¹ Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

² Dokdy,¹ Hospodine, na mě budeš zapomínat?² Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář?³

1. Abk 1,2; Ž 6,4v; 74,10
2. 42,10; Pl 5,20
3. 27,9; 30,8; 44,25; 88,15; Dt 31,17; Iz 8,17; 54,8; ::Ž 22,25; 51,11p

³ Dokdy ⌈se budu muset radit jen se svou duší⌉¹ a v ²srdci mít každého dne žal?³ Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat?

1. tj. budu plný starostí
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 31,11; 116,3; Jr 8,18

⁴ Pohleď¹ na mě a odpověz² mi, Hospodine, můj Bože!³ Osviť mi oči,⁴ jinak usnu⁵ smrtelným spánkem!

1. Iz 64,8; Pl 1,11; 2,20
2. 4,2!
3. 7,2!
4. 19,9; 1S 14,29; Ezd 9,8
5. Jr 51,39

⁵ Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal¹ jsem ho. Padnu–li,² moji protivníci budou jásat.³

1. Jr 20,10
2. h.: Pohnu–li se; [tj. Zemřu–li; (srv. 16,8; 18,39v; 82,7; Sd 5,27v; 2S 1,19v)]
3. 25,2v; 38,17v

⁶ Já však ¹doufám v tvé milosrdenství;² mé srdce jásá nad tvou spásou.^{3 4}Budu Hospodinu zpívat,⁵ protože mi⁶ prokázal⁷ dobro.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 5,8p; 17,7
3. 9,15; 20,6; 21,2
4. kohorativ
5. [Toto rozhodnutí je v Ž vyjádřeno 8×; 27,6; 57,8; 89,2; 101,1; 104,33!; srv. Ex 15,1; Sd 5,3]
6. h.: na mě
7. n.: odplatil (18,21); 116,7; 119,17; srv. 103,2 (dobrodiní)