¹ Davidův žalm. Hospodine, veď¹ při² s mými odpůrci, bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.³

1. 74,22; 119,154
2. Iz 49,25; 51,22; Jr 11,20; Pl 3,58
3. srv. Ex 14,25

² Uchop štít¹ a pavézu² a povstaň³ mi na pomoc!

1. 3,4!; n.: malý štít
2. 5,13; 91,4; n.: velký štít; Jr 46,3p
3. 3,8; 44,27

³ Vezmi¹ kopí² a uzavři³ cestu ke střetu s mými ⁴pronásledovateli. Řekni mé duši: Jsem tvá záchrana.⁵

1. h.: Vytas; [výraz je na ostatních místech používán pro tasení meče (proto asi LXX překládá násl. pojem jako meč), ale zde je asi opravdu míněno vytažení z držáku na kopí, případně ze zbrojnice]
2. 46,10; 57,5; 1S 18,11; 26,8
3. Mnohé moderní př. (i ČEP) odvozují slovo sₑḡōr nikoli od s–g–r uzavřít, ale od akkad. šikru či ř. sagaris = dvojitá válečná sekera. Držíme se klasického chápání (LXX, Vul a starší překlady), neboť sₑḡōr ve smyslu sekera není nikde v h. doloženo
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
5. 3,3

⁴ Ať se stydí¹ a hanbí ti, kdo ²usilují o můj ³život.⁴ Ať se stáhnou⁵ zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo.

1. v. 26; 6,11; 40,15; 70,3; 129,5
2. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
4. n.: kdo mi usilují o život; 38,13; 54,5; 1S 20,1
5. Iz 42,17

⁵ Budou jako plevy^{1 2}před ³větrem.⁴ To anděl⁵ Hospodinův je požene.

1. Oz 13,3
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
4. 1,4
5. n.: posel; 34,8

⁶ Ať je jejich cesta temná a kluzká¹ a ať je ²anděl Hospodinův pronásleduje.

1. 73,18; Jr 23,12
2. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499

⁷ Vždyť na mě bezdůvodně¹ nastražili jámu,² bezdůvodně vykopali past³ pro mou duši.⁴

1. v. 19; 69,5; 109,3; 119,161; 1S 19,5!
2. 9,16
3. 25,15; 31,5; 57,7
4. n.: život

⁸ Ať na něj přijde zkáza,¹ aniž to tuší.² A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne³ do té zkázy!

1. [V tomto Ž je 3× (v. 17) použito slovo šô’â, kterým Židé označují holocaust.]; Sf 1,15
2. h.: vědí; 1Te 5,3
3. 7,16; 141,10

⁹ Ale má duše bude jásat¹ v² Hospodinu, bude se veselit³ z jeho spásy.⁴

1. 33,1v
2. n.: kvůli
3. Iz 61,10
4. v. 3; 13,6; 42,6

¹⁰ Každá má kost¹ řekne: Hospodine, kdo je jako ty?² Vysvobozuješ chudého³ od mocnějšího, než je sám, chudého a nuzného⁴ od ⁵uchvatitele.

1. 31,11; 32,3
2. 71,19; 86,8; 89,7.9; Mi 7,18
3. 34,7; Jb 36,15
4. 37,14; 40,18; 70,6; 86,1; 109,16; Dt 24,14p; Př 31,9
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹¹ Povstávají¹ zlovolní² svědkové, kteří se mě vyptávají na věci, které nevím.³

1. 3,2!
2. 27,12; Dt 19,16
3. srv. Mk 14,57

¹² Odplácejí mi zlem za dobré,¹ aby ⌈způsobili zármutek mé duši.⌉²

1. 38,21; 109,5; Gn 44,4; Jr 18,20
2. zdá se, že text je porušený a překlady různě opravují TM šekól — „ztráta dětí“; ?n.: usilují o / číhají na (mou duši); $

¹³ A já měl za oděv žíněné roucho,¹ když byli nemocní! Pokořoval² jsem svou duši postem,³ ale⁴ má modlitba se mi vracela do ⁵klína.⁶

1. 30,12; Gn 37,34
2. Lv 16,29; Iz 58,3
3. 69,11
4. n.: a
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. [Může znamenat buď že David se za ně modlil, přestože s ním jednali ošklivě, anebo že modlitba nebyla vyslyšena.]

^{14 1}Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal² jsem, skláněl³ se, jako bych truchlil kvůli matce.⁴

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. ptc.; h.: být temný (srv. Jl 2,10); [často používáno v obrazném smyslu, asi ne kvůli stavu mysli, ale zevnějšku (ve významu být špinavý — srv. Est 4,1)]; 38,7
3. [zde to je jeden z projevů zármutku]; 38,7
4. n.: jako matka (nad zemřelým dítětem); srv. Ř 12,15

¹⁵ A oni se z mého pádu¹ radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci,² a já to nevěděl. ⌈Utrhali mi a neumlkli.⌉³

1. Nic nenaznačuje, že jde o pád morální; jde o nepříznivé okolnosti, náhlou změnu osudu. LXX a Vul slova „z mého pádu“ vypouštějí; 38,18; Jb 18,12; Jr 20,10
2. h.: zbití. Někteří chápou toto místo takto: Davidovi přátelé, ač sami trpěli, se postavili proti němu; $
3. n : Bez přestání mě pomlouvali

¹⁶ Posměvači¹ s bezbožnými² na mě skřípou zuby.³

1. TM: + za koláček; $
2. n.: jako bezbožní; Př 11,9; Iz 9,16
3. [Zřejmě projev posměchu a nepřátelství (37,12; 112,10; Jb 16,9, Pl 2,16; Sk 7,54), avšak i projev lidí v pekle (Mt 22,13).]

¹⁷ Panovníku, jak dlouho¹ se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy,² zachraň mou jedinou³ před mladými lvy!⁴

1. 4,3; 13,2v; Zj 6,10
2. v. 8
3. 22,21!
4. 17,12; 58,7; 7,3v

¹⁸ Budu ti vzdávat¹ chválu ve velikém shromáždění,² mezi nespočetným lidem tě budu chválit.³

1. 18,50
2. 40,10
3. 22,23; 26,12

¹⁹ Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují.¹ Ti, kdo mě bezdůvodně² nenávidí,³ ať nemhouří ⁴oči.⁵

1. 30,2; 38,17
2. v. 7; 109,3; Pl 3,52
3. 25,19; 38,20; 41,8; 69,5; J 15,25
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. n.: nedávají znamení očima; srv. Př 6,13; 10,10

²⁰ Ti¹ nemluví pokojně!² Proti ³poklidným v zemi vymýšlejí^{4 5}zradu.⁶

1. LXX, Vul: + se mnou
2. 28,3; Gn 37,4; Jr 9,7
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. 36,5; 52,4
5. pl., množné číslo (plurál)
6. n.: zrádná slova; 38,13; 55,12; 2Kr 9,23

²¹ Otvírají¹ na mě svá ústa a ²říkají: Cha, cha!³ ⌈Naše oči to ⁴vidí!⌉⁵

1. Iz 57,4
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. v. 25; 40,16; 70,4; Ez 25,3
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
5. n : Nejsme slepí! / Viděli jsme to na vlastní oči

²² Viděl¹ jsi to, Hospodine, nebuď hluchý!² Panovníku, nebuď mi vzdálen!³

1. n.: Ty ()vidíš; 10,14; Ex 3,7; [Nevinný se dovolává vševidoucího spolehlivého svědka]
2. 28,1!
3. 22,12

²³ Vzbuď¹ se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!²

1. 7,7p; 44,24; 73,20; 80,3
2. 43,1

²⁴ ⌈Zjednej mi právo⌉¹ podle své spravedlnosti, ⌈Hospodine, můj Bože,⌉² ať se nade mnou neradují.

1. h.: Suď mě; 7,9p
2. 7,2p

²⁵ Ať si v ¹srdci² neříkají: Cha,³ ⌈to jsme chtěli!⌉⁴ Ať neříkají: Zhltli⁵ jsme ho!

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 10,6!
3. v. 21
4. h.: duše naše; n : to bylo naší touhou; (pro použití výrazu nepeš ve smyslu „touha“ srv. Př 13,2.4; Abk 2,4)
5. 124,3; Př 1,12; Pl 2,16

²⁶ Ať se společně stydí¹ a hanbí ti, kdo se radují² z mého trápení!³ Ať obléknou⁴ hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.⁵

1. 6,11; 35,4
2. Př 17,5
3. h.: zla; 88,4; Nu 11,15; Pl 1,21
4. srv. 93,1; 104,1; 132,16; Jb 8,22; Ez 26,16
5. Jr 48,26.42; Ez 35,13

²⁷ Ať výskají a radují se ti, kdo si přejí¹ mou spravedlnost!² Ať stále říkají: Veliký³ je Hospodin, jenž dopřává⁴ pokoj⁵ svému otroku.⁶

1. n.: mají zalíbení v …
2. n : (mé) ospravedlnění / obhájení; srv. 9,5
3. 40,17; 104,1; 2S 7,22; Mal 1,5
4. n: má zalíbení; 147,11v
5. 29,11; 37,11; Nu 6,26; Pl 3,17
6. [otrokem (18,1p) je zde zřejmě míněn král]

²⁸ Můj jazyk bude opakovat¹ tvou spravedlnost,² každý den³ tvou chválu.⁴

1. Př 8,7; h.: rozjímat / přemítat; [David si třeba potichu, ale slyšitelně opakoval pravdy o Bohu; srv. Ž 1,2p; 49,4p]
2. 51,16; 71,15.24
3. 25,5; 71,8; 89,17; 119,97
4. 48,11; 51,17p; 34,2p