¹ Davidův žalm¹ k meditaci.² Blahoslavený³ je ten, z něhož je sňato⁴ přestoupení⁵ a jehož hřích je přikryt.⁶

1. 6,1p
2. H. slovo maśkîl má nejasný význam. Vyskytuje se v nadpisku 13 Ž (32, 42, 44, 45, 52—55, 74, 78, 88, 89 a 142). LXX a Vul toto slovo zpravidla překládají „k pochopení“. ČSP vychází z předpokladu, že tento výraz souvisí se slovem śḵl (nahlédnutí / pochopení), což by odpovídalo LXX a Vul. BKR a ČEP: „vyučující / resp. poučující“. V prvotní církvi se tento žalm zpíval, když křtěnci vystupovali z vody.
3. 1,1p
4. 25,18; 85,3; 1S 25,28; Mi 7,18; J 1,29; n : jemuž je odpuštěno (Gn 18,24!; Nu 14,18n); [přestoupení je viděno jako břemeno, které je sňato]
5. 25,7
6. [slso je ve většině případů používáno v dosl., materiálním smyslu (Gn 7,19 aj.)]; Jk 5,20; //Ř 4,7; Ex 34,7

² Blahoslavený¹ je člověk, jemuž Hospodin nepočítá² vinu a v jehož duchu³ není záludnost.⁴

1. 1,1p
2. Gn 15,6; 2K 5,19; [člověk již není považován za hříšníka (srv. 2S 19,20)]
3. n : mysli (1Pa 28,12; Ez 11,5); LXX: ústech
4. 52,4

³ Když jsem mlčel, mé kosti¹ chřadly, neboť jsem celé ²dny naříkal.

1. 6,3p
2. sg., jednotné číslo (singulár)

⁴ Ve dne i v noci¹ na mně těžce ležela tvá ruka.² Morek³ se mi kazil⁴ jako v letním žáru.⁵ Sela.

1. 22,3; 42,4
2. 38,3; 39,11; 1S 5,6; Jb 23,2; Ez 39,21
3. ($)
4. h.: změnil; (srv. stejné slso v Pl 3,3)
5. lze též chápat jako: Má síla se změnila v letní vyprahlost / tj. vyschla (srv. 22,16); LXX: Padal jsem do bídy, když se mi zabodával trn; (LXX zřejmě čte lₑšudî — „v mém pustošení“ místo TM lₑšadî — „můj morek“ a qôṣ — „trn“ místo qajiṣ — „léto“). Podobně Vul. Ale srv. 22,16

⁵ Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám¹ na sebe svá přestoupení² Hospodinu. A tys sňal³ vinu mého hříchu.⁴ Sela.

1. 38,19v; 51,5; Př 28,13!; L 15,18.21; 1J 1,9
2. h.: pl.; LXX, Vul: sg.
3. 25,18
4. [V tomto v. jsou (podobně jako v Iz 59,12) použity všechny tři hlavní h. výrazy pro špatné myšlenky a činy: hřích, vina a přestoupení.]

⁶ Proto ať se k tobě modlí každý věrný¹ v čase, kdy tě lze nalézt.² Ani příval³ velkých vod⁴ k němu nedosáhne.

1. 4,4p
2. LXX, Vul: v příhodný čas; srv. Iz 55,6; 2K 6,2. Lze také emendovat TM mₑṣó spojením s následným raq na mₑṣór — obležení (31,22) či maṣóq — úzkost (Dt 28,53!; 1S 22,2)
3. n.: povodeň; Př 27,4; Na 1,8
4. [Vody jsou zde symbolem nebezpečí a nepřátelství. Viz i 18,17; 69,1; 124,5; 144,7; Jb 22,11; Pís 8,7; Iz 8,7.]

⁷ Tys mou skrýší,¹ střežíš² mě před soužením;³ ⌈obklopíš mě jásotem nad vysvobozením.⌉⁴ Sela.

1. n.: mým úkrytem; 27,5; 119,114
2. 12,8; 40,12; Dt 32,10
3. 59,17
4. LXX a Vul čtou jako: ty jsi má radost, vysvoboď mě od těch, kteří mne obkličují

⁸ Dám ti chápání, vyučím¹ tě cestě, kterou máš ²jít,³ ⌈budu ti radit,⁴ spočine na tobě mé oko.⌉⁵

1. 25,8.12
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. tj. způsobu, jak máš žít
4. 16,7; 73,24
5. LXX, Vul: upřu na tebe svůj zrak

⁹ Nebuďte¹ jako² kůň³ či jako mezek bez rozumu.⁴ ⌈Ty je třeba krotit uzdou⁵ a udidlem⌉⁶ -- jinak k tobě nepřijdou.

1. dva h. rkpp.: sg.
2. srv. Mt 6,5.8
3. Př 26,3
4. srv. Iz 1,3; Př 10,13; Jr 5,3
5. Jk 3,3
6. h.: Jeho ozdoba ke zkrocení je v uzdě …; LXX, Vul: Sevři jim čelisti uzdou a udidlem; $

¹⁰ Mnohé jsou bolesti¹ ničemy,² ale toho, kdo doufá³ v Hospodina, obklopuje milosrdenství.

1. LXX, Vul: Mnoho důtek stihne; Srv. 16,4
2. 34,22
3. 9,11; Př 16,20; 28,25; 1Pt 3,5

¹¹ Radujte¹ se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte,² všichni lidé přímého srdce!³

1. 9,3!; Jl 2,23; Fp 4,4
2. 81,2
3. 7,11!; 33,1; 97,12