¹ Proč¹ se bouří² národy, proč lidé přemítají³ ⌈o prázdných věcech?⌉⁴

1. (řečnická otázka má v sobě podtón: Jak se odvažují …)
2. srv. Da 6,7.12; Ž 55,14; LXX: zuří; srv. 46,7v; //Sk 4,25n; Zj 11,18
3. n.: uvažují; viz 1,2p; 38,13; Př 24,2; srv. Ž 21,12v
4. n : zbytečně [— to proto, že jejich zlé plány selžou]; Jr 51,58; Abk 2,13; n : hloupých v. (Jk 2,20p)

² Srocují se králové světa a mocnáři¹ se spolu ²radí³ proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.⁴

1. Sd 5,3; Př 8,15
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. 31,14
4. [Žalm mluví o davidovském králi (v. 6n; 1S 9,16p!), konečné naplnění se týká Ježíše Krista (J 1,41; výrazy Mesiáš i Kristus znamenají oba: Pomazaný)]

^{3 1}Zpřetrhejme jejich pouta,^{2 3}odvrhněme⁴ jejich provazy.

1. kohorativ
2. [králové přirovnávají vládu Boha a jeho pomazaného (tj. krále) ke spoutání, resp. uvěznění; srv. Jr 27,2p] Srv. Iz 28,22; Jr 5,5
3. kohorativ
4. n.: strhněme ze sebe

⁴ Ten, jenž trůní¹ na nebesích,² se směje.³ Panovník se jim vysmívá.

1. 9,8.12; 22,4; Iz 40,22
2. 11,4; 115,3; Dt 4,39; Iz 66,1
3. 37,13; 59,9; Př 1,26

⁵ Jednou k nim promluví v hněvu,¹ ve svém rozlícení je vyděsí.²

1. 6,2; 7,7; 76,8; Dt 6,15; Mi 5,14
2. 83,16; Jb 23,16

⁶ Já jsem ustanovil¹ svého krále na Sijónu,² na své svaté hoře.³

1. h.: vylil (snad ve smyslu: vylil olej, tj. posvětil)
2. 78,68; 2S 5,7p
3. 3,5; 15,1; 24,3; 43,3!

⁷ ⌈Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi:⌉¹ Ty jsi můj syn,² já jsem tě dnes zplodil.³

1. h.: Budu vyprávět o H. ustanoveních; n.(dle akcentů TM): Přednesu ustanovení. Hospodin mi řekl:
2. 2S 7,14; Ž 89,28; Mt 3,17
3. //Sk 13,33; //He 1,5

⁸ Požádej mě a dám¹ ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.²

1. 1Kr 3,5
2. 22,28; 59,14; 67,8; 1S 2,10p!

⁹ Roztlučeš je¹ železnou holí² a jako hliněnou³ nádobu je roztříštíš.⁴

1. n.: Budeš nad nimi panovat; LXX: pást. LXX předpokládá jinou vokalizaci než TM, kterého se drží většina překladů.
2. n.: žezlem; 23,4; Iz 14,5
3. srv. 2S 17,28; Jr 19,11
4. Jr 51,20nn; //Zj 2,27; 12,5; 19,15

¹⁰ Nuže,¹ králové, ⌈jednejte rozumně!⌉^{2 3}Soudcové země, ⌈dejte si poradit!⌉⁴

1. n.: Proto
2. Joz 1,7; Jr 10,21
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. Jr 6,8; n.: nechte se varovat (Ez 23,48)

¹¹ Služte¹ Hospodinu s bázní² a ⌈jásejte s chvěním!⌉³

1. 72,11; 100,2; Iz 19,21; 60,12; He 12,28v; n : Poddejte se
2. Fp 2,12
3. n.: naříkejte (srv. Oz 10,5!) s třesením (Iz 33,14) / uctívejte v bázni; $

¹² Líbejte¹ syna,² ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě,³ jestliže jen málo vzplane jeho hněv.⁴ Blahoslavení⁵ jsou všichni, kdo v něm hledají⁶ útočiště.

1. n : Podvolte se …; [snad míněno líbání nohou jako znamení podřízenosti; srv. 1S 10,1; 1Kr 19,18; Oz 13,2]
2. J 5,23
3. 1,6
4. Zj 6,16n
5. 1,1p
6. 5,12; 7,2; 11,1; 31,2; 34,9