¹ Davidův žalm. Hospodin je mé světlo¹ i má spása,² koho bych se bál?³ Hospodin je záštita⁴ mého života, koho bych se lekal?⁵

1. 43,3; 44,4; 2S 22,29; Iz 10,17; 60,19n; Mi 7,8; srv. J 1,4
2. 62,8; 118,14; Jb 13,16; Iz 33,2
3. 3,7; 23,4; 46,3; 49,6; 56,5.12; 118,6
4. 28,8; 31,5; 37,39; 43,2; Ex 15,12
5. ::Dt 28,66; n.: strachoval; Iz 12,2

² Když se ke mně přiblížili zlovolníci,¹ aby ⌈pozřeli mé ²tělo,⌉³ moji protivníci⁴ a ⁵nepřátelé, sami klopýtli⁶ a padli.⁷

1. 22,17
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
3. 14,4; [výrazu lze rozumět jako přirovnání nepřátel ke zvěři (7,3p), která touží po kořisti; jiní chápou vazbu jako idiom pro pomluvu (srv. Da 3,8; 6,24)]
4. 3,2; 13,5; 44,6; 89,24; 106,11; 119,139
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. 9,4; (h. pf. obou sloves lze chápat také jako způsob zobecnění a jistoty: klopýtnou a padnou); [použití spojení obou sloves na jiných místech poukazuje na zásah Božími prostředky — Iz 3,8; 31,3; Jr 46,6; 50,32; srv. 6,21]
7. 20,8; ::37,24; Da 11,19

³ Kdyby se proti mně položilo¹ vojsko,² mé srdce se nebude bát. Kdyby se proti mně zvedla bitva, i tehdy³ budu doufat.⁴

1. h.: utábořilo; 1Kr 20,27
2. h. výraz „tábor“ se pro vojsko používá často; 1S 28,5!
3. h.: v tom / v takové situaci
4. 21,8; Iz 37,10

⁴ O jedno¹ jsem Hospodina žádal, to jedno jsem ²hledal:³ A bych přebýval v domě⁴ Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru⁵ a abych mohl přemítat⁶ v jeho chrámu.⁷

1. L 10,42
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. n.: usiluji
4. 5,8; 23,6; 26,8; 42,5; 84,5.11; 61,5v
5. n.: laskavost; 90,17; 135,3
6. n.: zkoumat. Význam tohoto slova není zcela jasný. Patrně souvisí se slovem „jitro“ a může znamenat „hledat Hospodina každé jitro“
7. 63,3; 65,5

⁵ V den¹ zlý mě schová² ve své skrýši,³ skryje⁴ mě v úkrytu⁵ svého stanu,⁶ na skálu⁷ mě zdvihne.

1. 41,2; Jr 17,17; 51,2; srv. Ž 10,1; Jr 2,28
2. srv. Joz 2,4
3. srv. Jr 25,38; n.(při jiném čtení): stánku [stejně jako v paralelním výrazu stan je asi míněn chrám (srv. Pl 2,6) a princip azylu u oltáře]
4. 17,8
5. 31,21!; 32,7; 91,1
6. v. 6; 15,1
7. 18,3; 40,3v

⁶ A teď ⌈zvedám¹ hlavu⌉² nad své nepřátele³ kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků,⁴ budu zpívat⁵ a opěvovat⁶ Hospodina.⁷

1. 1S 2,1
2. h.: se pozvedá má hlava; 3,4; 110,7
3. 2S 22,49
4. n.: s radostným křikem; 33,3; srv. Ezd 3,13; Ž 107,22
5. 13,6
6. 92,2; 147,7
7. Ef 5,19

⁷ ⌈Slyš, Hospodine, když hlasitě ¹volám,⌉² smiluj³ se nade mnou a odpověz mi!

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. n: Slyš … můj hlas, když volám; 3,5!
3. 4,2

⁸ ⌈Ohledně tebe svému srdci⌉^{1 2}připomínám slova: Hledejte³ mou tvář!⁴ A já tvou tvář ⁵hledám, Hospodine!

1. n.: O tobě říká mé srdce; $
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. 24,6v; 40,17; 2Pa 11,16; Sf 2,3
4. 1Pa 16,11; n : přítomnost (srv. 2S 21,1; Oz 5,15!; Jr 4,1; Ez 21,21)
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁹ Neskrývej¹ přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka -- býval jsi mou pomocí.² Nenech mě, neopouštěj³ mě, Bože, má spáso!

1. 13,2!; 69,18; 102,3; 143,7
2. 40,18; 46,2
3. 38,22; 71,9.18; 119,8

¹⁰ I kdyby mě opustili¹ můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine.²

1. (pro myšlenku opuštění blízkými srv. 38,12; 69,9; Jb 19,13n; Iz 49,15; Mt 12,48n; 26,56; 2Tm 4,16)
2. h.: shromáždí (ve smyslu: vezme / přijme — srv. Joz 20,4; 2S 11,27!); Iz 63,16

¹¹ Vyuč¹ mě, Hospodine, své cestě,² veď³ mě rovnou⁴ stezkou, vždyť na mě číhají!⁵

1. 32,8; 86,11; 119,33
2. 25,4
3. 139,24; 143,10; Ex 13,17
4. [ani ne tak bez překážek, jako spíš správnou z Božího pohledu]
5. n.: kvůli těm, kdo …; 5,9; 54,7; 56,3; 59,11

¹² Nevydávej mě choutkám¹ mých protivníků,² neboť proti mně ³povstávají⁴ lživí svědkové⁵ a zlovolný⁶ žalobce.⁷

1. h.: duši; 41,3; Př 13,2; Ez 16,27!; pro tento významový odstín výrazu nefeš srv. Př 23,2
2. 31,9v
3. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
4. 3,2!
5. Mt 26,60
6. 35,11; Dt 19,16
7. n.: svědek; h. výraz je tradičně chápán jako: ten, kdo vydechuje (násilí); Př 6,19; 14,5; Abk 2,3; srv. Sk 9,1

¹³ Jak bych nevěřil,¹ že budu hledět na Hospodinovu dobrotu² v zemi živých!³

1. H. výraz lúlé (kdybych ne…) obvykle pokračuje další větou s konstatováním, co by se stalo (srv. Sd 14,18; 2Kr 3,14). Ta zde chybí, a proto některé překlady používají na konci věty tečky naznačující nedokončenou větu. Šlo by to volně vyjádřit takto: Ani nechci domyslet, co by se stalo (/jak bych na tom byl), kdybych nevěřil… anebo důrazným pozitivním vyznáním: Ale já věřím, že budu…
2. 25,7; 31,20; Jr 31,12
3. 52,7; 116,9; 142,6; Jb 28,13; Iz 38,11; Jr 11,19; Ez 26,20

¹⁴ Očekávej¹ na Hospodina! Buď pevný² a posilni své srdce! Očekávej na Hospodina!

1. 37,34; 40,2; 69,7; Iz 8,17; 25,9; [Je možné, že David promlouvá k druhému člověku; je ovšem také možné, že promlouvá sám k sobě. Tak jedná i v 42,6.12; 43,5 či 62,6.]
2. 31,25; Dt 31,6!