¹ Pro vedoucího chval, pro Jedútúna.¹ Davidův žalm.

1. K: Jedítúna; srv. 62,1; 77,1; 1Pa 16,38.41n; 25,1.3.6. [V 2Pa 35,15 je Jedútún nazván „královým vidoucím“. 42,1p]

² Řekl jsem: ¹Budu střežit² svou cestu, abych nezhřešil^{3 4}jazykem. ⁵Budu střežit svá ústa⁶ náhubkem,⁷ dokud bude přede mnou ničema.⁸

1. kohorativ
2. 1Kr 2,4; 2Kr 10,31
3. Jb 2,10
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. kohorativ
6. 141,3
7. srv. Dt 25,4
8. 34,14; Př 10,19; Jk 3,2

³ Dočista¹ jsem oněměl,² nadobro³ jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.

1. h.: Utišením
2. 38,14
3. h.: od dobrého; srv. 2S 13,22

^{4 1}Srdce mi v nitru² hořelo.³ ⌈Když jsem tesknil,⌉⁴ plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: ve vnitřnostech; 51,12; 55,16; 64,7; 103,1p; Jr 23,9; L 1,78p
3. Dt 19,6; Jr 20,9; L 24,32
4. h.: V mém sténání; 5,2

⁵ Hospodine, dej mi poznat¹ můj konec² a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.³

1. 25,4
2. Jr 51,13
3. 89,48; 90,12; Jb 14,5

⁶ Hle, dal jsi mi jen maličko¹ dnů, jako nic je před tebou můj věk;² každý člověk, jakkoli pevně stojí,³ je jen vánek.⁴ Sela.

1. h. tópach — na šířku dvou dlaní [dlaň byla délková míra (totožná se čtyřmi prsty — Jr 52,21) — tedy celkem 14,8 cm; ve srovnání s Bohem, který je od věčnosti do věčnosti, skutečné nic — vánek]
2. n.: život; Jb 11,17
3. srv. 119,89; [dle Za 11,16 by mohlo „stání“ přeneseně také znamenat „dobré zdraví“]
4. n.: marnost; srv. v. 12; 62,10; 144,4; Jb 14,2; Kaz 1,2; 6,12; Ž 90,5n

⁷ Jen jako přelud^{1 2}putuje^{3 4}člověk, ⁵hlučí,⁶ přestože je jen vánek,⁷ shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.⁸

1. n.: stín; h.: obraz; (pro vyjádření pomíjivosti lidského života srv. 73,20; 102,12; 1Pa 29,15)
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. h.: chodí sem a tam; n : žije (1S 25,15)
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
6. 46,7; n.: je rozrušený; 42,6; Jr 31,20
7. vv. 6.12
8. Kaz 2,26; L 12,16—20

⁸ Nuže, v co budu ¹doufat,² Panovníku? Mé očekávání³ se upíná k tobě.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. n.: na co budu očekávat; 25,21
3. Pl 3,18

⁹ Vysvoboď¹ mě od všech mých přestoupení,² nevystavuj mě posměchu^{3 4}bláznů!⁵

1. 7,2!
2. 25,7; 51,3
3. n.: potupě; 22,7; 44,14; Jr 15,15
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. 14,1

¹⁰ Oněměl¹ jsem, ²neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!³

1. v. 3
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. 2S 16,10; Jb 2,10

¹¹ Odejmi ode mě svou ránu,¹ vždyť ²hynu od ³úderů tvé ruky!⁴

1. 38,12
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. 32,4; 38,3

¹² Když ¹člověka tresty kázníš² za vinu, sžíráš³ jak mol,⁴ co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek!⁵ Sela.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. 6,2; 38,2
3. h.: rozkládáš
4. Iz 51,8; Oz 5,12
5. vv. 6.7

^{13 1}Vyslyš,² mou modlitbu, Hospodine, naslouchej³ mému volání o pomoc, nebuď hluchý⁴ k mému pláči!⁵ Vždyť jsem u tebe jen hostem,⁶ příchozím,⁷ stejně jako moji otcové.⁸

1. imperativ zesílený suffixem -á (enfatický imperativ)
2. n.: Slyš; 4,2!; 102,2
3. 5,2!
4. 28,1!
5. h.: slze; tj. modlitbě se slzami
6. 119,19
7. He 11,13
8. Lv 25,23; 1Pa 29,15; 1Pt 2,11

¹⁴ Odvrať ode mě svůj pohled¹ a já pookřeji,² než ³odejdu a již nebudu.

1. Jb 7,19; 14,6
2. Jb 9,27; 10,20
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499