¹ Davidův žalm, když byl v Judské pustině.¹

1. Sd 1,16; Mt 3,1; [Davidův pobyt v pustině viz 1S 23,14; 24,1n; 26,1n. Jelikož v tomto žalmu je David již králem, půjde pravděpodobněji o pobyt v pustině za povstání Abšalómova, viz 2S 15,23nn.]

² Bože, ty jsi můj ¹Bůh!² Usilovně tě ³hledám,⁴ má duše po tobě ⁵žízní,⁶ mé ⁷tělo po tobě ⁸touží ve vyprahlé,⁹ vyschlé, bezvodé zemi.¹⁰

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. 22,11; 31,15v; 118,28; 140,6
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 5,15; LXX, Vul: Pro tebe od úsvitu bdím
5. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
6. 42,3
7. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
8. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
9. Iz 53,2; Jr 2,6
10. 143,6; 84,3

³ Proto tě ¹vyhlížím ve svatyni² -- chci hledět na tvou moc³ i ⁴slávu,⁵

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 68,25
3. 21,14; 62,12; 77,15; 105,4
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. Ex 33,18; Ž 27,4

⁴ neboť tvé milosrdenství¹ je lepší než život. Mé rty² tě budou oslavovat³ --

1. 36,8; 69,17
2. 51,17; 71,23; 119,171
3. (nezvyklé slso je prav. arameismem; srv. paralelu v 117,1); 145,4

⁵ tak ti budu dobrořečit¹ po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat^{2 3}dlaně.⁴

1. 16,7; 34,2
2. 28,2; 134,2
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. 119,48!; 1Kr 8,22

⁶ Má duše se ¹sytí² tukem, tučnou stravou.³ A mé rty? Radostným křikem tě chválí má ústa.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 65,5; ::88,4
3. 36,9; srv. Gn 45,18; může též znamenat obrazně: tím nejlepším (srv. Ž 73,4p; Dt 32,14)

⁷ Když si tě připomínám na svém loži, o tobě ¹rozjímám² za nočních hlídek,³

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 1,2p
3. 119,148; Pl 2,19; Ž 119,55; Iz 26,9

⁸ jak jsi mi býval ku pomoci.¹ Budu jásat ve stínu tvých křídel;²

1. 54,6
2. 17,8!

⁹ má duše přilnula¹ k² tobě. Podpírá mě tvá pravice.³

1. Dt 10,20
2. h.: za …
3. 17,7!; 18,36; Iz 41,10

¹⁰ A ti, kteří ¹usilují² o zkázu³ mé duše, se ⁴dostanou do útrob⁵ země.⁶

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 40,15; 54,5
3. 35,8.17
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. 139,15; Iz 44,23p
6. 55,16.24

¹¹ Budou vydáni pod meč,¹ stanou se kořistí² lišek.³

1. h.: do rukou (tj. moci) meče; Jr 18,21; Ez 35,5
2. h.: podílem (srv. Neh 13,10)
3. Pl 5,18; Ez 39,4

¹² Ale král se bude radovat¹ v Bohu; každý, kdo při něm² přísahá,³ se bude chlubit,⁴ ale ústa mluvící lež⁵ budou zacpána.⁶

1. 21,2
2. [tj. při Bohu (1Kr 8,31; Iz 65,16; Jr 12,16), nikoli při králi (ačkoliv i to se dělalo — 1S 17,55; 25,26)]
3. Dt 6,13; Iz 65,16
4. 34,3; Iz 45,25
5. 31,19
6. 107,42v; Jb 5,16v; Ř 3,19