¹ Pro vedoucího chval. Davidův žalm.¹

1. [Ze 7 kajících žalmů (6,1p) se v liturgii tento objevuje nejčastěji (zvl. v. 17)]

² Když k němu přišel prorok Nátan¹ poté, co David vešel² k Bat–šebě.³

1. 2S 12,1—7
2. 2S 12,24
3. 2S 11,3n

³ Smiluj¹ se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství!² Podle svého hojného slitování³ vymaž⁴ má přestoupení!⁵

1. 4,2!; 56,2; 2S 12,22; L 18,13
2. LXX, Vul: podle množství svého milosrdenství; 25,7!
3. 69,17; Neh 9,19; Da 9,18
4. v. 11; Iz 43,25; Jr 18,23; Sk 3,19; Ko 2,14
5. 32,1; 65,4; Iz 44,22

⁴ Dokonale¹ mě umyj² od mého provinění³ a od mého hříchu⁴ mě očisti.⁵

1. K: Rozmnožením; Q: Rozmnož (i jinde používáno volně pro zintenzivnění významu slsa: velmi / velký — Gn 21,20; Dt 8,13; 1S 26,21)
2. v. 9; Jr 2,22; 4,14; (dosl. je slso používáno nikoliv pro mytí, ale pro praní — Nu 19,7n.19); Iz 1,16v
3. 31,11
4. [stejné tři výrazy vyjadřující různé stránky hříchu jsou použity v Ex 34,7]
5. Př 20,9; Jr 33,8; Ez 36,25

⁵ Já svá přestoupení¹ uznávám,² svůj hřích mám před sebou ustavičně.

1. LXX, Vul: sg.
2. 32,5; Iz 59,12

⁶ Proti tobě¹ samému jsem zhřešil,² udělal jsem to, co je zlé v tvých očích.³ A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud.⁴

1. Gn 20,6; 39,9; 2S 12,13; L 15,18; srv. Př 14,13
2. 41,5
3. Nu 32,13p; 2S 12,9; ::Dt 6,18
4. LXX, Vul: zvítězíš, když budeš souzen; //Ř 3,4

⁷ Hle, byl jsem zplozen v nepravosti,^{1 2}matka mě počala v hříchu.³

1. LXX, Vul: pl.
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. LXX, Vul: pl.; srv. 58,4; Gn 8,21

⁸ Hle, ty ¹máš zalíbení v ⌈niterné² opravdovosti³ a vskrytu mi dáváš poznat⁴ moudrost.⌉⁵

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. Jb 38,36
3. h.: pravdě (15,2) ve skrytých místech
4. Př 2,6; Kaz 2,26; Jk 1,5
5. 111,10; n.: v pravdě o tom, co je skryté; dej mi poznat moudrost o skrytých věcech; $

⁹ Očisti mě od hříchu yzopem,¹ a budu čistý,² umyj³ mě, a budu nad sníh⁴ bělejší.⁵

1. Ex 12,22n; Lv 14,6; Nu 19,6.18
2. 1J 1,7
3. v. 4
4. Da 7,9
5. Iz 1,18; Zj 7,14

¹⁰ Dej, ať uslyším ⌈veselí a radost,⌉¹ ať se zaradují kosti,² kterés zdeptal.³

1. Iz 35,10; Jr 15,16; Jl 1,16
2. 6,3; 32,3
3. 44,20

¹¹ ⌈Skryj svou tvář⌉¹ před mými hříchy a všechna má provinění vymaž.²

1. [„skrýt tvář“ obv. vyjadřuje odejmutí něčí přízně (srv. 13,2!; 27,9; 30,8), zde však vyjadřuje prosbu, aby Bůh již nehleděl na jeho hříchy]; ::90,8; srv. Jr 16,17
2. v. 3; Iz 43,25; Jr 18,23

¹² Stvoř¹ mi čisté srdce,² ó Bože! Obnov³ v mém nitru pevného⁴ ducha!⁵

1. Gn 1,1p; Ef 2,10
2. 24,4; 1S 10,6.9; Jr 24,7; 32,39, Mt 5,8
3. Ez 18,31v; Ř 12,2; Ko 3,10
4. 57,8; 78,37
5. Ez 11,19; 36,26n; srv. 2K 5,17; Ga 6,15

¹³ Neodvrhuj¹ mě ⌈od své tváře,⌉² svého svatého Ducha³ mi⁴ neber!

1. 71,9; 2Kr 13,23; 2Pa 7,20
2. n : od sebe / ze své přítomnosti; srv. 140,14
3. Tato dvojí prosba je vlastně jedna — srv. 139,7 a Ez 39,29. Viz i 1S 16,1.14 a 2S 7,15. Výraz „svatý Duch“ se v StS vyskytuje pouze zde a v Iz 63,10n (oproti častému Duch Hospodinův — @Sd 3,10; 1S 16,13n; aj.).
4. h.: ode mě

^{14 1}Vrať mi veselí ze své spásy² a ⌈³upevni⁴ ve mně šlechetného⁵ ducha.⌉⁶

1. imperativ zesílený suffixem -á (enfatický imperativ)
2. 9,15; 35,9
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. vazba je použita dle Gn 27,37!; h. slso se užívá též v souvislosti se vzkládáním rukou (Nu 8,10; 27,18), i jinak (podepřít — Ž 3,6; Iz 59,16)
5. LXX, Vul: vladařského — viz i 110,3
6. n.: podepři mě ochotným duchem; [tak, abych s radostí a spontánně poslouchal Boží příkazy]; $

^{15 1}Budu vyučovat vzpurníky² tvým cestám³ a hříšníci se navrátí⁴ k tobě.

1. kohorativ
2. 37,38; Iz 46,8
3. [„cestami“ jsou mnohdy myšleny Boží příkazy, resp. způsob života (18,22; 25,4.8n; Dt 8,6), ale zde je asi řeč o Božím „způsobu“ — milosrdenství, které vede ku pokání; srv. Ř 2,4]; srv. L 22,32
4. Dt 4,30p; Za 1,3

¹⁶ Uchraň¹ mě před proléváním krve,² Bože! Bože, má spáso,³ můj jazyk jásá⁴ nad tvou spravedlností.⁵

1. h.: Vysvoboď; 39,9
2. [resp. od viny, kterou krveprolití působí; Ez 33,8]; srv. 2S 11,17 a 12,9
3. 18,47!; 38,23
4. 33,1; 59,17
5. 35,28; 71,15; Iz 45,21

¹⁷ Panovníku, ¹otevři² mé rty, má ústa budou zvěstovat³ tvou chválu.⁴

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Ez 3,27; [rty byly zavřené nikoliv pro fyzickou neschopnost mluvit (L 1,20.64; Mk 7,34), ale hanbou způsobenou nepravostí (Gn 44,16; Ez 16,63; Mt 22,12; Ř 3,19)]
3. n.: ať má ústa ()zvěstují; 22,32
4. n.: tvé chvályhodné skutky; 9,15; 34,2p; 40,4; 71,8!

¹⁸ Neměl bys zalíbení v oběti, i kdy bych ji předložil;¹ po zápalné oběti netoužíš.²

1. LXX, Vul: Kdybys chtěl oběť, byl bych ji dal
2. 40,7; srv. 1S 15,22; Mi 6,6—7; srv. Mt 6,23n

^{19 1}Oběť Bohu² je zkroušený³ duch. Bože, ty nepohrdneš⁴ zkroušeným⁵ a pokořeným⁶ srdcem.⁷

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.:+ milá / přijatelná; Ř 12,1
3. 34,19
4. LXX, Vul: Bůh nepohrdá; 22,25
5. h.: zlomeným; 147,3; Iz 61,1
6. n.: zkrušeným; 10,10; 38,9
7. L 18,13n

²⁰ Ve své přízni prokaž¹ dobro Sijónu,^{2 3}vybuduj⁴ jeruzalémské hradby!

1. 119,68; 125,4; Gn 32,10; Ex 1,20; Dt 8,16; 30,5; Jr 32,40; Za 8,15
2. 69,36; Iz 51,3; LXX, Vul: + Hospodine
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 102,17; 147,2

²¹ Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti,¹ zápalné oběti i celopaly.² Tehdy budou ³obětovat býčky⁴ na tvém oltáři.

1. 4,6; Dt 33,19
2. Dt 33,10
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. 66,15