4; Mk 14,1

⁵⁴ Ježíš pak již nechodil¹ veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,² a tam zůstal s učedníky.

1. 7,1
2. [identifikace místa není jistá — je navrhováno dnešní Et–Taijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18,23) či Efrónem (2Pa 13,19), což by bylo cca 19—24 km SV od Jeruzaléma]

⁵⁵ Byly blízko židovské velikonoce¹ a mnozí z venkova² vystupovali před svátky³ do Jeruzaléma, aby se očistili.⁴

1. 2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)
2. n.: z té krajiny
3. 2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)
4. 18,28; 2Pa 30,17n

⁵⁶ Hledali¹ Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“

1. 7,11

⁵⁷ Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.