¹ Potom¹ Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.²

1. 3,22p; //Mt 14,13—21
2. 21,1; jezero (L 5,1) Tiberiadské (resp. Genezeretské) — v textu ponecháváme podle ř. moře

² Šel za ním velký zástup,¹ protože viděli znamení,² která činil na nemocných.

1. 12,9.12; Mt 14,14!
2. vv. 14.26.31; 2,11!

³ Ježíš vystoupil na horu¹ a tam se posadil se svými učedníky.

1. Mt 5,1

⁴ Byly blízko velikonoce,¹ židovský svátek.

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

⁵ Když Ježíš pozdvihl oči¹ a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi:² „Kde nakoupíme ³chleba, aby se tito lidé najedli?“

1. 17,1; Dt 3,27p; L 6,20
2. 1,43
3. pl., množné číslo (plurál)

⁶ To říkal, aby ho zkoušel;¹ sám totiž věděl, co chce dělat.

1. Dt 8,2

⁷ Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů¹ nestačí, aby si každý trochu vzal.“

1. Mt 18,28p

⁸ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra,¹ mu řekl:

1. 1,40

⁹ „Tady je chlapec, který má pět ječných¹ chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“

1. Sd 7,13p; 2Kr 4,42; Zj 6,6

¹⁰ Ježíš řekl: „⌈Postarejte se⌉,¹ ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy.² I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc.

1. ř.: u Učiňte
2. Mk 6,39

¹¹ Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky¹ a rozdělil je² sedícím;³ stejně i z ryb dostali, kolik chtěli.

1. v. 23; Mt 15,36
2. var: + učedníkům a učedníci
3. ř.: stolujícím; 13,28; Mt 9,10p

¹² Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé¹ úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.²“

1. v ř. spíše přebylé
2. ř.: nezahynulo / nebylo ztraceno

¹³ Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší.

¹⁴ Když ti lidé viděli znamení,¹ které [Ježíš] učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok,² ⌈který má přijít⌉³ na svět.“

1. v. 2
2. Mt 16,14!
3. ř.: ten přicházející

¹⁵ Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem,¹ odešel opět na horu, zcela sám.

1. 18,36

Ježíš kráčí po moři

¹⁶ Když¹ nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,

1. //Mt 14,22—33

¹⁷ nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum.¹ Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel.

1. vv. 24.59; 2,12

¹⁸ Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný¹ vítr.

1. ř.: velký

¹⁹ Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií,¹ uviděli Ježíše kráčet po moři² a blížit se k lodi, a ulekli se.³

1. tj. asi 5,5 km; 11,18; Mt 14,24p; Zj 14,20
2. [bylo široké 12 — 20 km; učedníci byli tedy asi ve 1/4 až 1/2]
3. L 8,35; 9,34; 24,37

²⁰ On však jim řekl: „Já jsem¹ to, nebojte se.“

1. 4,26; 18,5

²¹ Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu,¹ ke kterému jeli.

1. ř.: země

Chléb života

²² Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml,¹ že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami.

1. ř.: uviděl

²³ Jiné čluny z Tiberiady¹ [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán² vzdal díky.³

1. v. 1
2. L 7,13
3. v. 11

²⁴ Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce¹ Ježíše.

1. 7,11; 18,4; 20,15; Mk 1,37; Fp 2,21

²⁵ Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabbi,¹ kdy ses sem dostal?“

1. 1,38p

²⁶ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli ¹znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se.²

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Ř 16,18; Fp 3,19

²⁷ Pracujte ne pro pokrm,¹ který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému,² který vám dá Syn člověka;³ neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“⁴

1. Iz 55,2
2. 3,15n
3. v. 53; 1,51!
4. 1K 9,2; 2Tm 2,19

²⁸ Řekli mu: „Co máme dělat,¹ abychom konali Boží skutky?“²

1. Mi 6,8; L 10,25; Sk 2,37; 16,30
2. Zj 2,26

²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili¹ v toho, kterého on poslal.“²

1. 1J 3,23
2. vv. 38n.44.57; 3,34!

³⁰ Řekli mu: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš?

³¹ Naši otcové jedli v pustině manu,¹ jak je napsáno: Dal jim jíst chléb z nebe.²“

1. vv. 49.58; Ex 16,35; Dt 8,3; Zj 2,17
2. Neh 9,15; Ž 78,24

³² Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec¹ vám dává ten pravý² chléb z nebe.

1. 5,17!
2. 1,9

³³ Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

³⁴ Řekli mu tedy: „Pane, dávej¹ nám tento chléb stále.“

1. 4,15

³⁵ Ježíš jim řekl: „Já jsem¹ ten chléb² života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět,³ a ⌈kdo věří ve mne⌉,⁴ nebude nikdy žíznit.⁵

1. 8,12; 10,7; 10,11; 11,25; 14,6; 15,1; [první ze sedmi J. výroků začínajících důrazným „Já jsem“, ve kterém je slyšet ohlas Ex 3,14; srv. též J 4,26; 13,19]
2. vv. 48.51
3. Iz 49,10; Zj 7,16
4. v. 47; 7,38; 11,25; 12,44; 14,12
5. 4,14

³⁶ Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte.

³⁷ Každý, koho mi Otec dává,¹ přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

1. 17,2.12; 18,9

³⁸ Neboť jsem sestoupil z nebe,¹ ne abych činil svou vůli,² ale vůli toho, který mne poslal.

1. 3,13
2. 4,34; Mt 26,39

³⁹ A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den.¹

1. v. 54; 11,24

⁴⁰ Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí¹ Syna a věří v něho, měl život věčný;² a já ho vzkřísím v poslední den.“

1. 12,45; ::14,17
2. vv. 27.47.54.68; 3,15!

Napomenutí Židů

⁴¹ Židé proti němu reptali,¹ že řekl: Já jsem chléb, který sestoupil z nebe²

1. v. 52.61; Ex 16,8; L 15,2
2. v. 33

⁴² a říkali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův?¹ My známe² jeho otce i matku. Jak tedy³ může říkat: Sestoupil jsem z nebe?“

1. L 4,22
2. 7,28; 9,24p
3. var.: teď

⁴³ Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou.

⁴⁴ Nikdo nemůže¹ přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne² Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

1. v. 65
2. 12,32

⁴⁵ V Prorocích¹ je napsáno: A budou všichni vyučeni od Boha.² Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně.

1. Sk 7,42; 13,40; 24,14
2. Iz 54,13

⁴⁶ Ne že by někdo Otce viděl, kromě ⌈toho, kdo je⌉¹ od Boha;² ten viděl Otce.

1. ř.: toho jsoucího
2. 9,16

⁴⁷ Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný.

⁴⁸ Já jsem chléb života.

⁴⁹ Vaši otcové jedli v pustině manu,¹ a zemřeli.

1. v. 31

⁵⁰ Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.

⁵¹ Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít ⌈na věčnost⌉.¹ A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“

1. ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aióna–srv. 4,14p)

Slova věčného života odradila mnohé

⁵² Židé se hádali¹ mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“

1. 9,16; 10,19

⁵³ Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete–li jíst tělo Syna člověka¹ a nebudete–li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

1. v. 27

⁵⁴ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.¹