¹ Pro vedoucího chval. Meditace¹ -- synové² Kórachovi.³

1. 32,1p
2. Před „syny Kórachovými“ je stejná předložka jako u žalmů nadepsaných „Žalm Davidův“. Mohla by tedy znamenat i „(Žalm) synů Kórachových“. Stejně tak by ale mohla znamenat „pro syny Kórachovy“. Proto jsme se rozhodli ji nepřekládat a místo ní jsme použili pomlčku. Význam tak necháváme otevřený. Synům Kórachovým jsou určeny Ž 42—49, 84—85 a 87—88, tedy celkem 11
3. [Výraz poukazuje na lévijský sbor vytvořený z Kórachových potomků určených Davidem pro službu v chrámu. Zastupovali lévijský rod Kehatovců (Nu 16,1; 26,11). V době Davidově byl jejich vedoucím Héman (88,1; 1Pa 6,18), tak jako za rod Geršomovců Asaf (6,24; Ž 50; 73) a za rod Merarího Jedútún (neboli Étan, 1Pa 15,17; Ž 39,1).]; 2Pa 5,12

² Jako¹ laň² dychtí³ po vodních tocích,⁴ tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!

1. 123,2
2. v h. je výraz gramaticky maskulinum, ale používaný pro oba rody (srv. 2Kr 2,24); rozhodující je tedy slovesný tvar, který má f.
3. Jl 1,20†; [Tak jako dlouhotrvající sucho zesiluje touhu zvěře po vodě, tak žalmistovo trápení umocňuje jeho touhu po Bohu]
4. [Celoroční tok, který v létě nevysychá. Někdy je popisován jako „živá voda“, což může posluchači připomenout Hospodina jakožto pramen živé vody (Jr 17,13; 2,13; Zj 22,1)]

³ Má duše žízní¹ po Bohu, po živém ²Bohu!³ Kdy předstoupím,⁴ abych se ukázal⁵ před Boží tváří?

1. 63,2; 84,3v; 143,6v
2. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
3. Dt 5,26!
4. 43,4; srv. Est 1,19; 8,1
5. [Vazba byla idiomem pro návštěvu svatyně či chrámu (Dt 16,16; Iz 1,12). S malou změnou samohlásky lze číst také: uviděl Boží tvář. „Uvidět něčí tvář“ znamenalo přijít do něčí přítomnosti (Gn 43,3; Ž 84,8)]

^{4 1}Slzy^{2 3}jsou mi chlebem⁴ ve dne i v⁵ noci, když mi každý den říkají: Kde⁶ je ten tvůj Bůh?

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 80,5; 102,10v
3. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
4. n : potravou
5. 32,4
6. v. 11; 79,10; 115,2; Jl 2,17; Mi 7,10

⁵ Na to^{1 2}vzpomínám³ a ⁴vylévám⁵ v sobě⁶ svou duši, jak ⁷jsem chodíval v zástupu⁸ a ubíral jsem se⁹ do Božího domu¹⁰ za zvuku jásotu¹¹ a děkovných ¹²písní davu slavícího svátek.

1. h.: Tyto věci (popsané v druhé části verše)
2. kohorativ
3. [Toto „vzpomínání“ není náhodným upamatováním, ale vědomým činem, při němž žalmista jakoby prožíval jisté minulé události; srv. 63,7n; 1Pa 16,12.15; Jr 51,50; ::Iz 43,18]
4. kohorativ
5. tj. projevuji své pohnuté city; 22,15; 62,9; 1S 1,15; Pl 2,19; Jb 30,16
6. h.: na sebe
7. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
8. HL; tradiční pochopení výrazu je dáno paralelismem k „houfu / davu“; $
9. TM: + s nimi ($); LXX: do stánku Vznešeného (míněno jako paralelismus k Božímu domu)
10. 27,4; 55,15; 122,1
11. 47,2; 105,43; 126,5n; 2Pa 20,22; Iz 44,23
12. sg., jednotné číslo (singulár)

⁶ Proč jsi tak skleslá,¹ má duše,² proč jsi ⌈ve mně⌉³ tak rozrušená?⁴ Jen čekej⁵ na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za ⌈⁶spásu jeho přítomnosti.⌉⁷

1. 77,3v; [Slova vyjadřují způsob napomenutí sebe sama za malomyslnost: co to dělám, že se skláním jako truchlící? (35,14)]
2. 62,6; Mt 26,38
3. h.: nade mnou
4. Jr 31,20; 48,36; Ez 7,16
5. 38,16; 39,8; 71,14; 130,5; Pl 3,24; Mi 7,7
6. pl., množné číslo (plurál)
7. tj. za záchranné činy, jež plynou z jeho „tváře“ = přítomnosti; //v. 12; 43,5; srv. 44,4; 116,13; Nu 6,26; některé př. ovšem upravují s LXX a Pš podle v. 12: za svého spasitele a svého Boha. Má duše …

⁷ Můj Bože, ¹duše ²je ve mně tak skleslá, a tak na tebe ³vzpomínám v⁴ jordánské zemi, na Chermónu,⁵ na hoře Miseáru.⁶

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. h.: z …
5. TM pl. (pouze zde v StS) může označovat celé pohoří, resp. jeho jednotlivé vrcholky; někteří však považují koncové mém (označující pl.) za dittografii
6. [Tato tři zeměpisná označení mohou znamenat tři různé lokality, ale není vyloučeno, že autor měl na mysli jediné místo — Chermónské pohoří (Dt 3,8n), kde pramení Jordán. O hoře Miseáru se ani z Bible, ani z jiných pramenů nedovídáme. Slovo znamená „Maličká“ a mohlo jít o označení určitého z vrcholků Chermónu.]

⁸ Hlubina¹ volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů,² převalily se přese mě všechny tvé příboje³ a tvá vlnobití.⁴

1. Toto slovo se vyskytuje již v Gn 1,2 a rovněž ve zprávě o potopě (7,11). Výraz, který bývá obrazem temnoty a chaosu, zde asi označuje hloubku jeho zoufalství.
2. n.: vodopádů; srv. vodní kanál — 2S 5,8†
3. 88,8; //Jon 2,4
4. ::32,6; 69,2

⁹ Ve dne Hospodin^{1 2}přikazuje³ svému milosrdenství⁴ a v noci⁵ je se mnou jeho píseň,⁶ modlitba k ⌈⁷Bohu mého života.⌉⁸

1. [Na rozdíl od 1. Knihy žalmů, kde převládá slovo „Hospodin“ (JHVH), ve 2. Knize převládá výraz „Bůh“ (v tomto Ž v poměru 12:1)]; srv. 53,3p
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. [Z paralelismu je zřejmé, že ho (personifikované milosrdenství) posílá jako posla, aby bylo s ním.]; 133,3
4. 6,5; 13,6; 23,6; 57,4
5. 77,7; Iz 30,29; Sk 16,25
6. srv. 149,5; Iz 30,29
7. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
8. n.: mému živému Bohu; srv. v. 3!

^{10 1}Říkám ²Bohu, své skále:^{3 4}Proč na mě ⁵zapomínáš?^{6 7}Proč mám ⁸chodit v nářku,⁹ utlačován^{10 11}nepřítelem?¹²

1. kohorativ
2. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
3. 18,3; 31,4; 71,3; Dt 32,4v
4. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
5. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
6. 13,2
7. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
8. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
9. 38,7
10. h.: v útlaku …; 2Kr 13,4
11. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
12. 43,2

¹¹ ⌈Zkázou pro mé kosti¹ je mi utrhání⌉² mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde³ je ten tvůj Bůh?

1. 6,3
2. h.: Se zkázou / Za zkázy v mých kostech mě tupí (1S 17,26; Neh 6,13) …
3. //v. 4

¹² Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho¹ přítomnosti,² za svého Boha.

1. TM: své
2. //v. 6p; 43,5