¹ ⌈Žalm Davidův,⌉¹ když utíkal ²před svým synem Abšalómem.³

1. [Toto celé označení je v h. u 35 Ž (často mezi Ž 3—65 a dále 101; 108nn; 139nn; 143) + 18 Ž je pouze označeno: Davidův (11; 14; 25—28; 32; 34n; 37; 52n; 61; 69n; 144n)]
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 2S 15,14—18; 13× se v nadpiscích Ž objevují odkazy na situace z Davidova života (Ž 3, 7, 18, 34, 51—52, 54, 56—57, 59—60, 63, 142)

² Hospodine, jak mnoho¹ je mých protivníků! Mnozí povstávají² proti mně.

1. 25,19
2. 18,40; 27,12; 35,11; 86,14; 124,2; Př 28,12; Mi 7,6

³ Mnozí¹ ⌈o mé duši⌉² říkají: Není pro něj záchrany³ v Bohu. Sela.⁴

1. [Konkrétně např. Šimeí — viz 2S 16,8; srv. ale Ž 4,7]
2. tj. o mně; 6,4p
3. Dt 32,15; Iz 12,2; srv. Ž 22,8n; 71,11v; Iz 36,15v; Mt 27,43
4. [71× v Ž a 3× v Abk; výklad pojmu je nejistý. LXX překládá: diapsalma (zřejmě ve smyslu: mezihra — ať zpívaná či hraná), Vul výraz vypouští. Dle žid. tradice: navždy. Novodobé návrhy: a) odvozeno od s–l–l (pozvednout) — hlas (tj. hlasitěji), či oči (tj. opakovat v.); b) od s–l–h (ohnout / sklonit), tedy místo, kdy se shromáždění klanělo (srv. Neh 8,6).]

⁴ Ty, Hospodine, jsi štítem¹ vůkol mě. Má Slávo,² pozvedáš mi hlavu.³

1. 7,11; 18,3; 28,7; 33,20; 119,114!; Gn 15,1; Př 30,5; Za 9,15
2. 4,3p
3. 27,6; 110,7

⁵ Můj hlas zní k Hospodinu,¹ volám² a on mi ze své svaté hory³ odpovídá.⁴ Sela.

1. 77,2; 142,2
2. Obě slovesa v tomto verši jsou v impf. Obě je možné přeložit jak časem minulým, tak časem budoucím.
3. 2,6!; 43,3
4. [téma volání a Boží odpovědi je pro Ž klíčové (4,2; 20,7; 34,5; 91,15; 102,3; 120,1; aj.); srv. též 1S 7,9; Iz 30,19; Jon 2,3; Abk 2,2; ::Jb 9,16]

⁶ ⌈Ulehl¹ jsem a usnul. A⌉² probudím se, neboť Hospodin mě ³podepírá.⁴

1. Lv 26,6; Ž 4,9; Př 3,24
2. n.: ()Ulehnu, ()usnu a
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 37,17.24; 54,6; 119,116; 145,14

⁷ Nebojím se desetitisíců¹ lidu,² které se kladou³ kolem⁴ mě.

1. Dt 32,30; 1S 18,7; n : spousty
2. n.: vojska
3. 27,3v
4. n : proti

⁸ Povstaň,¹ Hospodine! Zachraň² mě, ⌈můj Bože!⌉³ ⌈⁴Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům,⌉⁵ ničemům ⁶vyrazíš zuby.⁷

1. [první z 11 těchto zvolání v Ž (7,7; 9,20; 10,12; 17,13; 35,2; 44,27) + Nu 10,35]
2. n : Dej mi vítězství; [totožná prosba je v Ž vyslovena 11× (6,5; 7,2; 22,22; 31,17; 54,3; 59,3!) + 12,2!; 106,47; Jr 17,14]; 1S 4,3!
3. [Zcela totožné oslovení je dále na těchto místech: 22,3; 25,2; 40,9.18; 42,7; 71,4.12; 83,14; 86,2; 118,28 + Neh 5,19p!; srv. též Ž 7,2p!; 18,3p; 69,7p]
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
5. Smysl této věty je jednoduchý: Všem mým nepřátelům rozbiješ hubu.
6. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
7. Jb 29,17v; Ž 58,7

⁹ Spása¹ náleží Hospodinu. Na tvém lidu je požehnání!² Sela.

1. Jon 2,10; Zj 7,10; 19,1
2. 37,39