¹ Pro vedoucího chval. Podle „Laně za úsvitu“.¹ Davidův žalm.

1. LXX, Vul: „O ranním přispění.“

^{2 1}Bože můj, ²Bože můj, ³proč jsi mě opustil?⁴ ⌈Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání.⁵⌉⁶

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. //Mt 27,46; Mk 15,34
5. h.: řvaní (Iz 5,29); 32,3; 38,9; Jb 3,24
6. h.: Daleko od mé spásy jsou slova mého n.

³ Bože můj, ¹volám ve dne -- ty neodpovídáš,² volám v noci³ -- není pro mě utišení.⁴

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Jb 19,7
3. 1Kr 8,59; L 18,7
4. 39,3

⁴ Ty jsi svatý,¹ trůníš na chvalách Izraele.²

1. 99,9; Lv 11,44; 1S 2,2; 2Kr 19,22; Iz 6,3
2. n.: trůníš, jsi chválou Izraele; srv. Dt 10,21; Jr 17,14. [Hospodin má svůj pozemský trůn na Sijónu (9,12), nebeský na chvalách…]

⁵ V tebe doufali¹ naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval.²

1. 78,53; 1Pa 5,20; Iz 36,4; Jr 39,18
2. v. 9; 18,44; 37,40; 43,1

⁶ Volali¹ k tobě a byli zachráněni,² doufali³ v tebe a nebyli zahanbeni.⁴

1. 107,6v; Sd 3,9; 1S 12,8; 2Pa 20,9; Neh 9,28
2. h.: unikli; 124,7
3. Iz 26,3; 25,9v
4. n.: zklamáni; 25,2n; 71,1; Iz 49,23; 50,7v; Ř 9,33

⁷ Ale já jsem červ¹ a ne ²člověk, potupa³ pro lidi, lidem opovržený.⁴

1. Jb 25,6; Iz 41,14
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. 31,12
4. Iz 53,3

⁸ Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají.¹ Pošklebují se,² potřásají³ hlavou.

1. 79,4; Jb 16,10v; L 23,35
2. h.: Doširoka otvírají rty
3. 109,25; 2Kr 19,21; Jb 16,4; Pl 2,15; Mt 27,39; Mk 15,29

⁹ ⌈Spolehni se na Hospodina!⌉¹ Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí,² když si ho oblíbil!³

1. h.: Uval se … (srv. 37,5; Př 16,3); LXX, Vul: Složil naději v Hospodina. [Žalmista vícekrát cituje, co mu ničemové říkají (srv. 3,3), případně jak uvažují (srv. 10,11).]
2. //Mt 27,43
3. 18,20; 41,12; 1Kr 10,9

¹⁰ Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky.¹

1. srv. 71,6

¹¹ Na tebe jsem odkázán od narození,¹ od lůna^{2 3}matky jsi mým ⁴Bohem⁵ ty.

1. h.: lůna; Jr 1,5
2. h.: výraz „břicho“ se pro lůno používá často; srv. 71,6; Sd 16,17; Iz 44,2; Ga 1,15
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
5. 31,15; 118,28; 140,7; 143,10; Iz 25,1; Jr 31,18

¹² Nevzdaluj¹ se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka² není.

1. ::v. 2!.20; 35,22; 38,22; 71,12
2. 2Kr 14,26; Iz 63,5; Pl 1,7

¹³ Obklíčilo¹ mě množství býků, ti silní² z Bášanu³ mě obklopili.

1. 17,11
2. n.: býci
3. Dt 32,14; Ez 39,18; Am 4,1

^{14 1}Otvírají² na mě tlamu jako lev,³ který trhá kořist a řve.⁴

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 35,21v; Pl 2,16
3. 17,12; 1Pt 5,8
4. Jr 2,15; 51,38

^{15 1}Rozlévám² se jak voda a všechny mé kosti³ se uvolňují. ⌈Mé srdce je jako vosk,⌉⁴ rozpustilo se⁵ v mém nitru.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 43,5
3. 6,3; 31,11; 42,11; 102,4; Abk 3,16; srv. Da 5,6
4. tj. ztratil jsem odvahu (srv. Jr 4,9; Dt 20,8)
5. tj. ochablo; Joz 2,11; 2S 17,10; Na 2,11

¹⁶ Jak hliněný střep vyschla má síla,¹ jazyk se mi lepí na ²patro,^{3 4}určils mi místo v prachu smrti.⁵

1. srv. J 19,28
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. h.: mé dásně
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. v. 30; Jb 7,21

¹⁷ Obklíčili mě psi,¹ roj zlovolníků mě obklopil, spoutali² mi ruce a nohy.

1. srv. 59,6; 1Kr 14,11; Jr 15,3
2. Čteno dle Symmacha. LXX a Vul (a dle nich mnohé překl.) čtou „probodli“ (k tomu srv. Iz 53,5 a Za 12,10). TM (dle většiny h. rkpp.) čte: „jako lev“; v tom případě by text zřejmě znamenal „jako lev jdou po mých rukou a nohou“ (aby je ohlodal).

¹⁸ Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě,

¹⁹ dělí si mé ¹roucho, vrhají los o můj oděv.²

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Mt 27,35; J 19,24

²⁰ Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj,¹ má ²sílo,³ ⌈pospěš mi na pomoc!⌉⁴

1. v. 12
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 18,2v; 59,10.18; Jr 16,19v
4. 38,23; 40,14; 70,2; 71,12

²¹ Vysvoboď¹ mou duši od meče, mou jedinou² z ³moci ⁴psů!

1. 7,2p
2. tj. mou drahou duši, srv. 35,17
3. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
4. sg., jednotné číslo (singulár)

²² Zachraň¹ mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů!² Tys mi odpověděl.³

1. 3,8p
2. LXX, Vul a české překlady mají „jednorožců“. Není jasné, o jaké zvíře šlo. Mohl to být druh velké antilopy nebo divokého skotu; 29,6; Nu 23,22
3. 34,5; Zdá se, že poslední slovo se do kontextu příliš nehodí. Je podobné slovu „pokora“ a LXX i Vul překládají: „Zachraň …jednorožců mou pokoru“. ($)

²³ Tvé jméno ¹budu zvěstovat² svým bratřím,³ ve shromáždění⁴ tě budu chválit.

1. kohorativ
2. 9,15
3. [z paralely vysvítá, že se zde nejedná o dosl. význam slova, ale význam „druh ve společenství“ (srv. použití v NS — např. Sk 11,29; 15,22 aj.)]
4. 35,18; 40,10; 26,12; 107,32; //He 2,12

²⁴ Vy, kdo se bojíte¹ Hospodina, chvalte² ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte³ ho! Třeste⁴ se před ním, všechno potomstvo Izraelovo!

1. 15,4!
2. 113,1!
3. 1S 2,30; Př 3,9; Iz 24,15; 29,13
4. 33,8

²⁵ Neboť nepohrdl¹ a neopovrhl trápením zkroušeného, ⌈neskryl před ním svou tvář.⌉² Když k němu volal,³ vyslyšel⁴ ho.

1. 51,19
2. 10,11p; ::13,2
3. 9,13v; 28,2; 30,3; 31,23; 119,147; Pl 3,8; Jon 2,3; Abk 1,2
4. 6,10!; LXX a Vul má poslední větu v 1. os. sg.; srv. He 5,7

²⁶ Od¹ tebe² pochází má chvála ve velikém shromáždění,³ své sliby⁴ splním před těmi, kdo se ho bojí.

1. srv. použití složené předložky v Neh 6,16
2. [Lze chápat takto: protože Hospodin vyslyšel žalmistovu prosbu, je Bůh nejen příjemcem, ale také původcem chvály]
3. 1,5
4. 50,14; 56,13; 61,9; 65,2; 66,13; 116,14; 1S 1,21; Iz 19,21; Jon 2,10

²⁷ Pokorní¹ budou jíst² a nasytí se. Ti, kdo hledají³ Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky.

1. 34,3
2. [míněna je asi účast na obětním hodu (Lv 7,11—27); protože žalmista přijal Boží pomoc, bude se sdílet s ostatními (srv. 142,8)]; Iz 65,13
3. 9,11!; 69,33

²⁸ Všechny končiny¹ země se rozpomenou² a obrátí³ se k Hospodinu. Všechny čeledi⁴ národů se budou klanět⁵ před tvojí⁶ tváří.

1. 2,8; Iz 45,22; Mi 5,3
2. [tím není myšleno upamatování se, ale uznání Boha (srv. 119,52)]
3. srv. Iz 2,3
4. 95,7
5. 5,8; 29,2; 72,11; Gn 22,5; 2Pa 7,3; Iz 60,14
6. LXX; Pš: jeho; [taková náhlá změna podmětu je neobvyklá v češtině, ale běžná v StS (srv. v. 26)]

²⁹ Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy.¹

1. Téma tohoto verše rozvíjí celý Ž 47.

³⁰ Všichni, ⌈jimž se na zemi daří,⌉¹ budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou² před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová.³

1. h.: tuční země (zde ovšem v obrazném smyslu: prosperující); srv. Př 11,25; 28,25 (prospívat); srv. Ž 45,13 (boháči)
2. h.: klesnou na kolena; Iz 45,23; 1Kr 8,54; 2Pa 7,3; 29,29; Ř 14,11
3. Tj. Bohu se budou klanět všichni — bohatí i chudí, kypící zdravím i ti, kdo jsou na pokraji smrti.

³¹ Potomstvo¹ mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením.²

1. h.: símě
2. Tj. bude patřit k pokolením (v h. sg.), které patří Hospodinu / které považuje za své.

³² Přijdou a budou zvěstovat¹ jeho spravedlnost lidu, který se zrodí -- vždyť ji vykonal.

1. 30,10; 50,6; 51,17